Říj 282012
 

aneb “Velký umělecký pšouk”

Přišla mi onehdá pozvánka:

Ne, nemám to nepatřičně zkopírováno, taková ona totiž je.  Zdánlivě nečitelná, nenápadná. Přibližuji k ní oči a čím déle se na ni dívám, tím více se mi líbí a přistihuji se, že se částečně udiveně a částečně blahem usmívám. Líbí se mi svou odlišností, rafinovaností, jemností. (Pod dojmem včerejší akce je ale klidně možné, že to je jinak.  Já se dojímám nad uměleckým záměrem a  přitom jistá vybledlost signalizuje kvalitu “hezky česky” :), kdo se v tom má vyznat ??)

Pojedu, to už vím, ale co se tam bude dít, netuším. Představuji si, že Otakar Dušek připravil nějaký projekt, nějakou přednášku. Ale ono to bylo jinak.

S několika Pražáky jsem konzultovala jak se dostanu k této budově a nikdo nevěděl, že pod magistrálou se dá projít.  Radili mi vesměs, abych těch pár metrů překonala metrem. Nakonec jsem se tam intuitivně dostala na první pokus. Budovu jsem vyfotila přes závoj zeleně, abych ji “změkčila”.

Tudy se vstupuje do muzea, nenápadně bokem.  Dnes je ovšem otevřeno pouze pro účastníky AKCE!

Za chvíli to začne; na monitoru a promítacím plátně se ve smyčce třepetá podivná imitace vlajky.  Nejsem z toho rozjařená, na povrch se dere pocit skeptika, takovou “bujarost” bych od pana Duška nečekala. Zdál se mi doteď decentní. A jak to u nás chodí ve všech kruzích, na někoho se ještě čeká, a tak se začne o něco později.

Pán důstojného vzezření zahajuje setkání, všude cvakají spouště fotoaparátů a televize NOVA dokumentuje.  Otakar Dušek se od začátku akce chová velmi žoviálně, usmívá se, vítá se s přáteli a občas vyjadřuje neurčité obavy. Držím mu palce. Vypráví o své mistrovské výstavě v Haarlemu, o oficiálních i soukromých setkáních a večeřích se zahraničními přáteli i oficiálními představiteli, a také povídá na co se nakonec stáčí řeč. Na zašantročené peníze z eurofondů, na zmizelé diamantové pero a další podobné “české performance”. Má být pak člověk na co pyšný?.. ptá se divadelně Otakar Dušek. Ale je to jen taková póza, na naše Česko pyšný je, protože přišel s nenápadně ale přesto velmi sofistikovaně umístěnou trikolórou na saku, u zapínání. Otakar dbá na detail!

A už je jasné, proč nás všechny svolal. Chce nám představit svoji zbrusu novou pamětní medaili České republiky. Otakar otálí, uměle zvyšuje naši zvědavost a napětí, navléká si pomalu bílé rukavice a hle! Už má v rukou krásnou bílou etui se státním znakem, na dálku se mi zdá, že to je přesně ten z pozvánky, a čaruje! S etuí pohybuje jako s kastaněty a všichni jsme žádostivi na ten zázrak! Ruce eskamotéra se jen míhají …

Už už etui Mistr otvírá a ono tam není nic! Medaile se ztratila. Kouzlo se nepovedlo.

Není to však mystifikace, je to záměr umělce, který svým dílem říká VYKRADENO!  Jak podivuhodné. Skvostná schránka na jedno velké NIC. Příznačný symbol naší současnosti. Medaile-nemedaile. Nebo je to jinak? Co když někdo tu medaili vidí? Jako v pohádce Císařovy nové šaty. Medaili vidí jen ten kdo nelže a nekrade.  A jak jste na tom vy?????

 

Medaile-nemedaile vzbuzuje velký údiv a mnozí z účastníků jistě mají co dělat, aby se se záměrem Otakara Duška ztotožnili a patřičně ho ocenili. Jsem překvapena, je to velmi vtipné a nápadité. Ani jeho další medaile nevybočuje z řady jeho medailí.  Opět je zcela jiná, odlišná od trendu, výrazná, dokonalá v provedení, krásná.  A navíc má vtip a politickou satiru! Líbí se mi, už to vím.  A Otakaru Duškovi se podařilo dokonale mne překvapit. Převést. A to se počítá!

