Čvn 242018
 

„Todesmarsch“ – cesta, medaile, dokument

 

Na přelomu května a června 2018  se v ottawském Muzeu přírody konal XXXV. kongres Mezinárodní medailérské federace FIDEM.

Do hlavního města Kanady se sjeli nejvýznamnější medailéři celého světa a během několika dnů měli tito umělci možnost na mezinárodní platformě konfrontovat svou tvorbu, účastnit se odborných přednášek, diskusí a wokshopů.

Česká republika zde byla mimo jiné zastoupena medailérským projektem světově uznávaného medailéra Otakara Duška s názvem „Todesmarsch“, jehož námětem byl pochod smrti vězeňkyň z koncentračního tábora Helmbrechts (v Bavorsku) do Volar na konci druhé světové války.

V sobotu 2. června, během slavnostního banketu pořádaného na závěr kongresu, byl Otakar Dušek za tento projekt oceněn Mel Wacksovou cenou za nejlepší medaili s židovskou tématikou. Ocenění mu bylo předáno osobně ředitelem Židovsko-Americké síně slávy Melem Wacksem. Ten ve své řeči uvedl: „Uděluji cenu Otakaru Duškovi za projekt Todesmarch, který boří hranice medailérského umění vytyčené již v renesanci. Jeho práce je ukázkou toho, jak relativně malá medaile dokáže svým významem přesáhnout své rozměry…

Foto3

Stručné oznámení úspěchu českého medailéra je ale „jen“ tím pověstným vrcholkem ledovce. Příběh medaile, se všemi svými peripetiemi, skrytý pod hladinou tohoto ocenění, je sám o sobě úchvatný (nevím, zda je to správné slovo ve spojení se smrtí.. ) a seznámíme-li se s ním, Mel Wacksova cena mi přijde jako jeho logické vyústění. Katarze.

18

15

21

02

Foto7

Medaile

Medailérský projektu Todesmarsch souvisí s tématem „Ženy“ vyhlášeným v roce 2013 pro XXXV. kongres Mezinárodní medailérské federace FIDEM. Shodou okolností se v té době nekonformní český medailér Otakar Dušek v rámci hledání inspiračních zdrojů poprvé setkal s příběhy vězeňkyň, které přežily transporty smrti na konci druhé světové války. Jejich vzpomínky byly pro něho natolik silné, že okamžitě věděl, že nesmějí být zapomenuty. Rozhodl se proto vytvořit pamětní medaili právě na toto téma.

Cesta od nápadu k realizaci byla na dnešní poměry opravdu dlouhá, ale jinak to nešlo. Idea pamětní medaile Todesmarsch (Pochod smrti, jak projekt jeho autor nazval), byla jako vždy v tvorbě Otakara Duška, zcela promyšlena do všech detailů a dotažena k dokonalosti.

Samotná cesta dlouhá 370 kilometrů nebyla jednoduchá, ale výsledný efekt vykompenzoval úsilí a chvílemi možná i pocity marnosti. Letošní kongres FIDEM pak Duškovi vynesl mezinárodní ocenění v duchu hesla – Přes překážky ke hvězdám!

27

Nejlépe bude, necháme-li o Otakarově nové medaili promluvit jeho samotného. Úvod příběhu naleznete zde… je to sice už tři léta zpět, ale stojí za to si jeho cestu připomenout…

09

Celý projekt pamětní medaile k pochodu smrti Todesmarsch vznikl díky tématu letošního kongresu FIDEM, které znělo “Ženy”. To bylo oficiálně oznámeno před pěti lety. V té době jsem se náhodně setkal s krátkou zmínkou o pochodu smrti vězeňkyň z koncentračního tábora Helmbrechts do Volar a Prachatic v roce 1945.

