poslední horská stezka nezvěstného horolezce Jaroslava Žilinského
Slovenští horští záchranáři našli v sobotu na hřebenu Liptovských kôp v Kôprové dolině ve Vysokých Tatrách tělesné pozůstatky doposud nezjištěné osoby. Horská služba na svých stránkách uvedla, že se jedná pravděpodobně o pozůstatky českého horolezce Jaroslava Žilinského z Hradce Králové, který zmizel v Tatrách na přelomu října a listopadu.
Zpráva převzata z webu slovenské HZS, včetně fotografií:
Dňa 20.12.2013 prostredníctvom tiesňovej linky „18300″ oznámil strážca prírody nález telesných pozostatkov na hrebeni Liptovských kôp v Kôprovej doline. Záchranári nasledujúci deň skoro ráno vyrazili do terénu hľadať opísané miesto, kde sa mali nachádzať telesné pozostatky zatiaľ nezistenej osoby. V obedňajších hodinách sa podarilo záchranárom nájsť telo v oblasti Zadného holého vrchu bez známok života. Záchranári zdokumentovali miesto úmrtia a následne transportovali pozostatky pomocou nosidiel na Podbanské. Telesné pozostatky boli odovzdané príslušníkom Policajného zboru v Starom Smokovci za prítomnosti obhliadajúceho lekára. S najväčšou pravdepodobnosťou sa jedná o pozostatky českého turistu, ktorého záchranári hľadali na prelome októbra a novembra v oblasti Sivého vrchu a priľahlých dolinách. Žiaľ pátranie nebolo úspešné, keďže sa hľadaná osoba pohybovala na iných ako predpokladaných miestach, posledná informácia hovorila o zakúpenom cestovnom lístku do Liptovského Mikuláša. Pátrania sa zúčastnilo 12 záchranárov HZS z Vysokých a Západných Tatier.
[…] Konec hotoho příběhu zde […]
Ahoj Zuzi :-))
to jsem rád, že jsi se po čase tady objevila. Už jsem se trochu bál, že jsi se ztratila :-))
Dík za bezva čtení ve Tvém blogu v roce 2013.
Přeju krásné a požehnané Vánoce !!!!!
lada :-))
Ahoj lado!
Děkuji moc za všechno, za přízeň i za přání, za pozornost. Ještě jsem tu, je to jako dřív, jen mám malou odstávku, reál mi momentálně zabírá víc času než dříve :).
Přeju ti krásné Vánoce a celý příští rok prožitý ve zdraví a klidu. Též štěstí aby se ukázalo, vždy když je to potřeba. zuzi
Inu, o těch pozostatkov nás už média informovala. A ty – jak se máš, co děláš? bz
Díky za dotaz, strýče, doufám, že dnes “to dám” a něco sem šoupnu. Jen pro zajímavost aktuálně: Právě vařím rybí polévku, včera jsme se věnovali sběru kapřích hlav a vnitřností ve velkém po celém okresu a máme toho plnej mražák, a probíráme kriticky Hermana, kterého vyhodili z toho slavného ústavu co zkoumal vědecky totalitu a nyní se zdá bude si hřát zadek na ministerstvu kultury. Vzpomínáme na tečku páteční noci:
http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/225373/v-ct-se-v-primem-prenosu-snupal-kokain-a-host-se-pozvracel-bylo-to-po-jedenacte-a-s-hvezdickou-haji-se-televize.html
a říkám tohle Herman brzo zatrhne, ale Miloš oponuje, že prý v diskuzích zaznívá, že má rád ženy. Já se divím, vždyť je to katolík a prý bigotní, a Miloš je zase rád, že je na ženský a že není na chlapi, což by v tom případě bylo prý o hodně horší…
na chlapy!
