na Novohradkách máme sanitární den
Sanitární den a odpočinek – nákup v Kaplicích a práce doma – úklid, vaření, příprava tras a blog. Jen tak pomaluuuuuuuu….. ten kýbl, koště a lopatku jsme si našli sami v objektu, hadr zhotovili z miláčkových prošoupaných gatí…pan Beneš už má to svoje míchačka, traktůrek, slepice a na koště pro nás zapomněl…Jen ta jeho ženská tu není k nalezení… kde ji letos sakra zapomněl?? Chybí tu. – Večer jsme se s m. docela dost pohádali. Lítaly i ostrý slova. Vyříkat a jít znovu na start, protože „jinak to nejde“.
Dnes nemám fotky, dám jednu ze zítřka. Půjdeme panoramatickou cestou z Malontů na vrch Dopler. Už se ale blíží katastrofa. Den kdy mi selhal noťas. Koupila jsem si nový, ale deník mám stejně od té doby psaný v ruce a fotky jsou bez úpravy a selekce na flešce. Půjde to pomaleji. Ale dobrá zpráva je, že pan Beneš tu není sám. Žena je tu, jen jsme jí neviděli. Tím, jak máme okna ven z objektu máme sice kouzelný výhled na les a krávy, ale co se děje „na návsi“ vidíme jen 2x za den. Když odcházíme z objektu a když se vracíme.
- Pohled do reálu.- předevčírem jsme zajeli do Hranic na letiště posekat trávu před hangárem. Já jsem se procházela městem. Cesta tam byla na pořádný naštvání. Rozkopané silnice a objížďky nebo semafory. Nejstrašnější situace byla na kopci zvaném odpradávna Mohelničák. Tady pro změnu sekali příkopy. Mnohakilometrové fronty z obou stran. Nic jsme díky tomu nestihli. Měli jsme v plánu navštívit zemědělskou prodejnu Hanácký grunt v Unčovicích a večer po práci olomoucký Globus. Nevyšlo to. Ta tráva byla po prsa a sekalo se to tou naší minisekačkou načtyřikrát… takže ty hodiny cestování navíc ovlivnily negativně výsledek naší mise. Ještě že alespoň tak. Z letiště jsme odjížděli za velkého lijáku a metání blesků. Včera jsme se s rodinou sešli na Seči. Můj bývalý manžel a otec mých dětí pomalu odchází. Jsem smutná a nejen z toho. To je ale tak intimní, že to nelze zveřejnit.
