že by řemeslnický standard?!
Ahoj! Zlobím se na sebe, že to tady flákám, ale fakt nevím kdy se zase rozjedu. Tenhle text měl být o hledání klempíře. Jsme malé město a je čím dál větší problém sehnat řemeslníka. Přitom se s dvěma docela dobře znám a když se náhodou potkáme, vyměníme si kromě pozdravu i úsměv. Ale tentokrát to nezabralo! Ten jeden, do kterého jsem vkládala naděje, se tu byl podívat, a protože mu to zrovna nevycházelo, napadlo ho, že máme nechat odemčená vrata a až bude mít čas, přijde to zmáknout. 3 týdny pryč a nic a přestal brát i telefony. Ten druhý se na to vykašlal též. Nebyl doma a nechala jsem mu vzkaz u manželky. Chodím kolem skoro každý den, jak jdu do kanclu nebo na smutečku. Zase nic. Nechci se už vnucovat a tak jsem oslovila kamaráda Milánka co nám zrovna vyměňoval vodovodní baterii. Doporučil nám dalšího, o kterém jsem to ani netušila, klempířinu dělá po práci na záchrance. Víte, budeme se stěhovat, v rámci města, z baráku do baráku, proto zde opravujeme drobnosti, aby to bylo alespoň trochu v cajku. Klempíř měl tu práci hotovou za půl hodiny – přidělával nový okápek pro odvod vody do sudu. Ten původní dosloužil. A byl to dokonce on, co kdysi na tomhle baráčku pracoval se svým tatínkem. Dával nové okapy!
Náhodou jsem narazila na inzerát a domek mě oslovil. Je takový bezúdržbový a nově opravený před dvěma lety. Rozjela jsem akci a náš domek už je prodaný. Kupec se ale zatím nemůže stěhovat, protože ten náš budoucí zatím neopustili nájemníci. Tak čekáme a balíme. Jsme tu samá krabice.
Nějak se to ale všechno okolo i u mne hroutí… Mí zaměstnavatelé mají dvě úmrtí v rodině a další blízkou osobu po kolapsu v nemocnici. Já jsem také nedopadla moc dobře. Můj polyp není moc košer, a tak se jdu zítra domluvit do nemocnice v Pardubicích na další operaci. A to už není moc velká legrace. V pondělí cestou z pardubické nemocnice, z první kontaktní návštěvy, jsem měla na „vocapu“ Ahoj mami, spadl mi mobil do vody atd… klasika. Jak jsem byla rozrušená a roztěkaná, skočila jsem na špek podvodníkovi a poslala mu peníze v dobré víře že je to syn. Jsem prostě husa. Nahlásila jsem to na policii, ale vůbec nevěřím se jich dočkám. Taková jsem já, hrůza…
Ale máme za sebou i jeden krásný zážitek. Na Den Architektury jsme byli v Litomyšli a absolvovali Šmejdění po Zámeckém návrší (novinka!!!) a pak komentovanou projížďku s bagetou po moderní architektuře. Co na tom, že jsme vlastně téměř všechna místa nejméně 3x viděli i s výkladem! Tentokrát nás ale provázela litomyšlská městská architektka Zdeňka Vydrová a její povídání bylo mocmoc zajímavé. Právě proto, že hovořila o vztahu obyvatel města k navštíveným lokalitám a přiblížila nám jejich vznik. Také jsme se konečně podívali do unikátního Parku Zdeňka Kopala, i když byl vítr a nevlídno, paní architektka byla nezlomná a všechno nám chtěla ukázat a hlavně nás zasvětit do souvisejících věcí, o kterých bych neměla jinak ani tuchy. A právě to bylo úžasné!! Ta sociologická témata!!
Mám spoustu fotek, ze Šmejdění po návrší (dostali jsme se „fšude“!!) i z projížďky, snad o víkendu bych se mohla utrhnout :). Zatím jednu, co jsme objevili kdesi na webu. Je z Nového kostela.
Tak já jdu zase něco balit do beden.. AHOJ.
Dvě ukázky. Nový okápek a laminátová architektura v zámecké kočárovně v Litomyšli.
