Podzimní Novohradky / 3 – aktualizováno

Svítí slunce, samota trvá a to k radosti stačí

Novohradky – 4. den – neděle 27.10.2024 / zázrak slunce, čokoládové tyčinky, setkání na hrázi

Nádherný slunečný den na krátké rukávy. Autem do Pohoří – je ucpáno protože je neděle a slunečno, ale na naší stezce mimo turistické značky byl klid. Na prosluněné hrázi klausury Kapelunk (klausa/klausura =nádrže budované v letech 1778-1783 pro usnadnění plavby dřeva po řekách Černé a Malši a Pohořském potoku) jsme se pěkně dlouho vyhřejvali, až přijel pár starších turistů cyklistů, kteří zastavili uprostřed hráze. Rozhodli jsme se jim přenechat svůj plac v přístřešku a vyšli jim vstříc. Krásné setkání. Stejně jako na jaře měl i tento pán nápad smočit se ve vodě a možná také paní, ale jak to dopadlo nevíme. Pěkně jsme si popovídali a potkali je znova v lese u Pohoří, kdy nás předjeli – my je v helmách nepoznali, oni nás jó.

Zázrak byl malý, ale milý. Jedna z našich svačinových ořechových tyčinek byla s čokoládou, a ty mám ráda. Z domu jsem s sebou brala jen ty s medem a hle! Jedna nebo víc? se tam nějak vpašovala, aby mi udělala radost. A také to setkání na hrázi! A lesy plné hub, i když už mnohdy plesnivých. Ale přijet o něco dřív, to by byly žně!

Novohradky – 5. den – pondělí 28.10.2024 / pátrání po tajemném domu s klenutou maštalí, který jsem viděla na jaře u Něničků (Janova Ves poblíž Cetvin, občerstvení a ubytování) v knize Milana Koželuha.

Těšila jsem se na ten den, kdy budeme pátrat po tom umírajícím kamenném domu. Ta fotka s klenutím se mi vryla do mysli a byla jsem už od našeho příjezdu do Novohradek taková celá nabuzená při pomyšlení že už ten čas nadešel a možná ten dům s klenutou maštalí najdeme. Vlastně jsem si neúspěch nepřipouštěla. Je-li tam, najdeme ho.

Hned na jaře jsem si onu knihu vypůjčila v knihovně a následně napsala panu Koželuhovi, zda by mi prozradil místo, kde se nachází. V knize byla jeho lokace záměrně utajena. Ozval se mi, ale přesnou polohu mi neposkytl a dodal, že se ten klenutý dům nehledá snadno. Objevila jsem ještě na netu starou povšechnou mapku s vrstevnicemi a doma jsem si ji vytiskla. Co kdyby? Nakonec nám skutečně pomohla. Ale už jsme to skoro vzdávali…

Jeli jsme překrásným úsekem silnice z Malont do Benešova nad Černou. Cestou zpět jsem zkusila pár fotek přes čelní sklo auta, některé se fakt povedly.

Parkujeme v Kuří u kaple Dobrý pastýř. Jen taktak jsme se vešli, bylo „zaautováno“. Pokračujeme už pěšky po silnici dál do kopce, zahýbáme do lesa, jak jsme si podle mapy naplánovali, Po cca 20 minutách chůze objevujeme první známky osídlení – nízké kamenné valy podél starých cest, zbytky zdí domů a nakonec i prostou kamennou výklenkovou kapličku. Jsem jí okouzlena a okukuji ji ze všech stran a úhlů. Jako všechny zde, má i tato oba boky zdobené svatými symboly. Nevím, že by se opakovaly. Každý bok je jiný.

Provádíme rozbor situace a vydáváme se směrem, který se nám zdá, že by jako nějak tak… Po chvíli nás něco zaujme ve svahu, jdeme tam a nic. Znovu čarujeme s vrstevnicemi a pokračujeme v pátrání . Nahoru, dolů, doprava, doleva. Pátráme každý sám. Vzrostlý les střídají zarostlé mladiny a nejlepší je možná držet se původní cestičky s kamenitým krajem. Ale i ta po chvíli zaniká. Moc už si nevěřím, když po cca čtvrthodince chůze se vynořila z hloubi lesa strašidelná zřícenina. Je to ono?

Obcházím trosky domu a objevuji klenutý vchod do maštale! Hurá, máme to! Em mne nechtěl do maštale pustit, ale já kráva (jak mne mile nazval) jsem tam musela zajít. Vyčítala bych si, kdybych to neudělala.

Zpět jdeme jinou cestou a objevujeme indicie kudy se k domu dostat. Ale je to tajemství, které nemohu prozradit.

V Kuří, nedaleko kaple kde parkujeme, stoupáme svahem ke starému hřbitůvku. Miláček je znechucen, já žasnu. Hřbitůvek s márnicí v poločasu rozpadu. Tahle poezie zmaru má pro mne neopakovatelné kouzlo. Do rozpadající se márnice už na jeho přání nevstupuji. Stačily mi ty řeči v lese, které jsem musela skousnout. Jsme tu sami dva, tak je holt zákaz nasírání :). Úsměv a jít dál.

Cestou zpět, jak jsem už zmínila, fotím tu krásu kolem a říkáme si stejně jako včera a předevčírem: obloha je tu modřejší, vzduch čistější, lidi hodnější a čas běží pomaleji….

Fotky nasnímané cestou zpět přes sklo auta. Dům s klenutou maštalí a hřbitůvek v Kuří dám do samostatných příspěvků.