Já jo
Po písni, kterou pro mne složili a dramaticky zapěli minulý týden před knihovnou prvňáci s paní učitelkou Gabrielou Knedlíkovou, jsem se dnes dočkala dalšího masivního překvapení, úměrné skutečnosti, že se jednalo o páťáky, o 5.B ZŠ Smetanova a paní učitelku Andreu Kučerovou. Dostalo se mi cti poslechnout si tři básně jimi složené jako poděkování za krásné chvíle, které jsme společně prožili v knihovně nad literátními tématy. Fakt!
Takovými nečekanými projevy přízně jsem o to více potěšena a současně i konsternována, oč více to u mne emocionálně stojí zrovna za starou belu, použiju-li tohoto prastarého příměru, ač raději bych se vyjádřila mnohem jadrnějšími slovy. Ale tohle všechno se počítá. Tyhle spontánní a nadšené projevy sympatií převyšují jisté zklamání z projevů opačných. Nechci hrát v životě druhé nebo třetí housle, když vím, že mám na ty první. Jen někdy je docela obtížné shledat se s tím pravým “orchestrem”. A proto jsem se rozhodla to těleso, kde to nefunguje, víceméně opustit… Nejsem z toho zrovna v pohodě, ale je to pro mne lepší varianta, než hrát třetí housle a tvářit se hrdině se zatnutými zuby, že mi to vůbec ale vůbec nevadí… já se zkrátka neztratím a raději půjdu za nejistou budoucností než bych trpce setrvávala a čekala na nějakou změnu k lepšímu. Phá!
To je paráda… autor je jeden (podle rukopisu) nebo jde o přepis?
To je přepis, samozřejmě, jen pro mě, zalaminován na věčné časy… vlastně ani nevím, jak to vzniklo, musím se zeptat, bylo to hektické…
Je dobře, že míříš výš… dnes byl odvolán ministr spravedlnosti, zítra to může být ministryně kultury 😉
Ano, na takovou nabídku jsem permanentně připravena, i když jsem to s tím orchestrem myslela spíše v oblasti osobní než profesní, ale příliš se to neliší. :)). Děkuji za tvou případnou podporu.