den druhý, první zastavení
Druhý den v Rychlebkách byl vskutku mimořádný. S ohledem na náš třídenní pobyt v tomto koutu sudetské přírody jsme již doma vybrali velmi atraktivní trasu. To jsme ovšem netušili, že skutečnost daleko předčí naše očekávání! Až na jedno zklamání – Račím údolím vede podél Račího potoka vyasfaltovaná stezka. Ale i za tu jsem na sklonku dne, při návratu, s úctou poděkovala, to když jsem na kamenité lesní cestě chvíli předtím sotva pletla nohama a měla toho za celý den plný kecky… to se pak směle vykračovalo po asfaltu!
Velmi jsem se těšila na starý sešlý objekt secesní tančírny, který již mnoho let chátrá u vstupu do Račího údolí. Před válkou zde bývalo vyhlášené výletní místo obyvatel nedalekého Javorníku a širokého okolí. O sobotách se konaly zábavy, o nedělích čaje s hudbou. Okolí malebného místa zkrášloval parčík se skalkami, rododendrony, okrasnými dřevinami a stylovým venkovním posezením.
Račí údolí byl náš výchozí bod cesty.

Je ráno a němečtí kovboji vyrážejí z ranče na výlet. Jsou rozjařeni krásným dnem, nadšeni svým mužným zjevem a vesele mávají kolemjdoucím německy mluvícím turistkám svými klobouky.

Cestou na Rychleby jsem z auta vidělav Lipové- lázních objekt, který mi připomínal “naprohlíženou” tančírnu z Račího údolí. Ano, jak jsem se později dočetla, tančírna to je! Ne tak hezká a noblesní, zde připomíná spíše chaloupku.
Z parkoviště, kde necháváme auto, vykonáme velký okružní výlet a večer se sem, pokud vše půjde podle plánu, opět vrátíme. A tak se také stalo. Nyní jsme však na začátku a jen velmi malý kousek od legendární tančírny… jaká asi bude? A podařilo se ji opravit?

Tančírna v Račím údolí – Georgshalle! Jedna z nejkrásnějších, ale bohužel také nejvíce zdevastovaných staveb v okolí Javorníku se ale už opravuje!!!

Dřevěná stavba v secesním stylu působí tak lehce jak jen to jde. Snad se podaří obnovit i vymlácené vitráže.

Zdevastovaný vchod. Naštěstí je toto místo mimo civilizaci a současně tak trochu hlídané, není zde úplná samota. I když zdevastováno, přece přežilo!

A ještě předznamenám zítřek, kdy trasu celou dokončím. Z tančírny po zelené nabrat výšku a úplně nahoře na skále vidíte Čertovy kazatelny. To nejsme my, ale turisté, s kterými jsme navázali verbální kontakt. Pán má také velmi rád hřbitovy, a bylo nám ctí se s takovým spřízněncem potkat!

Výhled z Čertovy kazatelny je do zeleně lesů a modře oblohy. Trochu nuda, ale i jednoduchost a střídmost potěší. Něco jako funkcionalismus v architektuře. My máme než les raději kulturní krajinu; pole, louky, aleje, remízky, boží muka, kaple…

Už zase o kus dál. Ani jsme neměli sem namířeno, protože se tímto “úkrokem” vracíme vlastně zpět směrem k Javorníku, ale pramen s grotou a kaplí sv. Antonička, …. kdo by odolal té zacházce… jen ta dřevěná socha se mi tentokrát nějak nezdá, kazí mi panorama, ale odnášet ji kvůli tomu nebudu..
Více o Tančírně zde .. a zítra dokončím celou okružní trasu nejkrásnějšími místy Rychlebských hor
Ahoj Zuzi:-))
V Rychlebkách jsem strávil v létě 1984 14 dní na prázdninách s Brontosaurem. První týden jsme uklízeli les nad Vápennou . Základnu jsme měli na Veverkově chatě, koupali v lomu Brankopy na Žulovém vrchu. Pak následoval přesun do Javorníka a noc na Rychlebech. Po hřebenu Rychlebek jsme během týdne došli do Branné no a pak zpět na základnu. Nádhera :-))!!! Inu “mladost – radost”.
I to je důvod, proč mě naprosto dostává Tvé skvělé zpravodajství právě z tohoto nádherného kouta.
Tak dík moc. Těším se na pokračování.
lada :-))
Díky, snad to už konečně dorazím, ty Rychlebky :).
zajímavý odkaz : abandoned places
Doufám, že jste do té tančírny bujaře vtančili.
“Vtančit” se dá jen jednou za život, pak už je to jen pouhý bezduchý plagiát. Víme své.
Ahoj tak Ti turisté jsme myje to náhoda že jsem na obrázek narazil jeseníky i rychlebské hory mám moc rád. Pokud to bude autorka číst at napíše na jarekvecerka@seznam.cz.
Také AHOJ! To je fakt náhoda a jsem za ni ráda! Zapomněli jsme si totiž mimo jiné zapsat jak se jmenuje to místo s ostrůvkem, kde je krásný hřbitov, jak jste nám ho doporučil :)…