Romantický hrádeček KUNZOV

pumpy a čerpadla

 

Tenhle výlet byla pořádná divočina, pokud si vzpomínám… je to už skoro rok nazpět. I když mojí doménou je traverz lesnatým hřebenem z Hranic do Lipníka, občas si zajdu i někam jinam. Je to ale stále stejné. Mám pocit – podložený zkušenostmi – že pěšky tu chodím pravidelně jen já. Jinak všichni Valaši a Valašky jezdí na kole cyklostezkou vedoucí podél Bečvy. Také na tomto výletu, cca 26 + 2 km, jsem nepotkala ani nohu a pohybovala jsem se místy i ve vojenském prostoru, kam se tuším může jen o víkendu… už si ty cedule moc nevybavuji.

Mám fotek hafo, ale nemám moc času se v tom probírat, proto jsem zvolila téma KUNZOV. Ale stejně mi to nedalo a prohledala jsem chaoticky navíc pár složek s fotkami s tím, že bych hrádek dala do souvislosti s osobou jeho majitele – Antonína Kunze, továrníka, jehož proslavily pumpy a čerpadla a jehož novobarokní zelená vila je v Hranicích nepřehlédnutelná. Fotky vily a zahrady jsem v tom fofru nenašla, ale rodinný náhrobek na hřbitově U Kostelíčka jo!

Nejdřív trasa, a 2x, aby byly vidět barevný turistický cesty. Kunzov se nachází v bodě č. 4, tam, kde se od modré odpojuje červená.

A pro toho, kdo si chce s trasou pohrát, link.

Měla jsem štěstí, ostatně když někam jdu, mám ho docela často. Jsem ve správný čas na správném místě. Říká se tomu synchronicita a já na ní věřím. Možná proto mi to tak vychází…

Nejsem zklamaná. Všechno je jak jsem si to představovala. Podivný prvorepublikový hrádek v novogotickém slohu trochu větší než ten pro panenky. Je to prostě takový legrační kýč, ale mně se  líbí. Nevyfotila jsem si ceduli opodál, ale tuším, že na ni stálo, že tenhle architektonický skvost měl mít na protějším kopci kamaráda, který by továrník Kunz býval věnoval tehdejšímu císaři Františku Josefovi I. To ale už nestihl, protože zemřel. Ne císař, ale investor.

Proslýchá se, že na počátku 20. století Antonín Kunz velmi stál o to, aby byl povýšen do šlechtického stavu, možná proto ten plán s druhým hradem pro císaře. Stavba hájenky, jak se stavba původně nazývala, coby romantického šlechtického sídla byla logickým vyvrcholením této snahy. Budoval jej ve spolupráci s místním stavitelem Vladislavem Mikolášem. Začal v roce 1907, o dva roky později byla stavba hotova.

Své dílo si však bohužel příliš neužil, zemřel rok po jeho dokončení. Kunzov sloužil majitelům továrny až do konce druhé světové války, kdy byl znárodněn. Poté zde měl svoji základnu dětský letní tábor.

Kdo byl člověk, který si zde nechal vybudovat neobvyklé letní sídlo? Plzeňský rodák Antonín Kunz přišel do Hranic jako vyučený zámečník v roce 1883, když mu bylo 24 let. Nejprve si v pronájmu na dnešní třídě 1. máje otevřel malou dílnu na opravy a výrobu hospodářských strojů, kde pracoval se svým otcem a jedním učněm. Rok po příchodu do Hranic se Antonín Kunz oženil a zakoupil dům, který postupně přestavěl na továrenskou budovu v pseudobarokním slohu.

Antonín Kunz byl velmi zcestovalý a na svých cestách sbíral nápady pro svou výrobu. Jeho doménou se brzy staly pumpy a vodní čerpadla. Nejvíce jej ve světě proslavila jeho vlastní konstrukce čerpadla poháněného větrnou turbínou, kterou vyvážel do celého světa.

Firma prosperovala do té doby, než se na větrných turbínách obří velikosti prodávaných pod značkou Samson začaly objevovat konstrukční vady. Díky nim se firma dostala do potíží, a když došlo v Petrovicích u Benešova ke zřícení turbíny, pokusil se zakladatel firmy o sebevraždu. Sice přežil, ale ne dlouho – 30. srpna roku 1910 zemřel v nemocnici v Benešově a je pohřben spolu se svou rodinou na hřbitůvku u malebného hranického poutního místa nazývaného Kostelíček.

Na jihovýchodě lze nalézt vstupní bránu s dvojicí po stranách stojících kamenných lvů se znaky Moravy a Slezska a se znakem Čech v atice.  Vstupní branku pro pěší střeží sova. Hrádek je také ozdoben několika reliéfy, např. čertů a draků. Jedná se o mimořádnou památku (v roce 2007 zapsána do seznamu kulturních památek ČR), která nemá díky své unikátní architektuře ve světě obdoby, píše se ve Wikipedii.

Obcházím hrádek a fotím, když tu někdo vychází z hrádku a míří k autu. Neváhám , přispěchám a majitel mi vyhověl, vzal mne za bránu. Pracuje se zde, bude zde luxusní wellnes, ubytování, krčma, venku atrakce pro děti apod..

Majitel spěchá, má před domem dámskou návštěvu, a tak jen rychle několik záběrů a pár vět a zase jdu dál..

Zdáli fotím majitele, pana Tomáše Horáčka, majitele Kunzova od roku 2015. Více fotek z rekonstrukce zde

Kunzova vila na třídě 1. máje v Hranicích / fotky mám vypůjčeny z flickru (jidhash) a ta s hořícím autobusem je od Jiřího Necida (MHD je nově v Hranicícj řešena elektrobusy, 10.6.2018 jeden z nich shořel).

Třípodlažní volně stojící dům z konce období historizujících slohů byl postaven v roce 1897 podle projektu arch. Jana Kříženeckého z Prahy a Josefa Pokorného, stavitelem ing. Zachariášem Herrmannem z Hranic. Vila, sloužící nejen jako rodinné sídlo, ale i jako administrativní budova firmy je po kompletní rekonstrukci, včetně restaurátorské obnovy fasády. Kunzova vila je vlastně jediná známá významnější realizace arch. J. Kříženeckého, který je více znám jako zakladatel české kinematografie. Vila je osídlena různými subjekty, ale majitelé mi její komplexní prohlídku neumožnili. Dá se ale dostat na zahradu, kde jsou dvě sochy, doplním, až ty fotky najdu v archivu.  Klanící se poutník a Bohyně hojnosti.

A poslední záběry, jak to chodí, budou ze hřbitova. Kunzovi jsou pochování na krásném poutním místě – hřbitově U Kostelíčka. Ráda tam zajdu, hřbitůvek je mimo město na úpatí zalesněného kopce. Je zde božský klid a krásné náhrobky. Mám nafoceno, ale hřbitov U Kostelíčka by si zasloužil samostatný text. Tak jen to podstatné.