Výlet do Chrasti a pěšky lesem domů
Venku krásný slunečný den a všechno je krystalicky bílé. Prostě zimní pohádka. Vyrážím autobusem kolem desáté do nedaleké Chrasti, tam se trochu projdu – je otevřená rozhledna vybudovaná z bývalé vodárenské věže – , zajdu někam na kafe, a odporoučím se nejkratší cestou přes les domů. A tak se stalo. Domů jsem dorazila po čtvrté a v nohách měla cca 16,5 km. Silvestra jsem si užila a doma jsem už jen ohřála večeři, utvořila dvě pomazánky – česnekovou na jednohubky a pařížský salát na chlebíčky, a následně vyrobila i ty chlebíčky a jednohubky a kolem desáté jsem šla spát. Probrala jsem se o půl devátá na Nový rok ráno. Miláček asi ponocoval, protože vylezl z postele až kolem jedenácté.
Nejprve pár fotek věže, a to ze všech stran. Obešla jsem jí dokola kolem Chrašického rybníku směrem ke hřbitovu s krásným vesnickým kostelíkem přestavěným Santinim (ano tím známým Santinim) a prohlédla jsem si hřbitov.
V zámecké restauraci si dávám zelnačku (moje kyselice je stokrát chutnější!) a kolem vypuštěného Horeckého rybníka kráčím vstříc přibylovskému lesu a pak rovnou za nosem do Skutíčka a po silnici domů. Ostatní už víte. Krásný nový rok 2025 miláčci a Mějme se rádi! (říká Saul) – to za to stojí!!!
Hezký silvestr! Popřáli jsme si „šťastnej a veselej“ v autobuse, v restauraci a když jsem to nejméně čekala… už skoro doma.. mne míjel na chodníku neznámý fousáč za chůze mi s úsměvem jakoby mimochodem popřál. Nečekala jsem to, ale stihla jsem přání opětovat. A takové malé radosti mám ráda!!!
