Przysłup [59.] – Jurkovičovy hřbitovy v západní Haliči

2. den / 26. 4. 2018

Nasedáme do auta a míříme za dalším dobrodružstvím. Omlouvám se, ale nemohu nazvat naši  další cestu jinak. Vůbec netušíme zda uspějeme, přestože jsme na mapě dva následující hřbitovy – Przysłup 59 a Maguru 58 – lokalizovali. Neznáme ovšem skutečný terén a až někam? dojedeme, čeká nás nespecifikovaná cesta lesem po neznámých stezkách kroutících se jako had.

Opouštíme Przęlecz Małastowska  (průsmyk  Małastowska 604 m n.m.) a “naši” 977. Odbočujeme doleva směrem k turistické chatě nebo spíš ubytovně “Schronisko Magura Małastowska”. Po chvíli silnice opouští hřeben a míří z hřebene dolů do vsí Przysłup a Nowica, kde končí. Až tam ale nedojedeme, protože naše mise končí kdesi uprostřed lesa na parkovišti a dál pokračujeme pěšky zase nahoru na hřeben. A cestou bychom neměli minout oba hřbitovy.

Z této etapy máme oprávněné obavy, protože leje jako z konve, jsme v lese absolutně sami a přístup ke hřbitovům je složitě popisován seshora, z hřebene. To nám ale nebrání v tom, abychom do toho šli hlava nehlava “zespodu”.

Omlouvám se, ale z téhle cesty nemám fotodokumentaci. Zaparkovali jsme, fakt už nevím kde, snad na tom parkovišti, a traverzovali jsme po lesní cestě úbočím kopce. Nemluvili jsme a čekali na znamení, kde odbočit a pokračovat hore. A stalo se! Zničeho nic, kde se vzala, tu se vzala, na stromě se ukázala, nám dobře známá specifická černobílá značka. A hned nám bylo veseleji.

Brzy se ukázalo, že bez značení bychom hřbitov nenašli. Cesta se skutečně vinula jako had; chvílemi mizela, byla to taková cesta-necesta. Šli jsme za sebou do kopce deštěm, zmáčení až na kost a a nepromluvili ani slova.

Odměnou za naše útrapy se stal zázrak, který se znenadání objevil mezi stromy

Otevřel se nám úchvatný pohled na kamennou nekropoli s ústřední trojúhelníkovou megalitickou zdí z neupraveného lomového kamene, v jejímž středu je zasazen hrubý kříž, sestávající z několika kamenných bloků. 

Celkový dojem z této drsné podívané na kamenné město mrtvých, kde není pro jemnou uhlazenost místo, překvapivě narušuje bílý klasický hřbitovní pomník, který zde po válce zasadili příbuzní jednoho z mrtvých.

Byl to Čech, Ing. Emil z Obereigneru narozený v  Lázních Poděbrady roku 1883, padl 1915.

Stručná informační tabule na kamenné zdi hřbitova praví, že zde pochováno 60 vojáků rakousko-uherské armády a 20 vojáků armády ruské. Padli v roce 1915 (lednu až květnu).

V letech 2007-2008 byl hřbitov zrekonstruován Sdružením Magurycz z podnětu Sdružení přátel Nowicy.

Doplňuji, že z 60 rakousko-uherských vojáků je 56 identifikováno jménem. K zasazení litinových tabulek se jmény do 17 masových hrobů zřejmě nikdy nedošlo (na náhrobních kamenech nejsou stopy po jejich upevnění).

Hřbitov má obdélníkový tvar a rozlohu 136 metrů čtverečních

Půdorys hřbitova převzat z knihy Matúše Dully, níže původní nákres z krakowského archivu

Vstupuje se dvěma kamennými schůdky. Pohřebiště je otevřeno pro lidi i lesní zvěř.  Není zde co zničit a váleční hrdinové klidně spí uprostřed karpatské přírody.

Masové hroby jsou olemovány kamennou obrubou a nepravidelně posety kameny. U hlavy hrobu jsou zasazeny do země neupravené náhrobní kameny, někdy jeden, dva i tři.

Na základně kříže je vytesán německý nápis, ještě je čitelný:

WOLLT IHR DIE HEIMGEGANGENEN
HELDEN EHREN SCHENKT
EUER HERZ DER ERDE
DIE SIE DECKT

Přežily i původní kameny HV, které označují hranice hřbitova

************

Původní  projekt, který počítal s dřevěným hřbitovem se nerealizoval.

Dřevěnou ohradou připomíná hřbitov v Gładyszówě [55.], ústřední věží s kříži a stříškou Maguru (Przełęcz Małastowska) [60.]

Na webu http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=14&ido=13 se nacházejí historické fotky předcházející stavbě hřbitova

Zde je vidět, že původní pohřebiště leželo vedle bojové linie (zbytky zákopů)

Provizorní hřbitov na jehož místě vyrostl Jurkovičův hrdinný gladiátorský  Przysłup [59.], tolik odlišný od jeho lidového stylu. Trochu mi připomíná svou ideou hrdinskou Krempnu [6.], ale  Przysłup je divoký jako je divoká příroda Karpat. 

Przysłup [59.]  – 1917

Detail náhrobků 

Na tomto kamenném hřbitově bez označení, leží mezi 60 rakousko-uherskými vojáky i čeští vojáci z  98. pěšího pluku z Josefova rekrutovaní v okolí Vysokého Mýta,  z 36. pěšího pluku rekrutovaní z okolí Mladé Boleslavi, 10. pěší pluk zeměbrany (zřejmě záložníci) rekrutující vojáky z okolí Turnova a Mladé Boleslavi, 12. pěší pluk zeměbrany (zřejmě záložníci) rekrutující vojáky z  Časlavi a Mladé Boleslavi, 30. pěší pluk zeměbrany (zřejmě záložníci) rekrutující vojáky z Vysokého Mýta a Hradce Králové.

(info  Miroslaw Lopata   http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/).

Fotky na rajčeti: https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Przyslup_59._-_Jurkovicovy_hrbitovy_v_zapadni_Halici/

a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde:  https://www.zonerama.com/521125003/Album/5093877

 Prameny:  

Matúš Dulla:  Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)

http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/

http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=14&ido=13

https://pl.wikipedia.org/wiki/Cmentarz_wojenny_nr_59_%E2%80%93_Przys%C5%82up

Loučíme se a stoupáme dál k hřebeni na hřbitov Magura 58. Cestu nám usnadňují černobílé značky; vlastně bychom si bez nich nevěděli rady, jde se spíš bezcestím…

Przysłup [59.]  mne vzal za srdce, okouzlil mne zatím nejvíc. Je jednoduchý a prostý, jako z doby kamenné. Nedokážu posoudit, zda naše fotky ukazují jeho drsný majestát. Je to už rok, ale stále si uvědomuji to překvapení a údiv, když se hřbitov před námi vynořil z mokrého lesa. zuzi

Pokračování příběhu / viz komentář (komentář bude upraven, strojový překlad zkreslil význam, požádali jsme Morganghosta o text komentu v polštině)