Více jak rok jsem v archivech hledal podklady, abych mohl zrekonstruovat trasu pochodu. 13. dubna 2015, přesně na den po sedmdesáti letech, jsem vyšel z místa, kde stál koncentrační tábor v Helmbrechtsu a prošel jsem celou 370 km dlouhou trasu, kterou byly za nelidských podmínek hnány vězněné ženy.

06

Během pochodu jsem vyráběl stříbrné pamětní medaile a natáčel  dokument nejen o jejich realizaci, ale i o samotném pochodu smrti. Celý projekt určený pro kongres FIDEM jsem dokončil v noci 30. května 2018 v hotelovém pokoji v Ottawě. 31. 5. jsem jej představil v přednáškovém sále Muzea přírody, kde se kongres FIDEM konal. Večer pak se uskutečnila světová premiéra dokumentu Todesmarsch na půdě ambasády České republiky. Film se setkal s velkým ohlasem jak pracovníků ambasády, tak i zahraničních hostů. Jako jedinému umělci se mi v rámci kongresu dostalo potlesku ve stoje. To mě opravdu dojalo. Má práce měla smysl.

Na slavnostním večeru k zakončení kongresu byla následně tomuto projektu udělena Mel Wacksova cena Židovsko-americké síně slávy. Měl jsem obrovskou radost. Víc jak čtyři roky práce se zúročily. Jednalo se navíc o určitou formu satisfakce vzhledem k tomu, že jsem nyní několik let nesměl vystavovat v zahraničí na akcích FIDEM.

03

Samotná práce na projektu byla stresující. Ještě v lednu tohoto roku jsem nevěřil, že vše stihnu dokončit včas. Poslední tři měsíce jsem na filmu pracoval i o přestávkách ve škole (Otakar Dušek vyučuje na Vyšší odborné škole a Střední umělecké škole Václava Hollara v Praze). Času bylo neskutečně málo. Bylo to o nervy, ale vyšlo to.

12

Nyní plánuji prezentaci v Čechách. Ta se s největší pravděpodobností  odehraje v Knihovně Václava Havla. Tam je ale k dispozici jen omezený počet míst, proto ještě nevím, jak se ve finále rozhodnu…

05

14

Je důležité vědět, že tenhle projekt není jen o medaili. Je především o utrpení vězeňkyň. Chtěl bych proto na prezentaci pozvat i starosty obcí a vesnic, kudy transport procházel, a kde tyto ženy umíraly a přimět je, aby zde umístili alespoň pamětní desky. Je smutné vidět, že na návsi je nerezová cedulka s nápisem, že tato zastávka či cesta byla opravena z finančních prostředků Evropské unie, ale nikde tu člověk nezjistí, že právě zde bylo zavražděno několik mladých dívek. Mě osobně se celá věc dotýká o to víc, že většina těchto nebohých vězeňkyň byla ve věku mých studentek. Nedokážu si vůbec představit takovou nenávist, která umožní člověku být vůči bezbraným ženám a dívkám tak neskutečně krutý. Na osudy těchto vězeňkyň, bychom neměli nikdy zapomenout! Jsem přesvědčen, že těmto obětem války naše společnost již řadu let dluží alespoň malou pietní vzpomínku… Proto se domnívám, že můj projekt měl smysl.“

16

Mel Wacks Award

Gratuluji a těším se na vše další, co Otakar Dušek vymyslí a „vyrobí“. Nejdříve na prezentaci projektu Todesmarsch, na dokument, který jsem ještě neviděla. A jsem napnutá a zvědavá, zda se posléze objeví na trase tohoto, Otakarem Duškem zmapovaného, pochodu smrti, pamětní desky.

