17 dní klidu a samoty
Vítám vás na Novohradkách. Mám to tady moc ráda a přiznám se, že mi vůbec nevadí jezdit pořád na to samé místo. Tedy do Novohradských hor. A také naše základna je stále stejná – bývalý objekt pohraniční stráže ve Svatém Kameni. Nic tu není – jen ta posádka, kostel a čtyři domy. To zde zůstalo po „bývalých Sudetech“ v pohraničním pásmu. A k této liduprázdné osamělosti se přidává i fenomén vzácně zachovalé přírody ušetřené zásahů člověka, včetně zarůstajících rozvalin bývalých vsí s německým osídlením. Lesy jsou zde nezvykle kamenité a kde stály bývalé vsi, a kudy se k nim chodilo a jezdilo s potahem, napovídají navršené kamenné zídky podél cest, nyní „zelené“ od mechu. A všude po lesích a také podél luk a pastvin nalézáme takové obyčejně, ale nesmírně krásné, kamenné výklenkové kapličky a boží muka. To půvab tohoto určitého místa, a též celých Novohradek, podmanivě zesiluje a člověka dojímá.
Zůstáváme v Novohradkách jak to jde nejdéle a když hovořím v podtitulku o samotě, není to tak docela pravda. Pohybujeme se i po Kaplicích a vždy se těšíme na setkávání s lidmi zde. Nejen s těmi s kterými se známe, ale i s náhodnými poutníky nebo obyvateli zdejších „osamělých“ lokalit. Trochu nám to připomíná naše Maštale a městečko Nové Hrady. Nežije tu moc stálých obyvatel a právě proto se nám několikrát stalo, že nás zde sama pozdravila a oslovila neznámá starší paní či pán a chtěli si povídat. Sdílet. A to samé nás potkává i v Novohradkách. Je to velmi příjemné a očistné. Tahle krátká a vřelá setkání ve mně přebíjí pocity smutku a jisté nespravedlnosti, že přicházím v poslední době o přátelství, která jsem myslela že jsou nafurt. Asi jsem něco posrala či co, ale co? Mezilidské vztahy dostávají na frak a tolerance a pochopení mezi lidmi ubývá. Měli bychom být na sebe hodnější.
Novohradky – 1. den – čtvrtek 24.10.2024
Vyrážíme na cestu. Konečně a s vírou, že slunečné počasí ještě 14 dní vydrží. Tak dlouho zde chceme zůstat. První zastávka na pumpě MOLL před Budějovicemi. Klasika – párek v rohlíku a kola v plechu /akce. Navigace naviguje, ale stejně jako na jaře se za Kaplicí záhadně ztrácíme. Ale to předbíhám. V Kaplici nakupujeme zásoby a miláček si dává u místní firmy PC SERVIS KB, kterou máme rádi a jejich služby, když jsme zde, využíváme, opravit noťas.
Už jsme doma! Bydlíme na jedničce, stejném pokoji jako na jaře. Akorát za oknem se nepasou krávy ale býci. Je fajn že je volný pokoj s oknem ven z areálu. Koukat na tu bukolickou pohodu a sledovat jak se na břízách tetelí listí a občas nějaké zavíří ve větru je uklidňující. Mám na to čas.
Dnes jsme doma, zabydlujeme se a dáváme věci na své místo. Máme toho s sebou dost. Kuchyňské potřeby, zásoby na první dny, pro jistotu přikrývku 200×200, kdyby nám byla v noci zima, ale to, nebude.. a ještě hodně všeho ostatního. Ubytování strohé, ale nám se tu líbí. Bez luxusu. Nafotila jsem náš zabydlený pokojíček, dojdu k tomu.
Vracím se do těch dnů a nedá mi to, prozradím že každý den nás tu překvapil nějaký zázrak. Koukám dopředu do deníčku a zázrak druhého dne se jmenuje bedly.
a reklama na kaplický PC servis. S čím si nevíme rady a může to počkat, s tím jdeme do Kaplice. Máme vyzkoušeno.
