Myšlenka z FB
Začal jsem den mluvením o důležitosti obyčejných věcí; o jednoduchých věcech v životě, v nichž spočívá skutečná spokojenost. Ale mluvme také o těch neobyčejných…
Víte, žijeme ve světě, kde to, co by mělo být normální, už normální není. Místo toho se obyčejné lidské činy staly neobyčejnými.
Dnes mramorizujeme, když je někdo laskavý a vstřícný, a dokonce o tom vyprávíme svým přátelům, když se to stane jen výjimečně. Od lidí jsme si zvykli očekávat to horší a jsme překvapeni, když se k nám chovají vřele a s úctou.
To, co by mělo být snadné, je nyní složité, to, co by mělo být příjemné, je často noční můrou, to, co by mělo být přirozené, působí nuceně, v podstatě to, co by mělo být obyčejné, se stalo neobyčejným.
Není snadné zůstat soustředěný, vyrovnaný, silný, spravedlivý, odvážný, pravdivý a laskavý v prostředí, kde jsou všechny tyto věci vzácností. Ale být právě takový je naším největším projevem vzdoru a vzpoury vůči stávajícímu systému.
Zamilujme se tedy do obyčejných věcí v životě, ale dbejme na to, abychom byli neobyčejní!
Autor Čestmír Lička
Tohle je pro mě moc nekonkrétní, pod tím se dá představot jako obsah leccos.
A zaujalo mě slovo “mramorizujeme.” To jsem v životě neslyšela. Je docela vtipný.
Liško, pro nás je to v kostce vyjádření toho čem stále doma mluvíme, pozorujeme to úplně stejně, jen ta katarze v textu ty naše otázky proč a co s tím zdařile uzavřela. Je to pro mě /nás přesné zacíleno. Rozumím tomu.
Z té mramorizace mně taky spadla brada. Poprvé jako ty, jen jsem si myslela že mi něco ušlo, že to je zase nějaký nový výdobytek. Fakt, že ses s tím nesetkala ani ty Pražačka z intelektuálního prostředí svědčí o ledačems. Třeba že to autor vymyslel… 🙂
“Není snadné zůstat soustředěný, vyrovnaný, silný, spravedlivý, odvážný, pravdivý a laskavý v prostředí, kde jsou všechny tyto věci vzácností”
Není!
Ale určitě není možné v některých situacích zůstat vůči jedu lži laskavý.
To ostatní je jen výzva, na kterou je nejlepší řešení osobní mramorizace 🙂
Saule, soudím, že tě text zaujal, když jsi ho ještě rozvinul a našel v něm díru, kterou je potřeba zaplácnout. Ať žije mramorizace, jen aby pak z toho všeho snažení nevyšel člověk jako mramorová socha. Dokonalý, ale bez života. To by si autor asi nepřál. Je to o tom jak tu mramorizaci každý z nás uchopí. Ale musíme do toho jít všichni, jinak nehraju :). Měla by s tím přijít nějaká celebrita, aby se to uchytilo. Určitě Holubová, ta se v těch výzvách hodně angažuje.