Les a já
Úspěšný lov nás podnítil vyrazit do lesa znovu, dokud je takové krásné počasí. No a pokud ještě houby rostou a nejsou zmrzlý.
Ráno to sice na hezký den nevypadalo, ale než jsme se vyhrabali z domu a konečně dojeli k lesu, vysvitlo slunce. Zázrak! Známou cestou necestou míříme do nitra lesa a po nedorozumění ohledně dalšího postupu vpřed si miláček vzpomněl, že nemá svůj košík. Tak se pro něj musel vrátit. Já zatím našla podhříbka a dutonožku. A pak dlouho nic až zase na naší nedělní štaci jsme se trochu vylepšili v té naší houbové bilanci. Mně to ale bylo jedno kolik toho najdeme. Našla jsem si pod bukem svýho kozáka z fotky a začala jsem se tak nějak kochat a ladit s lesem. Zaslechla jsem nějaké divné zvuky a myslela jsem si, že tu jsou poblíž prasata, ale omyl, byli to dva černí mufloni a čekali až je očima najdu. Chvíli jsme se na sebe dívali a když jsem neodběhla já, odběhli oni. Pak jsem narazila na takovou paseku uprostřed s prasečím kalištěm. To mě nadchlo. Poblíž bylo velké hnízdo dutonožek, jenže mnoho z nich prasata pokopala. Ale stejně se dalo vybrat. Nějak to tam asi měly pohnojený, že se jim tak dařilo. Rostou pod modříny a když jsem doma čistila houby všimla jsem si, že jsem si spolu s nimi přinesla i jejich spadané žluté jehličí. Jen pár kousků, – hned jsem je identifikovala.
Kačenky – kravské klouzky jsme už nesbírali, takže jsme domů donesli hub méně. Stejně je s nimi ale spousta práce. Dutonožky na řízky, kozáci na sušení a ostatní na smaženici. Kačenky nekačenky.