Zdravím Vás,
osobně jsem Jerryho znala a jeho dobrovolná smrt mě velmi zasáhla. Dluhy nebyly tím největším problémem, ale začátkem bohužel nesdělených a neléčených psychických obtíží, které k tomuto konci vedly. Byl introvert a nikdo z jeho okolí přesně neví, co ho k tomu dohnalo. Děkuji Vám, že jste Jerryho příprad použila, máte pravdu, že v dnešní době se dají na internetu najít věci nejsoukromější. Tlak bank a exekutorů, když není na splátky a neochota přistoupit na možnost reálných splátek dohání k těmto hrůzným koncům stále více lidí. Přitom v dnešní době není problém přijít o práci a vymahači neberou v úvahu, že zase nastane doba, kdy na splátky bude. Raději než by počkali, tak tímto způsobem o celý dluh přijdou?? To je ale nesmyslná a hrůzná doba a já jsem šťastná, že už nejsem mladá.
Mějte se moc hezky a přeji Vám, ať se Vám v roce 2014 daří!!
Irena B.
Dobrý den, děkuji Vám, Ireno, za vaši návštěvu a komentář. Nevím jestli se mi podaří přesně napsat co bych vám chtěla sdělit.. Doba je tak zrychlená, že “dnešní” zprávy jsou hned po zveřejnění “staré” a ani ty tragické a drastické nezůstávají v mysli člověka nadlouho. Hned jsou přebity těmi čerstvými, které se na nás chrlí každý den neztenčenou silou z celého světa.
Zpráva o Jerrym (snad ho mohu tak nazývat), mně neznámém člověku a jeho osudu, mi ale nešla z hlavy. Všechno se vším se mi stále převracelo, přemítala jsem, jak bych se zachovala já, být v jeho kůži a příliš jsem nevěřila verzi, že snad jen zmizel někam do ústraní. Zapůsobilo na mne jeho velmi osobní vyznání, zveřejněné na tom strašném úředním formuláři napospas všem. A pak i fotografie z místa jeho skonu. Nezemřel v nějakém skrytém místě jako jezevec v noře, ale na hřebeni s rozhledem na hory; v té chvíli bylo ono místo ozářené sluncem a skoro bez sněhu. Neznám tu lokalitu, ale soudím, že tam musel vystoupat a třeba jít i nějakou dobu po hřebeni. Na co myslel a proč “odešel”? K takovému rozhodnutí dospěl, nebylo to jednání ve zkratu. A k dobrovolné smrti musí mít člověk pořádné odhodlání. A je-li takový milovník přírody a pohybu v ní… je to pro mne takřka nepochopitelné, vžívám-li se do jeho kůže. Šli jsme předevčírem do Maštalí na malý výlet a v podvědomí jsem si co chvíli uvědomila, jak jsem ráda za ten den a možnost procházet těmito krásnými místy, kde jsem jako doma. Nechci, aby to vyznělo jako klišé, nic tím nedemonstruji. Děkuji za vaše slova, doplnění informace. Snad jeho rozhodnutí rozumím lépe. Introverti se životem probíjejí nelehce a neberou ho na lehkou váhu.
Ano, já vím, že život jde dál a kolem nás je mnoho nedobrovolně zmařených mladých životů, tak proč litovat jednoho dobrovolného rozhodnutí. Ale přesto, kdyby si s někým otevřeně promluvil, kdyby zašel k lékaři, kdyby vzal nějaký lék, kdyby….Nikdy jeho rozhodnutí nepochopím, takový silák! Kolik zdolal dravých řek, kolik zdolal horských vrcholů (i hamalájských) a teď tohle? Jaká strašná síla dovede člověka na takový konec? Rozhodně to nebyl zkrat, měl to dokonale promyšlené a my jsme to nepoznali. Jak píšete, doba je tak rychlá a lidé mají k sobě tak daleko. Nic nenahradí osobní rozhovor s někým blízkým. Celý tento případ mě dovedl k zamyšlení a dnes už vím, že musím co nejvíce vyhledávat lidi, které mám ráda a udělat si na ně maximum času.
Souhlasím s vámi ve všem. Je to moc smutný příběh a udělat si, jak píšete, maximum času na své blízké, je v této době chvatu a roztěkanosti důležité, stejně, myslím, jako si udělat čas sám na sebe a popřemýšlet si o ledačems…