pozorovatelka
Moji zahradu obklopují 3 zahrady, kam nikdo nechodí; jedna z nich již zarůstá cca 10 let, ta druhá se pouze 2x za rok kosí a ta třetí se sice pravidelně jednou za měsíc seká, ale to je její veškerý život. Ta čtvrtá zahrada se také nepočítá… patří muzeu a odděluje mne od něho vysoký „kamenný“ plot. Přes moji zahradu přetahují kočky do těch divokých, sousedních.
Některé kočky jsou plaché, jiné drzé a určitě existují i takové, o nichž nevím. Tahle bílorezatá se moc neskrývá, vídám ji nejčastěji. Ale nepěstuji si ji. To ona mne chodí pozorovat. Pije z pítka pro ptáky, stejně jako tam chodí pít vosy a sršáni. Pítko slouží mnoha živočichům, kdoví co se tu děje když jsem v práci. Zahrada si žije svým vlastním životem a když náhodou přijdu v poledne domů, cítím se jako vetřelec.
Včera jsem ji poprvé vyfotila. V odrazu okna jsem ji spatřila u pítka, zrovna si tam smáčela čumák. Několikrát jsem ji cvakla a šla jsem si po svých. Za chvíli jsem mimoděk zvedla zrak k otevřenému oknu a vidím ji, jak si sedí na plotě muzea a pozoruje mne. Hle! Upřený pohled kočky funguje“ stejně jako u lidí. Cítíš ho.
Seděla tam dlouho v tom parnu, ve stínu střechy boudy. Pak se ke mně otočila zády a pozorovala něco v zahradě muzea. Tak jsem jí vzala také zezadu.
