dřevěné lidové hračky, co jsem navrhovala a malovala
Přijela k nám vzácná návštěva: nepravý strejda s tetou z Kolína. Vzali jsme je s sebou na výstavu betlémů do skutečského muzea pod námi. A ejhle, co jsme tam objevili! Naše hračky, co jsme s bývalým manželem vyráběli, než jsme se rozvedli. Je škoda, že pak už nebyla možnost pokračovat. Dostali jsme se postupně na vysokou úroveň v oblasti výtvarné tvorby navazující na lidovou tradici krounské hračky z plochého dřeva. Je to jen velmi úzká ukázka. Náš sortiment byl mnohem širší, zahrnoval i hračky nikdy nevyráběné (selské saně, krmítka s ptáčky, klec s ptáčky, koníci, kočárky, selské “zámecké” postele atd…). Cca před 5 lety (dávno rozvedena) jsem se s těmi hračkami dostala jako vypravěčka vzpomínající do dokumentárního filmu Hračkáři z Vysočiny. Moje povídání bylo natočeno bez jediného střihu… to jen pro zajímavost.
Skládací betlémek a trojice mikulášská, dřevěné ozdoby na stromek
šikovná Emma
Moc krásné hračky!
Smekám klobouček. Ty se teda nezdáš.
Čím překvapíš příště ?! K.
Proč nepokračujete? Úspěch by to mělo,možná i příjem, stolař by se určitě našel.
No je to krásný. Ten betlémek-dal by se sehnat někde k zakoupení:-)
A přeju šťastný nový rok 🙂
všemTo už je všechno pryč, škoda je to proto, že dostat se na vyšší úroveň, mít nápady, navázat na tradici a ji po svým rozvíjet, bejt šikovnej, a hlavně mít svůj styl a ten si držet – tušit ho v pozadí, není záležitost jednoho roku a nesoustavné práce. Kromě výtvarného talentu je potřeba pracovitost a zachumlat se do to. Také jsme byla dobrá dvojka. Vlasta dovedl moje obrázky nových věcí, které byly spíš opravdu obrázky než přesnými návody jak a co geniálně ztvárnit se smyslem pro proporce. A bylo to s časem čím dál lepší. Zajímavé je, že jsem nebyla schopna sebereflexe a myslela si, že dobří jsme byli hned, teprve však s porovnáním prvních věcí jsem s úžasem zjistila, jak člověk časem se vytříví a vylepší… Krásná práce a ještě lepší možnost prodeje na jarmarcích a seznamování se zajímmavými lidmi … škoda toho. Ale současně to byla řehole, tvrdá práce. Na těch hračkách je totiž hodně ruční práce, jak jinak. Ovšem když to baví… jenže… jenže… Tohle se asi nedá dělat jen tak s někým, v současné době jsem již zcela snahu navázat vzdala. Nemám na to ani čas a ani myšlenky. Chybí mi zkrátka ten druhý empatický tahoun, co by nesl pracovní pochodeň a já bych mohla přizvukovat.
Billy, betlémek se sehnat nedá. Něco doma na památku mám, ale betlém nemám ani pro sebe.
Billy,děkuji za přání, ať se ti v novém roce daří, přeju více šťastných náhod!
Je škoda, že to tak skončilo. Třeba jednou v důchodu.. 😉 Na mě je ten černej nábytek moc smuteční, ale ty stylové figurky jsou dost dobrý. Takový lidový minimalismus, kterému nic nechybí.
Je to amatérsky vyfocené, nábytečky jsou tmavě zelené. 🙂
Nemůžu se zbavit dojmu, že svět bude o mnoho ochuzen,když v tom nebudete pokračovat,aspoň občas ve výtvarných návrzích, on se časem někdo pracující se dřevem najde.
Děkuji, z hlediska duševní hygieny se myšlenkám na takové takřka nevratné ale mně příjemné věci vyhýbám. Když učiním výjimku, musím uznat, že máte pravdu. Zkusím se k tomu vrátit, alespoň na papíře.
Zuzi,zírám a jsem okouzlená! Ty hračky jsou úžasný. Je opravdu škoda, že jejich výroba skončila, ale to už se tak někdy v životě věci zašmodrchají…
Co se týče minulého článku – to se stává, že věci se vymknou a neladí a neladí – o to větší radost budeš mít, až zase v knihovně bude všechno při besedách klapat :-))
Držím palce, co se týče seznámení, zajímá mě, jak to bude pokračovat. Ale dej na sebe pozor, však víš, co by se mohlo…
Zdravím a znovu říkám – Vaše hračky obdivuji, Míša
Díky za podporu, Mišo. Ke kontaktování toho neznámého chlapíka jsem ještě nenabrala odvahu a nevymyslela formu… snad na to nezapomenu 🙂