Kvě 302024
 

Hurá, je tu den všední a čeká nás nejvyšší bod Novohradek KAMENEC a nakoukneme trochu do Rakouska, půjdeme podél hranice a budeme-li OK vystoupíme na rakouský příhraniční vrchol Seppelberg

Tak to ve zkratce a zopakuji ještě jednou a podrobněji: Autem do Pohoří na Šumavě a pěšky po stezce Českem na zaniklou sklářská osadu Pavlína, bývalá osada Černá Čtvrť, naproti zerav obrovský, hora Kamenec 1072 m (nejvyšší v NH), bývalý hostinec Kamenec, po hranici po Nordwaldkamm Panoramaweg na horu Seppelberg 1004 m (nekonalo se, nebyli jsme OK – plný kecky všeho..)

https://mapy.cz/s/dahetecofa

Možná se vám zdá, že to přeháním s těmi kilometry a naší únavou, ale v terénu je to jinak. Furt někde šmejdíme, obhlížíme, hledáme stopy po osídlení a občas se zatouláme… zkrátka na mapě je to 15 km, ale pocitově tak přes dvacet, nejméně! A dnes jsme na ten Seppelberg už neměli koule. – Ještě jedna zvláštní a důležitá věc. Silnice jsou zde proklatě úzké a dojet autem ze základny do Pohoří je o nervy. Potkat tady osobák není sranda, silnice je taktak natěsno a záleží kde se potkáte. Jinak musí jeden couvat… Jezdí se zde proto pomalu a autobus v protisměru je noční můra. Naštěstí ještě není sezóna a skoro nic nejezdí. Ale i tak je to o nervy. Širší auta sem nepatří. Autobus jsme potkali jednou, v Malontech, a couvali jsme jak ďasi. Autobus si počkal.

Úvodní část cesty po zelené značce jsem šla už podruhé, a tak jsem si všímala starých stromů lemujících cestu. Jsou to listnáče a některé už jsou mrtvé. Protože ani ty živé ještě nejsou olistěné, poznávám druh stromu podle uschlého listí pod ním a když tam už žádné není, strom nežije. Pak následuje spad větví a nakonec zlom. Některé stromy jsou velmi houževnaté a jen tak se nevzdávají. V ovzduší je neobvykle velké množství pylu. Pyl je všude. Na autu, na brýlích a dokonce barví atmosféru do žluta. Vzduch je proti lesu rozmazaně žlutý. Větrem je unášen. Ale vyfotit to nelze.

Tentokrát jdeme spolu, ale miláček měl opět tendenci jít špatně. Nepoučil se včerejškem a jen velmi neochotně a pod nátlakem přiznává svoji mýlku.

Tento výlet jsme měli nadupán starými rozvalinami osad, tedy domů. První byla sklářská osada Pavlína. Rozkládala se u potoka a jen zběžně jsem zahlédla v písčině u meandru staré střepy. Kusy talíře, hrnečku… je zvykem zde tyto pozůstatku po osídlení sdružovat na jedno nebo více míst a neodnášet je. Je to velmi působivé – pohled na tyto ostatky. Setkala jsem se s nimi včera i dnes. Je to takový malý poklad. Vzpomínka.

Ale! Po komentu Saula mě napadlo, že tohle je posed, ne kazatelna. Posed je jednoduchá rozhlednička beze střechy pro myslivce, kde není žádný komfort a vidí jen jedním směrem, kazatelna je samostatně stojící boudička na nožkách s výhledy do více stran. Našla jsem si výklad na loveckém fóru (LOVE fórum) a sami myslivci se o tom dohadují. Nezáleží to rozhodně na délce žebříku, který mě v tomhle případě doslova ohromil a říkat tomu kazatelna mi přišlo zcela samozřejmé..! Ten žebř šel až do nebe :).

Tato trasa se mi moc líbila. Mám ráda výhledy a krajinu, kde lidé zanechali své stopy – kulturní krajinu. Krásná byla i hora Kamenec, která dělá čest svému jménu. V Rakousku jsem obdivovala množství mysliveckých kazatelen, velmi vysokých a mnohdy umístěných ve větvích listnatých stromů. Nejvíce nás oba ale překvapila, už v Česku při návratu, obyčejná lavička na pařezu. Tedy opracované prkno pořádně přišroubované k pařezu. Zvláštní malá lavička, hned nás upoutala ale nic… Proč tu je jsem s úžasem zjistila až když jsem si na ni sedla. Ten výhled… ten nádherný výhled, pro někoho možná obyčejný, ale pro nás malebný. A proto zde ta lavička je. Jdu na fotky.

Nejprve série ze zaniklé sklářské osady Pavlína:

Bývalá Černá čtvrť s památným Zeravem obrovským. Je tak vzrostlý, že jsem vyfotila pouze detail. Nikdy jsem takovou vysokou a širokou tůjku neviděla. Jako vzrostlý smrk!

Novohradské hory jsou protkány sítí cest, pěšin a stezek, které nejenom spojovaly bývalé osady, ale vedly též, jak to bývá, odněkud někam … bůhví kam. Na mnoha místech jsou i po těch letech, kdy zde přebývaly pohraniční roty a vstup byl pro turistu zakázán, zachovány kamenné stély – křížky. Je jich poměrně dost a některé jsou obnovené a opatřené novými obrázky. Jsou starobylé a velmi krásné a jejich zvláštností je, že mají tesané náboženské symboly i na bocích. S dychtivostí jsem si je vždy prohlížela a v duchu porovnávala s těmi předchozími. Jeden vám představím blíže:

Kamenec, nejvyšší vrchol Novohradek:

Rozvaliny bývalé zájezdní hospody pod Kamencem:

Romantika s mladým boučím a dva rakouské převysoké – posed a kazatelna:

Rakouská bouda na hranicích jako útočiště lesních dělníků? Stéla s Hubertem a opodál ta obyčejná lavička na pařezu, co se mi rozsvítilo ledva jsem na ni dosedla. Pak Památný javor klen a my dva dnes.

  2 Responses to “Novohradky jaro 2024 / 29. 4. – den 3. pondělí – HH / hlásím hotovo!”

  1. Tak tuto oblast neznám vůbec a je to samozřejmě škoda.

    Ale jinak si naštěstí nemůžu stěžovat, zatím jsem letos skoro každý víkend “on the road” a to je ta největší životní výhra (aspoň v mé životní filozofii)

    A je tam i posed 😀😃

    • Teď jsem se probudila, musela jsem si jít zdřímnout, celej den na nohách.. ale né jak ty, já to dnes provařila, uf! Tam dole je ráj, takový ještě celkově nezkažený, i když si to asi jen namlouvám, ale je mi tam dobře a vím, že se tam uchylují lidé, co se chtějí “zrestartovat” v tom dobrým… pořád o tom mluvíme, ještě to nedoznělo a těšíme se zase až se tam vrátíme. Je to lepší ale na dýl, né jen na víkend :). Zejtra až se proberu budu pokračovat. Je deštivo, nikam se nechystám. Musím kultivovat zahradu, plevel jede! – Tak, dobrý posed :)))), Saule!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient