Něco osobního

po čase

Ještě pár dní a máme výročí. Přežili jsme půl roku vztahu utuženého společnou dovolenou, ale nebylo to “zadarmo”. Máme za sebou i několik zdárně překonaných krizí. V pátek Miloš přijel o něco dříve, jeli jsme do Pardubic pro objednané matrace, které jsme před 14 dny osobně zkoušeli a nakonec se rozhodli pro “mercedes” mezi matracemi, matraci Brigitu.  Matrace jsme převezli do “překladiště” a hned je vyzkoušeli, zatím položené na zemi. Miloš zvolil tužší stranu, já tu o stupeň měkčí. Ráno jsme si sdělovali dojmy a došli jsme docela ke shodě. Na první pohled to není žádná bomba, že by se do ní člověk zabořil a řekl, to je úžasný, na takovym zázraku jsem nikdy neležel, to bude pospání!, to opravdu ne. Naopak se jeví se spíše nenápadně. Po první noci zdá se nám však neobvykle funkční a solidní, nemůžeme jí nic vytknout a vypadá to, že sloužit bude dobře. Dlouho tu ale nezůstane, jedna po druhé pofrčí na Moravu. V druhé domácnosti si totiž řídíme dvoulůžko. které tam zatím chybělo. A pak tam za matracemi přiraketuju i já. Těším se na poznávání města Maria Kotrby a jeho soch a také Beskyd, které jsou nedaleko. Ale nejvíc se těším na dvě dálniční sochy sv. Kryštofa, patrona poutníků, potažmo řidičů.  Obě jsou shodou okolností u Olomouce a jsou podle mého nejméně evropským unikátem. Na naší cestě do Španělska jsme nic podobného nespatřili, jen dvě dálniční kaple, ale dálniční sochu ani jednu. Ti Olomoučáci si to umějí zařídit a pojistit! Těšení mi kazí jen problém, jak se k sochám  dostat a okouknout je zblízka a vyfotit se s nimi. Ono to totiž z dálnice nejde. Musí se nějak zezadu. Ale jak, to zatím máme nastudováno pouze u jednoho Kryštofa. Tohle není domyšlené. Dálniční nomád by měl mít možnost u něho spočinout, pomodlit se a zameditovat, když už tam pro něho byl umístěn. Takhle je to hodně samoúčelné a také hloupé.

Ráno jsme měli v plánu výlet do oblasti Trhové Kamenice, ale nic z toho kvůli počasí nebylo. Těšili jsme se na celodenní poznávání tajemných a mystických míst v okolí a místo toho jsme zůstali doma a věnovali se různé činnosti. Miloš malým domácím opravám a já jsem experimentálně vařila. Jednoduchou bramboračku pouze z hub, brambor, mrkve a mladé cibulky, bez zahuštění, ale s tofu. Ta se mi tak povedla, že jsme celý hrnec snědli na posezení a museli jsme si po tomto obědě dát odpolední společnou meditaci spojenou se spánkem. Ta meditace je náš vynález a praktikujeme ji hned od našeho prvního rande. Je to taková nevinná praktika, která, je-li řádně provedena, končí společným spánkem. Poté jsme shlédli 40 let starý sci-fi film výtvarníka Saula Basse Fáze IV. O SB se chystám napsat malý text – objevila jsem jeho díla před několika dny a jsem jeho “retrem” zcela nadšena. Nežijeme teď ničím jiným :).

Po filmu se Miloš úspěšně pokusil dohledat ke shlédnutému filmu titulky a také je zprovoznit a já zatím vytvořila palačinky z celozrné pohankové mouky s domácím dřemem z černého rybízu. Výborné spojení, povedlo se. Dalším testem pohanky se stanou bramboráky a lívance.

Doufám, že zítra už pršet nebude, to by nás opravdu zaskočilo. Těšíme se do Trhové Kamenice, Polomu, Hluboké atd… jak malý děcka. Bude to improvizace, máme toho naplánováno ještě více, ale ještě nevíme co stihnem.