a jiné věci
Tak jsme se po mnoha desetiletích sešli my průmyslováci kožaři, co jsme spolu studovali. Kempovali jsme u kamaráda kožaře Ivana na jeho vyhlášeném Penzionu s jízdárnou Pod přehradou v Horní Bečvě, a že stojí fakt pod přehradou si pište. Nepřijde mi to nebezpečné, Ivan tu ostatně bydlí už pět let a nic. Kdo to nevíte, Horní Bečva je poslední obec před slovenskými hranicemi směrem na Žilinu a kousek poblíž se nacházejí Pustevny a Radegast.
Bylo to velmi krásné setkání a nejlepší bylo vyprávění každého z nás, co jsme si prožili od maturity ve Zlíně doteď. Máme mezi sebou velmi výrazné osobnosti s velmi výraznými a neuvěřitelnými osudy. Znáte to, jak to v životě chodí… nečekaně a klikatě.
Přijde mi, že jsme stále stejní jako kdysi, že jsme pouze trochu změnili vizáž, mnozí jen velmi nepatrně, ale jinak jsme to stále my, jak jsme se poznali a sdíleli spolu kdysi 4 roky studia ve Zlíně. Stejná gesta, stejný hlas, stejný dojem… a neuvěřitelně pestré historky z předcházejícího života.
nejsme tu všichni
a bonus:
Více fotek na rajčeti
Já nejdřív myslel, že se jedná o schůzky lidí s kožními problémy:-)
Ch,ch… to by byl dobrý spolek s daným tématem k diskuzi, ještě že to je jinak, čéče 🙂
zuzi, i já mám ráda třídní srazy, vždycky je tam báječně veselo a to jsme (bohužel) byla samá děvčata – u vás to musí být mnohem zábavnější! I mně vždycky připadá, že jsme pořád stejné… :-))
Ale ne-spolužáci nevidí ten odlesk mládí, protože se nedívají tehdejšíma očima… :-))
zdravím
Já se Míšo dlouho třídním srazům vyhýbala, ale už nebudu, dohodli jsme se, že se budeme potkávat každý rok, tak snad to bude pravda…