Otakar Dušek potřinácté a zase skvěle

OPUS 13 PALACH

 

Vyrazili jsme do Prahy.  Těšíme se. Otakar Dušek je značka.  Dobrá značka zaručující kvalitu a komplexnost. ..A srdečné zacházení.

Ani OPUS 13 se nelišil od jeho předešlých 12 projektů.  Dvanácti medaili, každá jiná, všechny stříbrné, kromě té dvanácté, ta se vypařila, ztratila, nebo ji vidí jen ten, kdo nelže a nekrade???

Od poslední „ukradené“ medaile uběhly jen dva roky a něco, ale tahle nová  – medaile palachovská, se tvořila ještě dávno před ní. Aby s ní byl Otakar stoprocentně spokojen, musel se vrátit zpět ze dvou slepých uliček, dvou technologií zpracování stříbra.  Ty nevyhověly snaze o absolutní věrnost předloze – posmrtné masce Jana Palacha, z které Otakar použil Palachova ústa.

To vše a ještě více jsme se dověděli ze stejnojmenného autorského filmu OPUS 13 Palach.

I ten je samozřejmou součástí projektu a líčí fakta související s Palachovým činem – sebeupálením. Promlouvají k nám dokumenty i ústa pamětníků. Palachův bratr, ošetřující lékařka popáleninového centra, sochař Olbram Zoubek, který Palachovi posmrtnou masku sejmul a Otovi nyní nezištně poskytl.

Záběry vztahující se k Palachovi a událostem tehdejší doby střídají sekvence, popisující cestu od nápadu k realizaci této neobvyklé medaile. A zaslouží se dodat, že těch nezištných, pomáhajících medaili na svět, bylo víc, než jen v první fázi sochař Olbram Zoubek.

A také se ocitáme v Legerově ulici, kde v Borůvkově sanatoriu, 3 dny po svém hrdinském činu, Palach umírá. A to se vracíme zpět do nedávné doby, kdy 19. ledna 2014 Otakar s četou svých přátel  instaluje bez povolení úřady na tomto nyní prázdném zdevastovaném domě památník ve stylu street art dvěma mužům, kteří zde podlehli svým zraněním.  Palachovi a knězi Toufarovi.

Filmové svědectví o tomto  počinu – 38 hřebů pro Josefa Toufara a Jana Palacha – jsme také měli možnost shlédnout. Záznam předcházel videoprezentaci OPUS 13 PALACH.

Podívejte se na medaili, a já vám pak povím, jak na mne působí.

Styl Dušek. Nic se neopakuje, těžištěm uměleckého díla je tentokrát jednoduchý nápad, který se nese neskutečně lehce. Je to nápad, který se snesl z nebe a Otakar ho ztvárnil. Je dobře, že ho nezavrhl. Žádná upocená mnohomluvná medaile snažící se vecpat do sebe vše a nic nevynechat.

Komu patří  ústa, víme.  Jméno a datum čteme na jednoduché leštěné kovové obdélníkové etui se zaoblenými hranami. Ne nadarmo připomíná kazetu na chirurgické nástoje, ona jí skutečně je. Decentní, uměřené, ne laciné, ale ani ne pompézní. Tak, jak to má být. Neupozorňuje na sebe, ale má svou střídmou krásu. Uvnitř sedí v prohlubni černého, ideálně hladkého lůžka – obyčejné průmyslové výplni evokující bezděčně strukturu porézní vyhořelé hmoty, kus stříbra. Musíme ho vysvobodit ze svého zajetí, abychom si mohli medaili prohlédnout. Líc tvoří věrný detail popálených úst oběti se stíny zdůrazňujícími jejich plastičnost. Na nepravidelně, zemitě zpracovaném rubu, kontrastujícím s chladnou hladkostí etue a neosobní plochou lůžka, stojí Palachovo poselství:

Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na který právě stačí…

Fotky z vernisáže medaile a autorský film Otakara Duška OPUS 13 – Palach, který k medaili nedílně patří

Za tmy se vracíme domů a v intimním prostoru auta, kde nás nic nerozptyluje a nikdo nevotravuje, si jako vždy, když někam spolu jedeme, povídáme. Tentokrát zabrousíme i na závažnější téma a zvažujeme, kdo by si  v současné době zasloužil medaili. Je to blbý, ale nikdo nás nenapadl. Ale určitě jsme na někoho zapomněli..

Rozhovor s Otakarem Duškem natočený před prezentací Palachovy medaile, rozhodně si poslechněte

Více fotek z akce OPUS 13 –  PALACH a povídání o návštěvě Prahy ( kino Světozor atd…) bude následovat…