výstava v Kutné Hoře
14. března jsme se po delší době odpoutali od domova a vyrazili do světa. Hodinu cesty autem je Kutná Hora a za pár dní končí výstava sester Válových uspořádaná ke stému výročí jejich narození (mezitím byla prodloužena do 10.4. ). Podařilo se mi nedávno po dlouhé době dočíst nějakou.. jakoukoli knihu a bylo to právě ta o nich, rozhovor s Jitkou Válovou (+ 2011, její nerozlučné dvojče Květa zemřela 1998).
Znala jsem jejich obrazy, ale mne vždy zajímá snad i víc umělcův život a prostředí kde žil/žijí. A mimochodem navštívit dům Válovek na Kladně je můj další sen.
Ester Krumbachová, jejich přítelkyně o nich výstižně napsala: „Neznám jediného společného známého nebo přítele, který by se při vyslovení jejich jména „Holky Válovky“ nezačal usmívat. Jejich drsnost, temperament, pravdivost výpovědi, naprostá neschopnost se bát a neříct, co si myslí, z nich vytvořily pravdivou legendu…“ (První knížka Ester, 1994)
Byla jsem ráda, že jsme vypadli ze svého komfortu (sic!) a narušili stereotyp. Zážitkem byla i společná cesta autem, kafe na pumpě a proplétání se Kutnou Horou s hledáním parkoviště. Staré město, úzké uličky, minináměstíčka a povolené parkování všude kde se dá. Všechno obsazeno, ale když máte štěstí a někdo zrovna odjíždí, máte vyhráno. Jako my. Z parkovacího automatu se podařilo vyždímat lístek jen na dvě hodiny, ale neposrali jsme se z toho a riskli to na dýl. Myslím si, že místní ochránci práva to zas tak neřeší, protože jsme za stěračem po návratu nic nenašli.
V galerii GASK jsem už kdysi dávno byla, je to neuvěřitelný kolos v bývalé jezuitské koleji, a tak vím co a jak. Zahrady, výhledy, zákoutí a chrám sv. Barbory. Tentokrát jsme se soustředili jen na tu jednu výstavu a venku jen tak nahlédli, pokochali se a domů. Měli jsme také v plánu se stavit v hospůdce u sv. Václava poblíž letiště Podhořany, zdálo se mi to cestou opuštěné. A bylo to tak. Hospůdka už není, už si tady smažák a držkovku nedáme. Jedině kdybychom se utrhli a vzali se. Buduje se tu totiž svatební areál (zeptala jsem se vyšedší dívčiny, tak to nazvala) a za 2 a půl měsíce mají první svatbu. Tak odběhla hned makat, moc času jim nezbývá…
Ale zpět do KH, právě jsme zaparkovali a míříme labyrintem středověkých uliček k cíli naší cesty GASKu.
Tu chátrající omšelost mám ráda. Je zde zatím klid, ale kavárny skoro na každém kroku dávají tušit, že v sezóně tu bude pěkně rušno.
Jsme na místě. Počasí nic moc. Slunce chybí, ale aspoň neprší. Obhlídnu uvítací kouli a šup do objektu. Dnes jen ta jedna výstava, žádné jiné, ani zahrady.
Je toho tu moc. Ještě než se vnoříme do “Válovek” okukujeme na dlouhé chodbě/bách spoustu dětských kočárků (mateřské centrum), gaskáckou intelektuální kavárnu (samá konvička, šáleček, serepetiček na opuštěných stolečkách jak nas…no – odvykla jsem tomu kavárenskému standardu, a upřímně.. neláká mě to), vstupní INFO s úžasnou nabídkou krásných knih pro děti i velké a také různých drobností pro výtvarníky a originálních dárečků. Kupuji synovi sadu tužek na kreslení v pouzdře s motivem očí. .. Ježíš to je krása, všechno, a pak obdivuji edukativní koutek pro děti s tématem výstavy Válovek. Jsem celá taková jiná, nadšená a po čase ve svém živlu. Tak dlouho jsme nikde nebyli.. no, mrkněte na něco z toho co popisuji… jen malý výběr. – Fotky jsou na rozklik.
A následuje výstava. Prostor do účka, ve zlomu se promítá nonstop Gen s oběma sestrami. Výstavu si vychutnávám, kurátor Richard Drury odvedl skvělou práci. Povedlo se mu výstavu námětově rozčlenit do 12 celků, výstižně na tabulích popsat a tím pádem ji učinit přehlednou a velmi poutavou i pro fanouška umění začátečníka.
Doplňkem obrazů jsou i kresby a nahrané skicáky, kterými si můžete virtuálně listovat. Vůbec to nenudí, naopak leckde obrazy ještě více přiblíží a osvětlí. Záhy se pozorný návštěvník začne v exponátech orientovat a rozpozná i rozdílný styl pohledu obou sester. Já jsem ráda, že mám za sebou knihu a jsem tím pádem žáno ještě víc v obraze a připomínám si o čem jsem četla.
Fotografie budou bez popisky, jen na koukačku, jestli chcete víc, ještě si můžete do KH zajet, prodlouženo do 10.4. 2023. A podle fotek z dětského koutku s vysvětlením můžete trošku hádat kdo je kdo.
Úchvatný výhled z oken galerie láká sejít TAM a prozkoumat TO.
Nějaké ukázky grafiky – linorytů a pár akvarelů pro Lišku:
Neodoláme a jdeme se podívat na Chrám sv. Barbory a vyhlídku poblíž. Potěcha oka a, s dovolením, i duše. A připomínám si návštěvu KH (bez fotek) a ochozů chrámu (s fotkama).
Několik odkazů: https://gask.cz/vystava/kveta-a-jitka-valovy-cesta-predurcena-osudem/
Tak to bych nečekal, že v KH jsou ještě takové uličky.
Výstava dle fotek musela být zajímavá, já je vůbec neznal, ale nedávno jsem měl v knihovně v ruce tohle, prolistoval jsem a rychle prohlédl a teď vidím, že jsem si to měl i půjčit domů.
https://www.iumeni.cz/knihy-casopisy/vytvarne-umeni/jitka-a-kveta-valovy-9788090228542/
Tak to bych si taky s chutí přečetla, přečetla jsem toto:
https://www.databazeknih.cz/knihy/jitka-valova-byly-jsme-dve-maly-hovna-ve-vysoky-trave-507677
Přečíst si o tak sympatických upřímných a svérázných malířkách bylo tak příjemné… teď je to všechno takové nakašírované a dělané pro efekt, takové “stálice” aby pohledal…
No, to je otázka, co by sestry Válovy tvořily dnes a proč a pro koho.
Kdesi jsem četl, že umění má (mimojiné) službu kanárka v dole (Franz Kafka?)
Ano, teď je jiná doba, oni bych řekla že dojížděli po svým a žili v jisté nezávislosti na režimu. To s tím kanárkem jsem neslyšela, ještě že máš to mimojiné v závorce, žáno. Někdy je to jinak, ale kupodivu to třeba na závadu ani není. Čas ukáže.