Zář 282023
 

skoro osmnáctka

Už to nešlo odkládat. Touha vypadnout z baráku vyvrcholila a tak jsem vymyslela jako už poněkolikáté vyrazit do Luže, do Hamzovky (Hamzova léčebna s dendrologickým parkem), a dát si něco dobrýho v cukrárně. V téhle cukrárně je to fajn. Je určena nejen pacientům a jejich návštěvám, ale do areálu může kdokoli. Kovid už je pasé, tenkrát to nešlo. A navíc jsou zde podivuhodně nízké ceny a sortiment široký. Mají tu nejen sladké, ale i slané, zmrzku, alko, nealko, studené, teplé. I oběd si můžeš dát. Řízeček, bramboráček… Proto je tu pořád narváno, a to je jediný problém. Když chceš být sám, málokdy se ti to povede. Ale když jste dva, už jste tak nějak chráněni… hlavně když jste do páru ♀♂.

Tam jsem šla nejkratší cestou. Po žluté z domu až do Luže. Zpět jsem cukla, protože jsem měla strach z podivína, a tak jsem nezahnula do lesa, ale pokračovala po silnici. Hodně se mi to protáhlo, ale zase jsem toho na tý silnici dost zažila. V lese jsem se cestou tam jen kochala a vyhřejvala, cesta zpět byla dost společenská.

mapy.cz

Cesta do Luže je kouzelná. Sejdu k rybníku, vyšplhám se na kopec do Zbožnova (nedávno jsme ve zdejší hospůdce měli třídní sraz), pak následuje krásná procházka prosluněnou lesní cestou kombinovaná s posezením na kládách.

Nakonec lesa seběhnu k silnici a jsem u mostku přes Novohradku. A tam maně zvednu oči a v patře domku na mě zírá chlap v ostře zeleným triku a ten jeho nepříjemnej a upřenej pohled mě pronásleduje dokud mu nezmizím ze zorného pole. Čuměla jsem na něj taky, ten zkoumavý pohled nějak přitahoval nebo co. Jako kdo s koho?! Neuhnul ani jeden z nás.

Zkratkou jsem se dostala kopcem nahoru do léčebny a měla jsem štěstí, fronta byla jen mírná. I bych si sama venku sedla, ale než jsem se dostala na řadu, už byl za mnou houfec a stolky dopředu zapikaný. Dala jsem si svou oblíbenou ledovku, bramborák a ochutnala poprvé červený burčák (jinak jdu po bílým nebo růžovým), a než se ohřál bramborák a vyrobila káva, vypila jsem tu svou zkušební decku a nechala si dolít. Burčák byl skvělý. Taková sladká vodička, jak to mám ráda.

Moc jsem si to ale neužila, protože jsem si sedla k osamocené pacientce a ta byla ráda, že má společnost a začala plkat a ptát se kdo jsem co dělám a jak jsem se tam dostala, kolik jsem toho ušla atp. Neměla jsem koule říci jí ať mě nechá na pokoji, a tak jsem z toho naplánovaného potěšení neměla co jsem si od toho slibovala. Ale nevadí, zvládla jsem to mentálně i za těchto ztížených podmínek.

Zpět jsem vyrazila stejnou cestou a hle! Po silnici proti mně šel chlap v zeleným triku s pořádným hafanem nakrátko. Uf to jsem se lekla. Ale nedávám nic znát jen přidám pořádně do kroku, chlap byl tělnatej, a už už se chystám zabočit k lesu… ale něco mně říká otoč se a měním plán. Chlap se psem za mnou, dost daleko, ale pokračuji raději po silnici a už se neotáčím. Metu to do Dolů a mám strach.

Po chvíli, před kostelíčkem v Janovičkách, mě předjíždí cyklista a zdraví a zapřádá řeč. Drží se mě jak klíště, ale já to vítám, po červené turistické balancuje na kole jak akrobat až do bodu č. 7, kde ho posílám na jeho původní trasu do Bílého Koně a já pokračuji nahoru kopcem směr pode Lhotou. Už jsem v pohodě a soustředím se zase na krásy přírody, výhledy a koukám jak zase o kus víc zarostla bývalá vyhlášená zájezdní hospoda U Anduly. Jó, to byly časy. Andula byla macatá starší vesničanka hrubého zrna, na sobě špinavý triko a vytahaný tepláky a své hosty tvrdě šikanovala, by se řeklo dnes. Tehdy to ale bylo to, co nás tam táhlo. Těšili jsme se na ni jak nás zase za cosi sprdne.

