Poslední slunečné dny babího léta
Díky za ty volné dny! Prožili jsme jeden z nejkrásnějších víkendů tohoto roku. Dnes jen krátký přehled a pár fotek; bolí mne oči. Celý den až do večera, do šesti, jsem zírala v práci na monitor počítače a procházela seznam čtenářů.
V sobotu nešlo být doma! Takové krásné ráno! Rozhodli jsme se zopakovat si naše první rande před rokem, a tak jsme vyrazili na Baldu. A musíme konstatovat, že tohle opáčko dopadlo ještě lépe. Babí léto je na výlety lepší než mrazivý konec listopadu a malá změny trasy cestou tam zapříčinila neuvěřitelné věci. A cíl výpravy – Balda – byla rázem zastíněn netušenými prožitky, které předcházely. Tomu bych nikdy neuvěřila! Balda byla pro mne vždy nadevše.
V Poličce jsme zaparkovali auto na tradičním místě, prošli náměstím, vyšli branou ven z vnitřního města a opět se vrátili parkem podle vody zpět. Chtěli jsme si ověřit, zda bude při našem večerním návratu otevřen právě v tom parku svérázný bufet, který nás tak okouzlil na našem prvním rande.
Polička ranním sluncem zalitá
Dál jsme pokračovali netypicky. Dlouhou cestou podél zahradní kolonie jsme došli k prvnímu ze třech rybníků na Janském potoce. Slastná pohoda, která panovala mezi rybáři zde pravděpodobně lovícími ryby :), nás zcela nadchla a také se na nás přenesla. U druhého a třetího rybníka se konaly rybářské závody a jejich komunitní atmosféra byla velmi přátelská. Podlehli jsme jí záhy. Pohostinní rybáři nás vlídně přijali mezi sebe a v rybářském bufetu jsme si dali knedlíčkovou polévku. Velmi jsme pookřáli a celý svět se nám zdál najednou velmi přívětivý a krásný. Podle jejich rady jsme se rozhodli jít dál do Baldy po silnici před ves Modřec, nacházející se v bývalých Sudetech. A zde se stal malý zázrak. Podívali jsme se do místního kostela, který se otvírá na mši pouze 2x za rok. A 30 let byl předtím uzavřený.
“Sudetský” sv. Jan Nepomucký v Modřci. Velmi sympatická socha. Myslím, že hezčího jsem ještě nespatřila. Je menší než bývá obvyklá “hmota” tohoto lidového světce a působí drobet naivně.
A pak už jen, s dalšími peripetiemi, které vylíčím podrobně jindy, Balda, a obvyklá cesta zpět do Poličky po červené turistické značce, spousta nalezených hřibů a slavnostní zakončení nezdravým jídlem v parkovém bufetu. A autem domů.
V neděli bylo pošmourno, leč nepršelo, a tak jsme celý den pracovali na zahradě a večer jsme shlédli roztomilý film Až vyjde měsíc. Není to nic náročného, artového ani dramatického, ale ani hloupého a groteskního, jak by se možná mohlo někomu zdát. Určité poselství ( láska má velkou moc) a jistou podobnost s naším osudem jsme tam shledali. Film je to ale prazvláštně ujetý; přesto není nesmyslný – ale symbolický. Jen vyhnaný do absurdna, působícího vážně.
V pondělí bylo poránu poněkud pošmourno. Měli jsme v plánu se příliš nevysilovat, takže jsme popojeli podle navigace lesními cestami do obce Travná. Našim jediným záměrem bylo objevit krásný starý kamenný kříž, jehož umístění jsme sice neznali, ale několik indicií nám mohlo umožnit ho najít. S pomocí domorodců.
Při této objevitelské cestě jsme také podnikli několik pokusů najít hřiby, ale bohužel jsme tentokrát přišli pozdě. Hřiby a bedly byly vysbírány. Ale kříž jsme nakonec nečekaně nalezli aniž jsme požádali kohokoli o spolupráci. Ostatně ves Travná byla zcela vylidněna. Nebylo vlídno jako v sobotu.
