Jurkovičova rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm a další zajímavé fotky z tohoto města
20. března byla tuším neděle. Měli jsme za sebou perný a deštivý den ve Zlíně a večer Vítrholc v Kopřivnici, a tak jsme se pořádně vyspali, najedli a vyrazili na malou, hezkou a naučnou procházku. Město jsme si prošli Tyršovým nábřežím přes Rožnovskou Bečvu a Nádražní ulicí na Masarykovo náměstí a pak rychle zpět na nábřeží do lázeňského parku. Ano, už jsem to psala, v Rožnově byly dříve známé lázně a léčilo se tu zdravým valašským vzduchem, teplou žinčicí (v parku dokonce fungovaly stánky s tímto léčivým nápojem) a chůzí. Dnes tuto nostalgickou vzpomínku Rožnovští oprášili a z lázeňského parku vede naučná stezka až na zdejší Karlův kopec (též Petřekovy stráně), kde se nad Valašským muzeem v přírodě, na kótě 480 m n.m. nachází nová Jurkovičova rozhledna. Navržena byla podle jednoho ze dvou dochovaných náčrtů tohoto známého slovenského architekta, realizace se však nepatrně upravený projekt “dočkal” až v letech 2011-12.
V Rožnovském parku se nacházejí sochy. Dvě, které vám představuji, vidíme poprvé. Ne, že bychom tudy nikdy nešli, to jsme tedy šli, ale vždy jsme procházeli potmě. Ostatně dílo našeho kultovního sochaře dálničních soch, Rožnovana – Mária Kotrby, bych vám nemohla nepředstavit. Možná si myslíte podle objetí, že jsou to propletení milenci, ale to byste se spletli! Dílo se jmenuje Loď.
Socha Jana Ambrůze (rodáka ze Zlína), vytvořená v rámci Rožnovského sochařského léta v roce 1998? – tuto informaci mi poskytlo rožnovské íčko. Snad se jmenuje Lavička pro obra? Toto dílo mne neupoutalo. Tak ani tak. Je mi lhostejné.
PŘÍBĚH!!!! Miluji procházku rožnovským lázeňským parkem po naučné stezce. Vroubí ji tu a tam poučné cedule oválného tvaru a já jsem si průvodce provázejícího nás těmito místy – lázeňského hosta z roku 1926, respektive jeho siluetu, velmi oblíbila. Až tak moc, že jsem na vrcholu kopce u Jurkovičovy rozhledny, u posledního sloupku s oválem, zaplakala. To, že se se mnou už rozloučil … Někdy dokážu překvapit i sama sebe…
A hle!!! Rozestoupil se les a tady je ta krásná Jurkovičova rozhledna! Jak libé na ni pohledět a těšit se z výhledu na rožnovskou kotlinu… to už ale bájím, protože rozhledna byla zavřena a dostali jsme se pouze po venkovních schodech k chaloupce.
Na Valašsku, konkrétně ve Vsetíně, působil Jurkovič v letech 1889 – 1899 (bylo mu 21-31 let!). V tomto období vznikl mimo jiné proslulý soubor výletních ubytoven Maměnka a Libušín na Pustevnách na Radhošti (1897–1899). Mimochodem – obě stavby jsou už dnes národní kulturní památkou. No a právě tehdy vznikl také návrh rozhledny, kterou si objednali členové turistického spolku ve Valašském Meziříčí (1896). Stát měla v Brňově. Jenže na ní nebyly peníze. A tak zůstal celý projekt pouze v kresebném náčrtu. Po více než stovku let. A Jurkovič přesídlil do Brna.
Ne tedy, že by se naštval, ale táhl ho tam nový “kšeft”. Získal nabídku Františka Mareše, ředitele brněnské dívčí školy Vesna, na vytvoření návrhu zařízení tzv. malého internátu náležejícího ke škole. A výsledek mne šokoval. Žádné palandy, ale zařízení jak z prezidentského salonku na Pustevnách, jen v zelené barvě. Viděli jsme ten pokojík na fotce v Brně, ve vile.
Na vrcholku kopce pěkně profukovalo a nebylo skoro nic vidět! Všude stromy! Jen jsem skrze vzrostlé smrky zaznamenala dva kolosy, dva obrovské hotelové komplexy. Vyvolávaly u mne svou bělostí a architekturou zdání obřích námořních výletních lodí. Musíme se k nim zajít podívat, až bude čas a příležitost. Vůbec… v Rožnově je mnoho hotelů, menších, a kdoví jestli je dost hostů… apropos .. četla jsem něco o skupování chalup a pozemků orientálními kupci…
Z rozhledny jsme sestoupili zpět na parkoviště u skanzenu a vzpomněli si na výstavu VÝTVARNÉ UMĚNÍ NA VALAŠSKU III., výtvarný život ve 2. polovině 20. století, a tak jsme pospíchali co to dalo do Sušáku – vstupní a informační brány skanzenu. A uvítala nás zde i výstava Malovaná jizba, kde byly, kromě jiného, k vidění i dva Jurkovičovy nábytkové soubory.
Ach, jak je to Valašsko idylické… autor obrazů František Podešva, jeho žena Marie byla známou spisovatelkou vesnických románů. Známé jsou i její vzpomínkové knihy Malířovo mládí a Malířův život (společně s manželem), Zlatá brána a Když slunce září (s krásnými pasážemi o Soláni).
