Pomníček v lese u Prachařova lomu

– vyprávění pana Františka Brychnáče

 

František Brychnáč byl můj otec. Den, kdy zemřel, mám dodnes v paměti, i když už je to tak dávno .. bylo mi tehdy 6 let. Bydleli jsme v té době v Tisovci, v novém, ale ještě nedostavěném domku, kam jsme se přestěhovali z obecní hájenky ležící na samotě pod Panským lesem mezi Dřeveší a Tisovcem, kde se narodila a prožila své dětství a mládí moje maminka.  Tatínek pocházel ze Švihova.

Byl jsem doma s maminkou a mladším bratrem, když se ta tragická událost stala. Odpoledne přišel za tatínkem jeho kamarád – Jiří Výborný, učitel v malotřídce v nedaleké Dřeveši, kam jsem měl po prázdninách nastoupit do 1. třídy… Byl z něho cítit alkohol, na ramenou pušku a přemlouval tatínka,  aby s ním šel do lesa na lišku k nedalekému Prachařovu lomu v Borovině. Oba byli členové lovecké společnosti Tisovec

Lom byl už velmi dávno opuštěn, těžní jáma zatopena a všechna lomová zařízení a budovy zmizely. Že se tu kdysi dávno těžilo, tak o tom svědčily už jen mohutné haldy kamene zarostlého mechem. V jedné z nich se usídlila liška a na tu se tatínek a jeho kamarád toho dne vypravili. Navzdory tomu, že ho maminka prosila, ať nikam nechodí, že se jí zdál varovný sen.

Přešla hodina, možná o něco víc, a z lesa se ozvala rána. Maminka řekla: „Tatínek střelil lišku“. Po chvíli práskla rána z pušky podruhé a maminka jakoby věděla, že je zle. Když viděla oknem, jak přichází děda s čepicí v ruce, začala plakat. Její domněnka se potvrdila. Tatínek už nežije…

Co se tam tehdy vlastně stalo je dodnes záhadou…. Tatínek střelil z vrcholu haldy lišku a sestoupil dolů.  A pak práskla druhá rána. Ta pro tatínka smrtelná.  Jiří Výborný vypověděl, že usnul na posedu naproti haldě, a když se probral, viděl dole nějaký pohyb a vystřelil. Zasáhl svého kamaráda rovnou do srdce. Vyšetřilo se, že k výstřelu došlo nešťastnou náhodou a vrah zůstal nepotrestán

Starší syn, pojmenovaný po otci František, dodnes vzpomíná,  jak tato tragická událost ovlivnila negativně celý další život jejich rodiny. Dvě malé děti, nedostavěný domek a maminka zůstala na vše sama.  Byla tehdy tak mladá. Nebylo lehké překonat tuto ztrátu a  s bolestí a trpkým pocitem jisté nespravedlnosti žít dál. Pan učitel Jiří Výborný, jehož rukou František Brychnáč dne 4. července roku 1959 ve věku 29 let zemřel, byl tehdy přeložen jinam, a tak se s ním malý František alespoň nemusel každý den setkávat…

A les bude dál šumět – jeho píseň o kráse života..

(Záznam vyprávění Františka Brychnáče, lesního u a.s. KINSKÝ Žďár nad Sázavou)

pozn. Na dvou hřebech býval truhlík na květiny