A pak se splnilo Milošovi jedno přání. Kaštanové. Cesta domů vede před Nasavrky a právě zde vysadil, na pozemek pod svůj zámeček, kníže Auersperk sazenice kaštanovníku jedlého. A Kaštanka, která zde vznikla, je pravděpodobně největší v Čechách. My jsme zde nasbírali cca 3 kg kaštanů, které jsme večer pečené ochutnali.
- Detail barokního kříže, celý uvidíte v podrobnějším textu později
Kaštanka v Nasavrkách. Nesbíráme zde sami, je nás tu víc a na každého se dostane.
Cestou zpět domů přes Ležáky konečně vysvitlo slunce a tak jsme se co chvíli kochali, zastavovali a fotili tu krásu podzimní krajiny s oblaky.
Podzim je krásný, ale musí svítit slunce.
V době zrání kaštanů bývá vstup do té kaštanky zakázán, jistě kvůli kaštanovým pytlákům. Informují o tom nepřehlédnutelné cedule. Jak vysvětlíš ty 3 kg?
To se nevylučuje, myslím. Doba zrání pravděpodobně skončila, protože žádné cedule nikde nevisely. Jednalo se tedy o tzv. paběrkování. Hospodáři v té době dovolují civilustům vstupovat na sklizené lány a dosbírávat pro svou potřebu klásky, malé brambory a kaštany. Tak i zde. Paběrkovalo nás tu několik a bylo zřejmé, že v tu dobu už je po žních. Proto nashromáždit 3 kg plodů nebylo ani pro dvojici sběračů snadné. Příští týden bude rizoto s kaštany, kousky dýně a dýňovými semínky.
To vysvětlení vypadá celkem věrohodně, ehm. Dýně jste už taky napaběrkovali?
Dýněmi jsme se předzásobili v řetězcích. Máme jich zatím asi 20 ks, něco zamrazíme. Milujeme dýňovou polévku a nechceme si ji odpírat, proto musíme překlenout dobu, kdy dýně nejsou k sehnání. Také hřiby jsme nasušili.
A řepy máte taky dostatek?
Červenou řepu kupujeme průběžně, zásoby neděláme, časem “uvadá”. Ještě nejaký dotaz??
Co křížaly?
Letos nic a vy??? Chodili jste na hřiby??
Měli byste ještě nasušit pár křížal. My máme křížaly, a nasušené hřiby ovšemže taky… zdá se, že zima skoro může pomalu přijít.. ale ještě trochu zapracuj na těch křížalách.
Loni, loni jsem měla křížal plný pytel, to ses měl zeptat… Letos jablka odšťavňujeme. Miloš na svém stroji vyrábí povzbuzující a léčivé šťávy. Napsal jsi to moc hezky s tou zimou, jako z Broučků od Karafiáta. Jsme sice také na zimu připravení, ale trochu víc nařezaného dřeva než zatím máme by nám jistě prospělo. I na úkor těch křížal :).
Tak – tak. A protože každou zimu moc netopíš, a potom trpíš prochladnutím a nachcípaností, měla by sis opatřit i dostatek medu a česneku.
Já bych i topila, ale asi to moc neumím. Než přijdu z práve, tak mi to obvykle vyhasne a v šest večer… top si! Jsem moc zvědavá na tuhle topnou sezónu. Jsem nadopovaná přírodními vitamíny a také pohybu mám dostatek. Snad budu odolnější. Díky za připomenutí medu. Došel. Musím sehnat nějaký dobrý železnohorský. Kde jsem ho jen viděla??? Jen aby nebyl pančovaný.
A než vykročíš k vychladlému domovu, nezapomeň si v průběhu dne v práci chroustnout pár stroužků česneku.
To je sporná rada. Svým česnechovým dechem bych odrazovala zákazníky. To není dobrá služba. A ani dobrá rada. Dej jinou.
Přijde-li méně zákazníků, bude i menší pravděpodobnost, že tě nakazí nějakým kapénkovým svinstvem. Jen klidně chroustej.