Led 272025
 

Je úterý a řekli jsme si, že v sobotu pojedeme domů. Krátí se to a s myšlenkou že budeme brzy končit trochu uvadám a mám hořkosladké pocity. Ale užili jsme si Novohradek docela dost a doma to také není špatné. Však se sem zase na jaře vrátíme. Až skončí míza a nebude pršet. Zatím nám to vychází.

Novohradky – 13. den – úterý 5.11.2024 / den plný očekávání…

Den plný očekávání se naplnil, ale jinak. Probudila jsem se a bylo mi jasné, že to dnes s chůzí nebude slavné. Záda byla zablokována na opačné straně než včera a při změně polohy to v bedrech na levé straně blíž k zadku pořádně řízlo. Šla jsem si ještě na chvíli lehnout a vtom přišel Milošek s nápadem, že se dnes na všechno vykašleme a večer zajedeme rovnou do kina ve Velešíně na PP prezentaci Milana Koželuha – Kapličky a boží muka Novohradských hor.

Přivítala jsem to, protože jsem si sama netroufla s tím přijít abych nebyla za poseru. OK. Tak se stalo. S Milanem Koželuhem jsme v občasném mejlovém styku, ale jen velmi okrajově, protože on je naprosto pohlcen svými Novohradkami a na jiné společenské aktivity nemá čas. Nedivím se tomu, stále bádá, píše texty na své stránky, provází turisty a pořádá besedy. A píše a vydává o Novohradkách knihy. Tak proto má svůj zažitý životní styl a nerozptyluje se. Čas je pro něho drahý.

Přednáška s fotografickou prezentací byla vynikající a pro mne velmi objevná. Kino bylo docela zaplněno, hlavně Milanovými fanynkami :). Milan Koželuh je totiž mimořádně charismatický chlap a také mu to fakt sluší. Mrkněte na odkaz. – A to je takový bonus ke všemu co nám o svých milých Novohradkách pověděl a představil. Nedělala jsem si žádné poznámky ani nefotila, bylo by to hodně rušivé, a tak jsem na plný pecky koukala a poslouchala. Seděli jsme hned nad Milanem, ale rozhodli jsme se, že se mu nepředstavíme, nepovíme mu o sobě, že tu jsme. A tak to zůstalo dodnes. … Ještě dodám, že jsme dověděli i jisté konkrétní informace, které byly doslova hrůzné. Nemohu o tom psát, sorry.

Novohradky – 14. den – středa 6.11.2024 / návrat na stará místa navštívená na jaře. Po silnici do Tiché, polní cestou mezi pastvinami směrem k Janově Vsi a kousek před ní odbočit doprava k lesu, kde začíná Šímova cesta, – 11 km.

Klidný den, všechno pomalu, v pohodě. Jdeme přesně po svých jarních stopách a Šímova cesta už je žlutě označena a rybníčky dostaly docela legrační jména – Manka, Rumcajs a Cipísek. A kousek dál na pastvině … hle – rybník Větrník. Večerníčkový jelen. Ale pozor děti!! nejsme v Jičíně!!!

V lese jsme našli spoustu krásných zdravých hřibů kovářů, pozorovali jsme sluneční auru a poprvé byli svědky výcviku takových obyčejných českých hafanů na hlídací a naháněcí psy – specialisty k ovčím stádům. Docela se snaží voříšci :).

Zítra doplním do tohoto textu poslední novohradské dny. Fakt, nekecám. Napíšu do titulku AKTUALIZOVÁNO.

Novohradky – 15. den – čtvrtek 7.11.2024 / Pohoří na Šumavě – „staré trasy“ – nové propojení a zázrak proměny…

Vyjíždíme za mlhy, docela v depresi, ale říkáme si: Co to nezkusit, jako ten pán na hrázi Kapelunku, jemuž je nejlíp za mlhy protože v lese nikoho nepotkává a libuje si v samotě Novohradských hor.

Hle! Dojíždíme do Pohoří a mlha je fuč, dokonce se objevilo i sluníčko. Je to fakt lepší než ta mlha říkáme si a ožíváme. — A jdeme na to.

Z Pohoří kousek po zelené, pak odbočka doleva (to je novinka) a navážeme na známou návratnou cestu, která se opět spojí se zelenou a míříme zpět do Pohoří. Dnes nemusíme nikam spěchat, necelých 7 km nás doufám nezaskočí.

Dnešní výklenkové kapličky. První dvě fotky ukazují kapličku u parkoviště v Pohoří. Vyfotila jsem na ukázku i jeden z jejích boků. To je právě specialita, už jsem to myslím zmiňovala, že kamenné kapličky mají zdobené boky a každý bok je jiný. Podivuhodné. Ty obrázky na skle (ne všechny) maluje jeden jistý současný malíř, jehož jméno jsem si nezapamatovala (říkal nám o něm pan Milan Koželuh) a působí velmi přirozeně.

Přátelé, a je to tady zpět. Sotva jsme vylezli z lesa opět zamlženo. Tak se pokochejte:

Zítra budu v tomto textu pokračovat posledními dvěma dny. Dobrou noc. Jdu to zaktualizovat.

  6 Responses to “Podzimní Novohradky / 9 / aktualizováno!”

  1. já mám teď rozečtené tohle
    https://m.alza.cz/media/za-tichem-novohradske-hory-d12286102.htm?utm_campaign=zbozi_cz_eo-a-knihy_elektronicke-knihy_x_ek51419&utm_medium=product&utm_source=zbozi_cz
    Novohradky vůbec neznám, to už je na mne daleko, ale tobě by se to určitě líbilo.

    • Ahoj, to je náhoda, loni jsem si ji koupila, hned jak vyšla. Je inspirativní a není to jen nadšené povídání poutníka, ale je tam i historie. Mám z ní radost. Na jaře jsem mimochodem stejně jako autor hledala na Paulině v potoku střepy, cestou na Ulrichov. Já Novohradky také vůbec neznala, objevila je dcera, je to blízko hranic tak nemusí jezdit daleko a je v Čechách. A já už je přijala za své. I Miloš. Tak jsem si tu knížku vytáhla z knihovny a omrknu ji než na jaře vyrazíme…

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient