Miloš na školení pro piloty a já si to užívám sama.
Od podzimka jsme tu nebyli a já se sem moc těšila. Doufala jsem skromně, že nebude pršet a nakonec bylo jak v létě. Spali jsme jako vždy v Teplicích nad Bečvou, v penzionu Tereza, protože v karavanu na letišti by nám byla ještě zima.
Vyrazili jsme brzy ráno, abychom byli na devátou na letišti v Drahotuších a já byla vysazena v Hranicích u Kauflandu a pomalu jsem se sunula do místa našeho noclehu. Okukovala jsem co je kde nového, zašla do infocentra na zámku pro Hranického zpravodaje a s radostí jsem se usadila v zámecké zahradě na lavičce a dala si kafe z automatu se škvarkovým pagáčem zakoupeným v blízké pekárně. Nic mi nechybělo.
Vyrušila mě až smska, že pokoj v Tereze máme připravený a nechyběl návod jak se tam samostatně dostat přes sejf, kde jsou uloženy klíče od pokoje. – Přes Školní náměstí jsem sešla k Bečvě, omrkla novou revitalizaci nábřeží v Kropáčově ulici a sady Čs. Legií jsem doputovala v penzionu Tereza.
Odkaz na rok 2021, kdy se zde socha objevila a moc radosti mi neudělala. Náměstí je komorní a socha se mu snaží přizpůsobit. Něco monumentálního by sem nehodilo, ale tohle je podle mě takový zvláštní paskvil. Ano je to moderní, neotřelé, ale já tomu dílu nefandím. Je to přinejmenším … divné.
Podařilo se mi ubytovat a neotálela jsem. Vyrazila jsem na obhlídku lázní Teplice nad Bečvou. Nejprve ke stánku nebo někam, kde si dám teplou lázeňskou oplatku a zmrzlinu, chvilku posedím u kultovního mostku přes Bečvu a budu pozorovat její líný tok, kačeny, dovádějící děti a poté prozkoumám prameny a jiná místa, kde to mám ráda a mrknu co se změnilo.
A tak se stalo. Dlouho jsem sama nebyla. Školení skončilo dříve než jiné roky, tak jsem se vrátila zpět do penzionu, vypakovali jsme se a šli na hloubkový průzkum ve dvojici. Moc jsme se ale nepotěšili. Vila Vlasta chátrá dál a čím dál víc. Odkaz na text a stav Vlasty v roce 2018.
V Teplicích nad Bečvou je celkem šest lázeňských vil nebo domů. Vila Vlasta leží uprostřed areálu a jako jediná chátrá. Patří pod ministerstvo zdravotnictví, ale protože spadá do nevyjasněných restitučních nároků, nikdo ji doposud nechce spravovat. Majitelem by po desítkách let mohla být zase církev. To je úryvek z textu na blogu v roce 2018... a je rok 2026 a nic se neděje! Jen Vlasta chátrá víc a víc. Smutný obrázek.
A protože ještě nezačala lázeňská sezona, „netečou“ ani prameny. Tak si tentokrát holt jejich ozdravné účinky neužijeme. A když jsme tady skoukli jsme i kultovní budovu pošty (spolu s kotelnou a strojovnou) památkově chráněnou – funkcionalistický projekt architekta Karla Kotase z Prahy, kdysi zrušenou. Také není využita a ze zadní strany už je zřejmé její narušení. Jsem smutná a štve mě, že na opravy rozpadajících se staveb s duší nejsou peníze. Peněz je vcelku asi dost, ale spousta jich skončí v kapsách nenasytných jedinců – zlodějů ve velkém. Je a bude jich čím dál víc.
Atypická autobusová zastávka na principu proskleného kruhového glorietu – dílo pražského architekta Miroslava Vyšína z roku 1973. Zatím dobrý :).
Loučím se záběrem z Teplic, – pohled do údolí Bečvy od autobusové zastávky na opačné straně od té kruhové a fotkou z Hranic, – stromem plným veselých ptačích budek.
Afirmace dnes neděle: 15. 3. – Každý se mění a já uznávám změnu v každém. / 74. den od začátku roku zem celkového zdraví. / 73. den od začátku roku /
Afirmace zítra pondělí: 16. 3. – Přijímám plnou odpovědnost za každý aspekt svého života. / 75. den od začátku roku /
Afirmace na úterý: 17. 3. – Zelená znamená„ „jděte“ a já jsem se rozhodla jít za vším dobrým, co mi život uchystal. / 76. den od začátku roku /