František Podešva se narodil 2.7.1893 v Sokolnici u Brna a zemřel 28. 10. 1979 ve Valašském Meziříčí. Pohřben je na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 1938 opustil s rodinou (žena a dvě dcery) Prahu a přestěhoval se na Valašsko. Žil na Soláni (odkud pocházel jeho otec) v parádní dřevěnici, navazující na tradice lidové architektury, kterou si pravděpodobně navrhl sám. Přitom působil jako profesor na Škole umění ve Zlíně a Uherském Hradišti. Hmm, tak příště na Soláň! Žil a zemřel tam i další malíř zastoupený na této výstavě – Jan Kobzáň (mimochodem autor loga Baťa!!, používaného dodnes)
Jurkovičův nábytek – tento soubor vyrobil místní stolař Kaděra na objednávku továrníka Křenka z Frenštátu pod Radhoštěm. Nábytek měl sloužit jako vybavení soukromé ložnice prezidenta Masaryka při jeho návštěvě na Pustevnách roku 1928. Motiv vějíře na čele postele je pro Jurkoviče typický
I u tohoto Jurkovičova souboru je použit na čele postele co?? Ano, motiv vějíře. K předešlému prezidentskému pokojíčku samozřejmě patří i hygienický koutek, typově podobný tomuto. Byl tam, ale nějak jsme to na fotce zanedbali…
A další malovaná jizba. V takto výtvarně pojaté jizbě ale chudí valaši nebydleli. Tyto reprezentativní jizby podle mne v době přežívající secese a zájmu o lidový ormament vyjadřovaly nejspíš příklon bohatého objednavatele k lokálnímu patriotismu. Prostě Valach jako Brno!
A jaká by to byla výstava bez Mária Kotrby??? Ano, je tu. Jeho bronzová soška se jmenuje Velký okamžik. Domnívám se, že to zakleká Zátopek ke svému vítěznému běhu. K jednomu ze svých vítězných běhů. Ale jista si tím nejsem. Moc mu podobný není. A taky je nahatej.
A nakonec jsem si nechala poslední ceduli lázeňské cesty. Tu, u které jsem si poplakala, že už se musíme loučit…
Konec je dojemný, snad se ještě setkáme….
A pro pořádek a poučení vám sem ještě vysázím i ostatní informační cedule týkající se této části lázeňské cesty. Snímky se dají zvětšit. Až si všechno přečtete, budete chytří stejně jako já a určitě zatoužíte se na Jurkovičovo Valašsko podívat. A také do Brna. Ale pozor, toto je Jurkovičovo mládí, když dozrál, fandil funkcionalismu.. Ale to už se odstěhoval na Slovensko a to je jiná kapitola..
Vše o rozhledně na stránkách Rožnova – zde jsem čerpala i část informací
[…] vpravo mi docela připomíná Loď Maria Kotrby z rožnovského parku, ale jistá si […]
Jurkoviče jsem bezděky nassával od svého útlého mládí,v Luhačovicích.Ten poklid,přívětivost a mír,který z něho vyzařoval,byl jaksi přirozený.Moderna mu nevadila,naopak se s ním blízce kamarádila,což trvá dosud a dá Bůh,bude trvat i nadále.Dnes různí rozumbradové jeho styl pojmenovávají všelijak,někdy taky rustikál,což je ovšem něco jiného,snad.nevím přesně.Je mi jeho projev blízký a vnímám ho jako radost,což bylo jistě záměrem autora.nevím,co by dnes řekl na “tančící dům”,či jiné výstřelky,mi tak vzdálené a jednoúčelné.Lidský projev,nevycházející ze srdce/jak to jinak nazvat/,je jen pokusem,atrakcí nebo paskvilem,pouhou snahou.
OT
Díky za vaše vyznání. Působí na nás stejně jako jste vyjádřil vy – poklid, přívětivost a mír. Je to výstižné. Pokud jste nebyl v jeho brněnské vile:
https://rozvedena.blokuje.cz/pod-praporem-dusana-sama-jurkovice-1
tak by vás jistě její návštěva potěšila. Měli jsme štěstí, byli jsme sami a průvodkyně protáhla návětěvu na hodinu, když viděla, že už ledacos víme. Byl to krásný zážitek.
Doba se hodně změnila od časů Jurkovičových, a hlavně se změnili lidé. Trendem je co nejvíc na sebe upozornit, padni kam padni. Ještě výraznější je ten trend ve výtvarném umění. Sentimentu, lidskosti a vstřícnosti ubývá. Tančící dům mohu obdivovat, ale je to samoúčelné. Architektura, která má ohromit, ale intimní vztah k ní člověk nezaujme. Stejné je to i s interiéry domů, které frčí. Jsou krásné, ale jak se v nich bydlí?? Chybí jim útulnost.
Rodinný dům je fenomén,který zvenku ukazuje,jaký je uvnitř.Pokud tedy je zbudován na přání pořizovatele.Současný trend svědčí o vyprázdnění.Umět bydlet je na jedné straně umění a na druhé zase individuální potěšení,nemající mnohdy s t.zv.uměním mnoho společného.Je to věc vkusu a vkus máme každý jiný,Dalo by se říci,že i nevkus je pro někoho vkusem,když tam žije on a nikoliv někdo jiný.Já sám se obklopuji věcmi,které mi dělají dobře a moje žena to nazývá asi tím nevkusem.Což,jiný už nebudu a ať si každý trhne,když se mu to nelíbí.A tak je to i u jiných.Někdo má rád vdolky a jiný zase holky .