Kousek za hospodou mě pomalu předjela nějaká dodávka kterou jsem za moment viděla stát u kraje lesa a seshora se kutálela polena, která nějaká paní usměrňovala v jejich rozletu. Jdu blíž a koukám. Tu ženu znám! Od řezníka, nyní z Penny a je to manželka našeho hrobaře. A už je tu i hrobař. Bydlí poblíž, v Brdu. Polena se dokutálela a bude se řezat. Měli jsme všichni radost že se vidíme, protože jsme takové veselé kopy. A hned jsem se ptala na toho chlapa v zeleným triku. Nepochybovala jsem že ho oba znají. A taky jó. Ten ksicht a výraz je nezapomenutelný. No, hrobař se mi hodně smál, že si něco namlouvám, a jak by ne, ale že je to podivín mi potvrdil a ten jeho kukuč se mu taky vůbec nelíbí. Chlap žije sám, jen s matkou a tím psem, kterého chodí venčit…

A to je konec výletu a mého povídání. První fotku jsem vyblejskla u silnice na Doly, vylezly fialové ocúny, vybarvily se. Zaděláno mají už od jara, ale rozkvetou až na podzim. Pak hospůdka u Anduly a pár selfíček a pohled na rybník pod Zbožnovem, na krásné nebe.

Tak dobrou, byl nějaký problém, ještě že jsem text zazálohovala mimo. Konečně mám splněno :).

 Posted by at 20.02  Tagged with:

  8 Responses to “Podivín, družný cyklista a hrobař”

  1. To byl Alzák, Zuzi.
    Dobře, že jsi mu utekla!!!:-)

    • No to je trefa do … zeleného! Alzák jako vyšitej. Už tamtudy nepudu, kdyby se namaskoval do jinýho trika, abych ho poznala, zelenáče jednoho :)…

  2. Já jsem na cestách na to navazování hovorů s osamělci raději opatrnej.
    Ne každý o to vždy stojí, včetně mne.
    Ale zase mám spoustu zážitků a milých vzpomínek na úžasný lidi a blázny, se kterými jsme si během náhodného setkání vyměnili třeba jen pár slov, nebo zážitků.
    To jsou věci, na které se nikdy nezapomíná.

  3. No a v Luži jsem letos byl.
    Ne poprvé, ale poprvé jsem se tam stavil na nedalekém židovském hřbitově.
    Když už jsem ten Saul 😀
    Jarmulku -ani cyklopřilbu -jsem neměl, ale nikoho jsem snad neurazil a je to určitě zajímavé místo.
    Možná s tou svou minulostí až takové tajemné.

    • ozvu se, zajímavé téma, až se vrátím ze sauny. Snad se neusaunuju, teda 🙂

      • Tak tohle taky miluju a nedávno jsem se o tom také zmínila, taková náhodná setkání, z kterých zůstává radost a dobrý pocit souznění a už si je člověk nemůže zkazit, může si jen lehce snít a vzpomínat. Mám štěstí že v práci co dělám dochází k takovým “zablesknutím”, ojediněle jsem si dokonce říkala co kdyby… ale nikdy jsem ten práh nepřekročila a ani nikdo jiný. Ale nejsou to jen mužský teda…- ten cyklista byl z našeho města, tak trochu jsme si byli povědomí, myslel si že jsem učitelka z mateřské školky a jak to řek, uvědomila jsem si že chodil kdysi na internet do knihovny, ale zestárl, ano mohl by to být on, a byl:). A vlastně i ta žena z cukrárny si z nějakého důvodu myslela že jsem učitelka, jak na to přišla jsem se neptala, abych nerozvíjela debatu a mohla si vychutnat bramborák s burčákem.
        Tak ty jsi byl v Luži na žiďáku… dlouho jsem tam nebyla, škoda že ses nepodíval procházkou přes louku do Voletic na Liščí farmu, kde se v bazénku koupala nahatá Adina Mandlová. O té cestě jabloňovým sadem mi nezávisle letos v Gradacu povídal učitel, který poblíž bydlí Mihulka se jmenuje a spolu se svojí ženou tu procházku milují, je to pro ně svátek když se tam jdou projít… musím se tam někdy také vrátit, jak se to změnilo:
        https://rozvedena.blokuje.cz/co-jsme-my-budete-i-vy
        https://rozvedena.blokuje.cz/luze-dve-prvorepublikove-vily-s-geniem-loci
        Dobrou…

  4. Já se Alzákovi nedivím, potkat na silnici ohnivou ženu, když má doma jen maminku, to pro něj musel být větší zážitek než pro tebe!

    • hahaha, tak tohle mě nenapadlo, jsem příliš skromná, asi :), tak pro jistotu do Luže od teď jiným “kanálem”, abych se přiznala úplně upřímně ten pohled mě tak propálil, že bych ten alzáckej kukuč poznala i v davu. A ani bych se nemusela myslím moc snažit. A to triko nebylo taky tak nějak biozelený veselý a šťavnatý, ale pořádně smaragdově jedovatý!!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient