
Hurá!! Jde se dál!!

Kde se vzalo tu se vzalo. Žádný zázračný obrat, ale přece! Koncem ledna jsem si mimochodem uvědomila, že mi je dobře. Že nemyslím na to, jak mě bolí v kolenou a občas v kyčlích a hlavně! zmizela chronická únava. Kdovíco to bylo, ale najednou šlus. Šmytec kalafuna. Už je to zase dobrý a můžu pořádně pochodovat. Že by konečně odtáhly i poslední zbytky borelky? Nebo to byl zakuklenej bezpříznakovej koronáč? No, tomu moc nevěřím, to spíš už pozvolnému promoření na smutečce. Prostě ať už to bylo cokoli, hlavně že už to zase funguje a mohu vyrazit.
Pro začátek něco lehčího, jen kousek od baráku, jen kousek od města a co to jde, držet se asfaltu. Protože kde není je podmáčeno a blátivo.
Ale první část cesty jsem to riskla. Přešla jsem Skuteč a za objektem bývalého závodu Velamos jsem nastoupila na polňačku typu úvoz vedoucí do nedalekého Žďárce. Jak jsem předpokládala, samá voda, ale mám kotníkové salomonky goretexky, a ty jen tak vodu nepustí. Je na ně prostě spolehnutí.
Další etapy cesty jsem už absolvovala po silnici. Na hodně vedlejších silnicích jsem potkala jen dva auťáky s logem Českých lesů, jinak byl klid. Hustit se to začalo až cestou z Předhradí domů. Ale nebylo to vůbec strašný, hodně nás sedí doma na zadku, zdá se mi. Až vysvitne slunce, vyleze nás víc. Moc jsem nefotila, šla jsem spíš na výkon a nikde se nic moc nezdržovala, i když… občas jsem to nedodržela a nějaký ten posed a památník mě na chvíli zastavil.


A ještě přidám několik posmutnělých až nostalgických fotek…
Docela by mě zajímalo, jak to bylo s tím předáním půdy – jestli půda po praotcích ujařmených jejím vlastnictvím byla předána komusi, aby se od půdy svobodní potomci mohli rozlétnout po světě? Kovid na ně!
Mně tak trochu ten význam textu uniká, ale líbí se mi to slovo ujařmení, díky za vysvětlení. Přemýšlím, jestli bych neměla iniciovat vyzdvižení kamene. Ta náhrada je velmi bídná a nedůstojná, i když to myslí dobře s tou láskou! Ale je to nadstavba, hlavní je ten grunt, ta půda!