A tak tu máme přátelé  nový fenomén. “Duškova medaile” svou záhadnou existencí aspiruje na zařazení do silné trojky a její rozšíření na silnou čtyřku: Klausovo pero, Rathova krabice, Bémův Opencard, Duškova medaile.

Ještě několik fotek..  bohužel se mi nevedlo a jediná trochu schopná fotografie Otakara Duška je tato:  (vidíte na ni však hezky jeho trikolóru)

Odjíždím domů z prosluněné Prahy – zpět do sněhového pekla a vybavuji si ve vzpomínkách i stylové občerstvení … vína barev trikolóry a vlastenecké zákusky.

To byl poslední obrázek než jsem zmizela… zuzi

Sněhové peklo dnes ráno, porovnejte s Prahou

 

 

 Posted by at 20.26

  14 Responses to “Otakarova nová medaile”

  1. Za kolik ty medaile švihal?

    • Ta informace také zazněla. 2000 Kč a budeš-li kupovat za euro, tak 5000. Na webu autora OD ještě medaile nevisí, tak jsem si tu informaci z hlavy nemohla ověřit. Jestli jsem se ale nespletla, cena 2000 je taková supermarketová, jestli neříkal 5000 Kč??? Nejsem si fakt jista. Zaptej se Otakara Duška.. Půjdeš do toho, strýče???

      • Nemám v plánu to kupovat. Ale říkali v TV, že se už nějací kupci přihlásili. Celé mi to připadá jako vyčpělá exhibice a navíc plagiát. To samé bylo v závěru filmu Hoří má panenko.

        • Já jsem ten film viděla jen jednou kdysi dávno a tak nevím co myslíš tím plagiátem. Mně se nová medaile OD zamlouvá a kazit si náladu od tebe nenechám. Je to lepší prezentace než proleželé Kimovo prostěradlo, kterého si v Kolíně, soudím, považujete nejméně jako Turinského plátna! To je PLAGIÁT!

          • To byl Kimův dobrotivý pokus začistit prostor domněle inertními prostředky. Doufal, že si nikdo toho prosvítajícího obrazce nevšimne. Všimnul si však každý.
            Ve filmu na konci dostal zasloužilý velitel hasičů prázdnou krabičku po ukradeném metálu.

  2. Já to interpretuji jinak – byl to Kimův pokus vnutit na výstavu svůj-tchynin laňtuch “Kolínské plátno” v domnění, že se stane tak slavným jako Turinské plátno. S tím metálem to nic neznamená … i kdyby, tak se tomu říká parafráze…

    • No, jakoby to s tou prázdnou krabičkou moc originální nebylo. Naopak, pokud Kim vědomě propašoval na tu výstavu o Labi tu vulvu, byl to rozhodně větší umělecký počin.

  3. O tomto bychom se mohli dohadovat ještě mnoho let a jak tak koukám, debatu o Kimově plátnu jsme přenesli na ještě větší fórum než předešle a také jsi našel konečně odvahu nazvat věc pravým jménem. A tímto příspěvkem tuto debatu uzavírám, protože s tématem nemá nic společného, jen tady planě plácáme. howg, strýče.

  4. Jasně. Na co mlátit prázdnou slámu.

  5. […] jsem na webu HN fotografii z prezentace nové medaile Otakara Duška, pamětní medaile ČR, kde jsem kromě medaile i já. Ta co se směje.  Docela mě mrzí, že […]

  6. […] října jsem zavítala po čase do Prahy na prezentaci nové medaile Otakara Duškaa hned na Hlaváči jsem zavětřila…  prostor Fantovy kavárny (nazvána po architektu […]

  7. […] poslední „ukradené“ medaile uběhly jen dva roky a něco, ale tahle nová  – medaile palachovská, se tvořila ještě […]

Leave a Reply to bz Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient