v uměleckých kruzích

Miluji tuhle knihu. Je plná absurdních obrázků a také básniček. Některé miluji též a jiné méně. Vzadu na deskách je napsáno, že tato kniha je současná a poctivá kniha pro nejmenší a že zde taková od časů Ladových a Sekorových nebyla. No, cožpak jsem já nějaká nejmenší??? Mně se naopak zdá, že děti nejspíš tak uvrhne do stavu nejistoty a chaosu, ale nemohu být v zajetí svých konzervativních představ. Už od mala je třeba děti zpracovávat, aby si postupně zvykali na guláš dnešní doby. Stejně si ale myslím, že malíř kreslil obrázky ne pro radost dětí, ale pro radost svou. A to je fajn. Vznikla krásná kniha – je totiž celá krásná a ať si ji koupí ten komu se líbí….

A teď k tématu. Mám zde na blůžku textík o postmoderně. Mám někdy pocit, že dnes jde nejvíc o to být jiný než ti druzí a šokovat. Řemeslo mi přijde někdy poněkud mimo. Přiznám se třeba, že letošní Cena Jindřicha Chalupeckého udělená Barboře Klímové za znovu oprášené akce pěti umělců ze 70. a 80. let mě neoslovila. Sice jsem absolvovala rozhovor s BK v Reflexu, ale zůstala jsem nepřesvědčena. Uvedla bych i jiný zářný příklad, ale z jistých osobních důvodů budu tajemně mlčet jako hrob. Tak. Ale teď už konkrétně.

Člověk uměnímilovný je dnes mnohdy uvržen do stavu kdy opravdu neví a je zmatený. Měl by se řídit nekompromisně chvěním svého srdce a nehrát si na snoba.  Jen vy jste v dnešní době individualit ten  kdo vynáší svůj názor, a stejně jako umělec si nenechte do toho kecat.

Hlavně od nich – v knize jsem našla důkaz, že i samotní umělci nemají na své výtvory jednoznačně pozitivní náhled, rezignují a statečně snášejí ve jménu umění do výstavních síní co je napadne… Zuzi

�

