Několik zpráv z domova

Tak i tak…

Čas letí jako bláznivý – já nechytím ho ani vy, – zpívá klasik a já spolu s ním. Chytám poslední záchvěvy léta a na chvíli jsem se zastavila v tom shonu, abych nezapomněla co všechno se událo od doby kdy jsem neblogovala. Bylo toho hodně a žádná nuda nebyla. Zážitky a pocity radostné, ale nechyběly ani negativní emoce a velký strach. Tak popořádku.

Týden od 20. do 26. srpna jsem strávili s Emmou a Zorkou na chatičce v Maštalích a měli jsme sakra štěstí. Celý týden ukrutná vedra a odjeli jsme v sobotu těsně před tím božím dopuštěním. A od té doby mám dojem celý další týden pršelo nebo bylo zamračeno. Takže jsme si to parádně užili, i když to žádný velký adrenalin nebyl. Teď mě napadlo, že jsem celý týden docela podrobně popsala svému, dosud nespatřenému, kamarádovi. Oba máme rádi Maštale. Tak juknu, jestli by se to dalo blognout i pro veřejnost :). Přidám fotky a bude TO!

Musím se přiznat, že nevím co dřív. Miláček totiž už třetí týden má trable s nohama. Nevycházel z domu, belhal o berlích a léčil se spánkem a jinými vlastními metodami. Jen to neuspěchat a doléčit až do konce. A chvíli se úplně šetřit. Už to spěje k lepšímu, ale má převrácený režim. Ve dne spí a v noci taky spí, ale o hodně méně. Sedí u kompu a “pracuje”. Tak se moc neužijeme, zvláště když se mnou nekomunikuje. Já s ním ale jo, jinak bych se z těch stresů nevyhrabala. Furt je něco. Idioti od vedle nasírají s reproduktorem, a také nález bulky v prsu. To mě hodně vystrašilo. Nahmatala jsem si minulý čtvrtek náhodně v levém prsu takový tvrdý hrášek, tak jsem hned zašla na gyndu pro lejstro a v pondělí vyrazila vlakem do Havlbrodu na vyšetření.

Ještě že na víkend přijel Honza a celou sobotu a neděli jsme svorně makali na zahradě. Neměla jsem na černý myšlenky čas. Zahrada už ten zásah potřebovala jako sůl. Do té doby jsem jen tak paběrkovala, ale ve dvou se to lépe táhne, a tak jsme osekali zahradu, ořízli růčo živý plot před domem a já jsem plela a tak dále .. kutili jsme zkrátka co bylo nejvíc potřeba.

V pondělí jsem se strachem vyrazila na ultrazvuk (na poslední kontrole jsem byla v lednu a OK) a dopadlo to jak nejlíp mohlo. Ten hrášek byla to neškodná cysta plná žlutavé tekutiny. Tak mi ji hned propíchli a odsáli, proto víme jakou měla barvu. Ale z čeho TO vzniklo se prý přesně neví… Hned druhý den jsem se šla ukázat i s lejstrem z Brodu svojí gynekoložce, která měla taky velkou radost a prozradila mi jen tak mimochodem, že to nevypadalo vůbec dobře. No, ještě že mi to zatajila…

Před 14 dny jsem měla také cukání ukázat se u doktora s tou svojí nataženou achilovkou, jak jsem si ten problém sama diagnostikovala. Odchodila jsem s ní dvoje Maštale, jeden Gradac a hlavně skoro 14denní Novohradsko. Když se to rozchodilo, zvládla jsem i dvacítku a bez kulhání. Ale co to bylo platný, když se to nelepšilo. Otok zmizel a zase se objevoval a měla jsem pocit, že si musím dávat ukrutný pozor na co, jak a kam šlápnu, aby to jakseříká neruplo. Nemělo to tu správnou elasticitu. Ale doktor měl dovolenou, tak jsem to odložila a mezitím jsem si jen tak jakoby mimochodem uvědomila, že už se to vrátilo do normálu. Skoro, ještě zbývá malý kousek, ale už je zaděláno!! Hurá!!

Ale co je to platný, když už neuskutečníme naše dva plány. Zmeškali jsme tento týden myslivecké hody na chatě Hubert poblíž Hranic a také si už s největší pravděpodobností nezopakujeme Novohradky. Kvůli té miláčkově bolavé noze. Ale svět se nezboří, jede se dál. Příští týden vyrazím sama alespoň do Luže, už jsem dlouho nikde nechodila. Jen tak frcám doma a po městě. A už třetí týden je v práci klid. Nic se neděje. A to je také dobře, no ni? Možná že to achilovka ocenila a ustoupila.

No, jdu si dát kapučo (jak říká zmrzlinářka Boru u Skutče) a zalehnu. Jedna věc mě ale dost štve. Mám v Zásilkovně v Liberci zablokovaný balík z Aukra. Ten pech, že zrovna v 31.8. se to posralo, četli jste, ne? Z nás si udělali rukojmí a přestože ty balíky df existují nechtějí nám je vydat. Minulý týden jsem se snažila a bombardovala odesílatele balíku a Z mejly. Ale vypadá to že se nic neděje. Nikdo se mnou nemluví. V pondělí zase začnu intervenovat. Moc si ale nevěřím. Že bych oslovila Křečka? Už není pomalu koho. Sílí ve mně pocit, že každýmu je všechno fuk a nejlepší je se ze všeho šikovně vykroutit. Nemluvím jen tak do větru. Vím svý. Týká se to opět toho idiota odvedle s reproduktorem.