Vycházka do lesa

k lesnímu rybníčkuProbudila jsem se do jasného rána … otevřela jsem okno a ptáci zpívali. Ne jako diví, zatím né moc troufale, ale toho dnešního rána, zdá se, nešlo nezpívat… také jsem chytila rozvernou náladu, ale co s ní  … dopoledne jsme vymetali komín, pak jsem vařila, jen tak trochu, objevila jsem totiž v mrazáku řízky, které si nedávno syn neodvezl na intr, a dobrá nálada vydržela, protože navíc začalo svítit slunce. Tak jsem rozhodně nemínila zůstat odpoledne doma. Syn odmítá vystrčit nos z baráku, kašle, takže stejně jako v 90 % případů odcházím sama. Tentokrát jsem si za cíl vytkla lesní rybníček a pak okruh bukovým lesem cestou necestou zpět na silnici. Vycházím kolem druhé a po  slunci ani památky. Je pěkně pošmourno a celý svět je bez nálady. Nikomu se nechce korzovat po procházkové magistrále vedoucí k lesu, jenom mně, ale mně vlastně už také ne, jdu abych šla   :o), protože chození je zdravé. Kdyby svítilo slunce, potkávala bych celé městečko ve dvou průvodech. Jeden na procházku, druhý z procházky. Ovšem čistě teoreticky, když svítí slunce chodím k lesu kolem rybníka a pak terénem podél pole, o tuhle promenádu totiž moc nestojím …

Cestou sleduji co kde by se dalo vyfotografovat, ale kde nic tu nic. Znám to tu jako své boty a když zde procházím po tisící sotva najednou najdu nový pohled. Ale už jsem u lesa a trochu se motivuji a drobně vzrušuji. Jsem totiž sama zvědavá, co v tomhle lichém čase bez dobrého světla a v jednotvárném lese nafotím … no už jsem u rybníčka a neurčitá excitace neopadá naopak se stupňuje a já pobíhám a hledám v té vizuální bídě slušný námět… nedělám si velké naděje a tak ze zoufalství fotím i pohled na rybniční odtok, kterým si chci ověřit právě tu optickou nudu a fádnost holého listnatého lesa. Trochu pestrosti slibuje chemická barva zeleně na rybníce, ale nevím nevím. Jsem fotograf fotící intuitivně. Nikdy dopředu neodhadnu, jaký bude výsledek. Ale není to obecné? Spíš ne, protože jsem fakt čistý amatér… a profesionál si takové lavírování rozhodně nemůže dovolit. A tak vám předkládám výsledem mé dnešní mise:

Tak tahle imprese se mi líbí nejvíce.

To je ten fádní odtok, ale nevyšel tak úplně špatně, co myslíte?

A toto je pohled z hráze do rybníka. Barevně upraveno dost podstatně, no možná jsem to i přehnala v touze po větší pestrosti a výraznosti.

Borovice, jedna ze dvou, padlá po vichru v bukovém lese. To musel být boj, než se zlomila, podívejte na ty provazce. Mám pocit, že borovici vidím padlou poprvé. Snad rostla na mělkém podloží??? Nebyla dostatečně zakotvena, ale vlastně ona je jakoby přeždímána. Chtěla bych být u toho, když bojovala o přežití…   Zuzi