29

07

Nepochopitelný je pro mne nezájem médií. Tento projekt je svou ideou a komplexností zpracování zcela unikátní a ocenění Otakara Duška na kongresu FIDEM to jen potvrzuje. Přestože se jedná o mimořádný úspěch českého medailéra, nikdo z médií nezareagoval. Ambasáda vydala oficiální tiskovou zprávu, ale nikdo nic. Je to smutné, ale pro dnešní dobu zřejmě příznačné. Úspěch se neodpouští, talentovaní lidé jsou zašlapáváni a průměr je vyzvedáván…

Medaili Todesmarsch lze zakoupit zde: https://www.zlate-mince.cz/MED_Todesmarsch.htm 

 

  17 Responses to “Ocenění českého medailéra Otakara Duška v kanadské Ottawě”

  1. Za kazdy takovy napad urcite palec nahoru,ale….
    Nejak mne tam znevorznuje to sportovni obleceni a celkovy pohodovy ,prochazkovy styl na pripomenuti te cesty smrti.
    Mozna by bylo uzitecnejsi zvolit realistictejsi umeleckou performance,nekolik mesicu pred ni se vyhladovet na vahu pod 50 kg a potom tu trasu projit v drevakach a pruhovanych hadrech s par krajicky chleba v kapse.
    Umelci dnes delaji mnohem vetsi kraviny a tohle by jim mohlo aspon trochu napravit reputaci,nemluve o “lepsim” vciteni se autora do subjektu sveho zajmu.

    • Saule, nezlob. Tohle nejsou červené trenýrky.. Dovedeš si představit to pozdvižení, kdyby šel umělec v pruhovaných vězeňských hadrech po silnici? Budil by velkou pozornost a pieta by byla v háji. Každej by se ptal a chtěl by se si ním udělat selfíčko. Tak to chodí. Snad aby nesl vysvětlující transparent… Ne, tohle by byla spíš estráda než seriózní uctění památky Pochodu smrti. Určitě by se objevily jeho fotky a možná i seriál z cesty v Blesku, stejně jako provokativní intervence do veřejného prostoru Davida Černého nebo těch trenýrkářů. Ano, v tom případě by média určitě zareagovala. Ale nebylo by to vůbec košer takhle se zviditelňovat.
      Další příklad z poslední doby… Mám-li říci ano nebo ne brněnskéhu Ježíši znásilňujícímu muslimku, říkám ne.

  2. Hmm,ja tu cestu asi fakt budu muset uskutecnit,jinak genialita toho napadu zustane nedocenena,ba dokonce hanena:-)

    • Jestli tě Otakar Dušek skutečně inspiroval, bude nepochybně rád, vydáš-li se v jeho stopách po trase Pochodu smrti. Přiznám se, že jsem o tom jednu dobu také uvažovala v euforii nad jeho projektem, vyptala jsem si i body trasy, ale co neudělám hned když jsem zapálená, časem překryjí jiné nápady případně povinnosti. Nejsem takový tahoun.

  3. Nedělej se a přiznej barvu… myslela jsem, že to myslíš s tou performancí vážně, správnej chlap jen tak nemluví do větru 🙂

  4. Ale když jsme u těch vzpomínkových cest….
    Ačkoliv to nemám daleko,nebyl jsem ještě na Švédských šancích.
    https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi-zapomenute-zlociny/549483/masakr-u-prerova-rodiny-vyvlekli-z-vlaku-a-chladnokrevne-popravili-i-s-batolaty.html
    Tam bych si letos opravdu chtěl zajít.
    Nechám to někdy na podzim,až nebude počasí na kolo.

  5. To je ale přestřelka, myslela jsem že jedeš do Hranic, ale ty už někde sedíš… :). Také jsem tam nebyla, ale minulý týden jsem v Hranicích ušla více jak 100 jarních km, o hodně více, stihla jsem konec výstavy v synagoze, teď je tam nová, neprozrazuji, ale ty poslední dvě svou kvalitou vybočují. jdu do práce..

  6. Já to znám z druhé strany Bečvy z cyklostezky.

    A vidím,že Zadní Familie přece jen existuje.
    Kolem té Přední jezdím do práce,tak už mne kolikrát napadlo,že by měla být i zadní.
    Se musím poptat místních,jak taková blbost vznikla.:-)

Leave a Reply to Saul Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient