Zář 252016
 

Novohradské hory 27.8. – 3.9.2016 – příjezd a první den

Týden v Novohradkách vymyslel Buldok a protože je na Buldoka v tomto směru spolehnutí, vyrazili jsme do Novohradek naslepo. Základnu jsme měli v Hojné Vodě u Fabiánů, a tak jsme zadali do navigace adresu a vyrazili.

dobra_voda

http://www.vyletnik.cz/images/vylet/dobra_voda_-29f.jpg

Zdálky nás vítal poutní a farní kostel P. Marie Nanebevzaté v Dobré Vodě u Nových Hradů a navigace nás zavedla hned za ním do slepé uličky. Netušili jsme kde jsme se ocitli, a tak jsem šla do bistra vedle kostela pro radu. Protože jsem si nezapamatovala příjmení ubytovatele z Hojné Vody, nic jsem se nedozvěděla, a tak jsem to šla miláčkovi nahlásit. V autě nebyl ani nikde jinde. Náhodná turistka procházející kolem mi mohla poskytnout jen maďarský překlad věty: Ztratil se mi manžel, byla jsem znásilněna na dálnici…  Tak jsem si šla dát do bistra kávu a čekala na něho. Později jsem ho sice v autě objevila, ale zašprajcovaného naštorc v patové situaci, navíc s vyvráceným sloupkem plotu nad malou strží. Situace se zdála neřešitelnou. Majitel plotu byl nasupený a mlčel, chvílemi huhlal a nikdo netušil jak z toho ven… Konfigurace terénu totiž neumožňovala vrátit vůz na vozovku v řádném směru a pokračovat v jízdě. A pak se stal zázrak – jistě ve spojitosti s blízkostí poutního kostela. Starší pán, turista, jdoucí kamsi jinam, nás zahlédl a hned přispěchal, že nám pomůže se z té šlamystyky vymotat. Ujmul se řízení akce a v pěti jsme to auto postupnými kroky umístili na místo, odkud již miláček mohl manévrovat. Byla jsem tomu učiteli v důchodu, jak mi v průběhu záchranné akce šeptla jeho manželka, a také že je zvyklý stále něco řešit, neskonale vděčna.

Mezitím na základnu dorazili Buldok s Ovcí, pak my, později Petr a Marcela a nakonec Aťka. Žebroun a Matěj přijedou jindy, a jen na pár dní..

1. den – neděle 28.8.2016 – Kraví Hora, Kuní Hora, Vysokákravi hora Prvních 15 km

Možná jsem věnovala předchozímu dni a zašprajcnutému autu mnoho pozornosti, ale být nasrán hned v úvodu pobytu, navíc se nacházet v nelibosti majitele bistra a jeho ostré ženy, která mi nesmlčela nic ohledně miláčkova manévrování podle navigace… to není dobrý začátek dovolené. Naštěstí tato nešťastná kolize nepředznamenala další průběh našeho pobytu v Novohradkách.

Teď už to mohu prozradit, že dále vše  proběhlo nanejvýš korektně, překvapení byla jen příjemná a vyzdvihla bych zejména kvalitu jídel v hostincích v této příhraniční oblasti (a nadlábli jsme se dobře také v Rakousku). Z toho jsem teda měla fakt strach, s ohledem na předchozí negativní zkušenosti z několika míst, kde jsme pobývali. V Novohradkách ale bylo jídlo všude naprosto v pořádku, a že jsme každý den někde obědvali, to si piště! Večeře po návratu pak byla v naší režii, střídali jsme se.

A celkové zhodnocení doplním i informací o počasí. Nikdo nečekal, že celý týden bude tak hezky. I starousedlíci kroutili nad těmi vedry hlavou! Rozesychaly se jim ploty atp.. To nejpodstatnější na naší dovolené v Novohradkách však byla krásná příroda. Uvítal nás téměř nedotčený kraj rozlehlých lesů, sluncem prozářených luk, šumějících potoků a hladin rybníků zrcadlících kouzelné západy slunce,  nabízející nám na naší pouti těmito končinami poetické zážitky…

Jak je zřejmé z přiložené mapky (modrá stopa), první den jsme mimo jedné krátké etapy ztrávili v lese a pokořili tři vrcholy Novohradských hor – Kraví Horu, Kuní Horu a Vysokou.

Přijdu si nemožná.. ne a ne se rozblogovat. A tolik jsem toho zažila. Víc jak měsíc jsem/jsme pořád někde courali. Tak alespoň tenhle fragment na rozjezd, zítra dokončím

Set233from__DSC1101

 

  10 Responses to “Novohradky 2016”

  1. Takoví turisti jste, a jezdíte podle navigace… Proč, když v mapách na rozdíl od většiny dnešní populace určitě číst umíte? Není nad mapu, ba i automapu! 🙂

  2. Takovej průser se nám stal poprvé. Moc se na ni spoléháme, je to pohodlí, když jedeme někam dál a můžeš sledovat bezstarostně krajinu. Několikrát nás tedy hodila někam jinam a vždycky to bylo vlastně nesmírně zajímavé… dostali jsme se do míst, kam bychom se jinak nikdy nepodívali… Tohle jsem hplt neošetřila, měla jsem se podívat doma kde ten barák vlastně stojí!!! Nechápu to. Je mi blbě, když musím koukat za jízdy do mapy a něco řešit a zodpovídat za správný směr. Proto také ta navigace.

  3. Já zas nemám ráda ten pocit, že se slepě spolíhám na někým jiným spravovaný program a někam jedu a nevím kam, vždycky chci vědět, kde jsem. Mít za očima cestu, po které jedu, jak se ta silnice klikatí a co je okolo. To bez mapy nejde. Radši zastavím a kouknu, nevadí mi to. Taky se přitom rozhlídnu a uvidím věci, který bych jinak neviděla. 🙂 I když dřív, když jsem nepotřebovala přehazovat brejle, jsem jezdila i s mapou na volantu. 🙂

  4. I když je M. puntičkář a žádný improvizátor, jet podle navigace má rád. Jeli jsme s ní naposledy do Barcelony a zradila nás 2x. Dokonce jsme jeli ve Francii po jiné dálnici, než jsme si vybrali, ale nakonec jsme byli nadšeni a cestou zpět jsme si dali už pozor. Myslím, že ani ten poslední průser u něho nic nezměnil. Ovšem on si doma dopředu tu trať ověřuje a stanoví průjezdní body, takže zas tak nablind nejezdí :).

  5. Jo, obecně jsme si všimla, že na navigaci se spolíhají spíš muži, víc ženských jezdí podle mapy. Nebo aspoň v mém okolí. 🙂

  6. Můžu připojit také mou kolizi, kdy jsem jela mamku vyzvedout v Dobré Vodě u ČB namísto Dobré Vody v Novohr.Horách. Ale naštěstí to nebylo tak daleko, navíc cestou krásná příroda, takže mírná “nasranost”:-) brzy vystřídala kochání se a odpuštění sama sobě (i mamce, jejíž poslední informace byla – vyzvedni mě v Dobré Vodě u Budějovic … ale věděla jsem, že byla v Novohradkách, takže moje chyba ..No jo, z toho se nestřílí (používá moje slovenská kolegyňka :-).
    Po cestě jsme se stavovali u rybníka a dcera byla nadšená a říkala, že to je nejkrásnější rybník, který doposud viděla, viděli jsme skákat ryby …

    • To bylo něco tak neobvyklého a úžasného, že jsme z toho baly všichni paf, ale pořádně PAF. Ryby skákaly do dálky jako delfíni ve shluku, stále a stále, jakoby z radosti. je to obvyklé??? Nikdy jsem se s tím nesetkala…

    • Taky jednu připojím, kolegovu:

      Vezl výrobky zákazníkovi za Brnem, směrem na Vyškov. A dostal od šéfa za úkol, aby se cestou zpátky stavil v Brně u jeho tchána, vyzvedl nefunkční počítač a dovezl ho na opravu. Že to má prakticky při cestě zpátky k nám na jih Vysočiny, že jen sjede z dálnice. A dal mu papírek s adresou: Tábor 64. Což je brněnská ulice ve čtvrti Žabovřesky.
      A už určitě víte, jak to dopadlo. Když maník dlouho nejel, tak milý tchán mu zavolal, kdeže se zdržel, a málem ho ranilo, když se dozvěděl – Už tam budu, už jsem kousek za Pelhřimovem….

      Že se poté na firmě ustálil dotaz, zdali kdo jede do Tábora, je nabíledni. 🙂

  7. viděly!!! s tvrdým Y!!! 🙂

Leave a Reply to Zorka Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient