
Jdeme, ale jako lazaři. Velká únava, skoro utrpení a bolest zad (nějakej blok nebo co) a ty slibované civilizační radosti
Text jsem rozepsala před vánoci a konečně se k němu vracím. Máme doma marodku. Sotva jsem se po Novém roce oklepala z nenadálého domácího marodění, čapnul to ode mne Em. Ale už jsme skoro zdraví, hlavně já. Milošek ještě chrchlá.
Novohradky – 12. den – pondělí 4.11.2024 / pouze 9,3 km z Benešova nad Černou, lesy jsme vyměnili za louky a pastviny.

Naše cesta dnes směřovala po trojúhelníku z Benešova nad Černou po žluté turistické do Dluhoště, tam jsme se trochu ztratili, ale díky tomu si popovídali se starousedlíky. Po nápravě jsme to vzali po silnici do Kamenice a tam jsme to otočili po červené zpět do Benešova nad Černou. …- A tohle byla naše snídaně: větrník a máslový řez z farmářského trhu v Kaplici.


Ráno návštěva v krámku charity, kde jsem si koupila teplou růžovou mikinu a Em kalhoty s velkými kapsami a jdeme na to. Z Benešova loukami a podél starých zarostlých kamenitých úvozů do Dluhoště, kde jsme to vzali jinudy než jsme chtěli a zpět na silnici se dostávali skrze oplocené pastviny – naštěstí bez krav a s vypnutými ohradníky. A už jsme si dávali pozor na značky, protože tady na Novohradkách se značkaři s turisty nemazlí. A tak to má být. Trochu vzruchu neuškodí. Poblíž Benešova jsme si opět povídali a hlavně poslouchali. Okouzlující starší elegantní paní na procházce nás seznámila s historií „prvního“ křížku poblíž Nikolajky a dál a dál a po rozloučení s námi navázal hovor děda, kterého jsme míjeli. Rozpovídal se o svém životě ve stáří a nám to oběma nezávisle připomnělo Nové Hrady u nás v Maštalích, kterými když procházíme, starší lidé nás mnohdy sami zdraví a chtějí si povídat, svěřit se. Samotnému člověku je smutno.


Podivná lokalita Nikolajka, kam je vstup přísně zapovězen (visí zde cedule se zákazem a na odbočce k ní je umístěna zábrana). Nepůsobí to vstřícně. Vyfotili jsme si samotu Nikolajku alespoň zdálky.




Křížky, které jsme cestou potkali, první je od Nikolajky.



Staré nyní zarostlé úvozy, kterými se dříve chodilo a jezdilo – uvnitř jsou dokonce k nalezení staré turistické značky.



Zítra budu v textu pokračovat dalším dnem, kdy jsme se na všechno vykašlali a zvedli zadek až navečer. Vyrazili jsme do Velešína na přednášku Milana Koželuha o kapličkách Novohradských hor.