Novohradky jaro 2024 / -2. květen – den 6. čtvrtek

Tichá, Janova Ves a zpět, Šmídova lesní cesta

Velmi větrný den, tak trochu se chceme flákat, ale nakonec je z toho zatím náš nejdelší výlet – cca 16, 5 km říká mapa. Vyrážíme na opačnou stranu než včera. Opět bez auta. Ze Svatého Kamene po silnici do Tiché a polňačkou do Janovy Vsi. Zpět stejně s malou oklikou lesní cestou u Šímy.

více podrobností na mapy.cz

Den nahoru a dolů. Cestou tam se nevedlo. Strašný studený vichr a vyšla v tílku a kraťasech. Už jsem se nechtěla vracet a tak jsem se začala otužovat. Ale s obavou, že to kolena spíš dorazí než zocelí. Svítilo slunce a chvílemi vítr ustoupil, ale pak zase udeřil. Nálada u obou pod psa a těšili jsme se do mezizastávky v Tiché na Tvrzi, že si něco dobrého dáme. Bylo zavřeno ale poháněla nás naděje, že v Janově Vsi bude líp. Nebylo, ale alespoň jsme se tam venku na chvíli usadili a oddechli. Zpět jsem m. přemluvila, abychom šli lesem. Nechtěl kvůli potencionálnímu nebezpečí pádu stromů, ale pak byl rád. Vítr se na čas uklidnil, slunce pálilo jak o překot a u dvou křížků a jedné kapličky jsme nastoupili na cestu označenou jako u Šímy. Věděla jsem jen, že zde má uprostřed lesů pomníček pohraničník, jménem Jan Šíma, který zde zahynul v roce 1944, ale že ta cesta zvící 2,1 km se stane zlatým hřebem dne jsem zdaleka netušila. Stalo se.

Není obvyklé, aby Naše lesy pojmenovaly lesní cestu, ale když se tak zde v Novohradkách stane, je to zřejmě jejich ukázková trasa. Vzorová, výletní, krásná, s překvapením, pohodová. Vím ještě o jedné, ale napadlo mě to až zde. NL to asi nikde neinzerují, objeví se TO nenápadně.

Nejprve upravený a prosluněný rybník s požerákem a přístupovou lávkou (stavidlo) a zvláštním zařízením na hrázi o jehož účelu jsme vedli rozpravu – dlouhý dřevěný žlab na tyčích.. a lavička k usednutí. Snad půlhodinu jsme zde spočinuli a užívali si slunce. A všechny chmůry šly stranou. Další rybník byl trochu stranou, ale od cesty je vidět. Všechny vymoženosti jako u prvního, ale jen jsme ho okoukli.

Pokračujeme dále a obdivujeme vzorně upravený terén a cestu s novými mostky, propustmi, vysázenými stromy a očíslovanými ptačími budkami. Jsem ráda, že Lesy ČR neupozorňují na to, co je kde kolem, a tak jako dříve rybník, i lesní pomníček objevujeme vlastní snahou. Žádné ukazatele. Super. Vycházíme z lesa a zůstáváme ohromeni tím širokým a malebným výhledem. To je antré jako na objednávku. Ty Lesy to mají fakt vymakané!!! A krávy stračeny dotvářejí až pitoreskní půvab tohoto místa. Kýč jak prase a všechny černé myšlenky dne jsou pryč. A nemáme už ani hlad. Vrůstáme do krajiny a splýváme s ní v dokonalé symbióze. Nebo sakra jak to říci. Ach! Ostatní už je pak trochu nudné. Jdeme stejnou cestou zpět a přemýšlíme, kdo v těch krásně zvelebených domcích asi přebývá a jak se zde na těch samotách žije rodinám s dětmi. A co školy, nákupy a v zimě sníh??? Jsou tu všude tak uzoučké silnice že se kolikrát ztěží vyhnou dvě auta proti sobě. A autobus s autem… to je otázka štěstí kde se sejdou.. jinak couvat. / já, vím, já vím…. furt to ventiluju :)).

odkaz na text o smrti Jana Šímy

Jsme doma a už nic neděláme. Já jen připravuji těstovinový salát s tuňákem a zeleninou, jdeme pro vodu a na kopřivy (dělám výluh), od pana Beneše si kupujeme domácí vejce (fakt je má nejlepší na světě, nekecal!!) a domlouváme se na úklidových prostředcích na zítra a jdeme brzy spát. To bylo dnes kilásků!!

A zítra? Zítra bude sanitární den…