Návštěva Domu u Konvalinků v Chrasti

nezapomenutelná neděle 22.3.2026

Po naší první – tak trochu náhodné a tak trochu plánované návštěvě tohoto Domu starých časů, jak se mu také říká, jsme tu zase. Objednali jsme se u paní Tycové na prohlídku celého domu. Těšíme se a to si pište že je na co!

Myslíte si, že štěstí může mít jen člověk?, a že stále platí to okřídlené úsloví: „Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá…“ – Tak s tím já nesouhlasím. Po nedělní návštěvě domu U Konvalinků jsem si uvědomila, že štěstí může mít i dům! Dům před demolicí, který před 18 lety objevila paní Dagmar Tycová a koupila ho. A stejné štěstí potkalo i ji. I když to mnohdy bylo „přes překážky ke hvězdám“, nyní je dům U Konvalinků otevřen pro všechny a slouží všem milovníkům krásna.

Právě na tomhle případě jsem si uvědomila, že štěstí není jen prchavý záblesk, který se nečekaně objeví, na chvíli usedne a poté se stejně nečekaně ztratí, zašlápne, zmizí. Štěstí může být i trvalého charakteru, ale není to tedy zadarmo. Jako nic není zadarmo. Ale v tomhle případě je to zcela charakteristické.

Posloucháme vyprávění paní Dagmar Tycové, která nás provází domem zrekonstruovaným s láskou a obdivujeme osudy jednotlivých artefaktů, které se zde ocitly tak či tak, a jsou tu, aby působily na vnímavého člověka zcela přirozeně. Jakoby obyvatelé domu jen na chvíli odešli a třeba se najednou i nečekaně vrátili. Všechno se může stát! Jsou to podivuhodné příběhy, prolínající se s osobními vzpomínkami paní Tycové, na které reagujeme a věřte-nevěřte, také si společně popláčeme. Je to pro nás velice silný duchovní zážitek. Je zde přítomna nejenom krása co je vidět, ale i ta očím skrytá.

Když vypráví paní Tycová o své životní cestě propojené s tímto domem, o svých pocitech štěstí které při své každodenní mnohaleté práci každodenně zažívala a nyní, když je dům otevřen nám všem, přichází i reflexe od vnímavých návštěvníků…. tuším, že šťastná je nejen paní Tycová, ale své štěstí si prožívá i ten „její“ dům. Jsou spolu šťastní! A vždy byli!

A nadšený dům, který se vyloupl do krásy, vydává dál svá tajemství… nyní je na řadě dvorek – zahrádka, kde se objevují nové podzemní prostory a paní Tycová, která na to vše už není sama – před léty se zde nečekaně objevil muž, z kterého posléze se stal její partner se vším všudy (tím myslím že se skamarádil i s „jejím“ domem), dál budují a objevují a život jí díky Domu u Konvalinků stále zkrášlují a kultivují i lidé, a nejen odborníci, kteří se na záchraně domu podíleli a podílí.

O tom všem víme díky paní Tycové. Děkujeme za vše. I za tu myšlenku, kdy jsme si opět po čase uvědomili, že práce šlechtí a naplňuje. Tak vzhůru se zabydlováním a zařizováním našeho „nového“ domku, – vždyť je to vlastně jen taková malá brnkačka, no ni?!.

A ještě jedno pravdivé zamyšlení, které sdílíme spolu s jeho autorem: Politici si podle Douglase Murrayho myslí, že epochy tvoří rozhodnutí v politice, ale není tomu tak. Tvoří je to, co po sobě zanecháme a jak se staráme o to, co nám zanechali předkové. – A tuto silnou myšlenku potvrzuje i životní cesta paní Dagmar Tycové.

Prohlédněte si fotky (na rozkliknutí) a hlavně se přijďte nebo přijeďte do Domu u Konvalinků podívat. Dům je spjat s rodinou herečky Nadi Konvalinkové, která se zúčastnila i jeho otevření pro veřejnost a je za obnovu domu nevýslovně šťastna a vděčna.

Do kavárničky můžete volně (a zakrátko bude venku i zmrzlina!) když je otevřeno, na prohlídku se objednejte. A sledujte webové stránky, pořádají se zde pravidelně i kulturní akce.

Artefakty s příběhem. Vlevo si povšimněte malého obrázku rohového Domu u Konvalinků . Je zde vidět „falešná fasáda“, tak častá u historických měšťanských domů na náměstích.

Tak neváhejte a až vám to vyjde, přijďte nebo přijeďte. „Konvalinkovi“ vás rádi uvítají a vy budete odcházet s pocitem, že se sem budete rádi vracet znovu. (všechny fotky sem záměrně nedávám, ať máte také nějaké překvapení :).

Dům v Chrasti č.p. 12 je zařazen mezi kulturní památky

Dovolte ještě jeden odkaz. Vzpomněli jsme si při té příležitosti na Soláň, valašský ateliér u Hofmanů a keramičku Marcelu Vajceovou, která nás tehdy svým královstvím provázela. Také statečná žena! Stejně jako paní Dagmar Tycová!

AHOJ!