
poslední dvě výpravy, než ohlásilo duo BB šlus
BB už není Brigitte Bardot, ale Babiš Blatný a ještě před uzavírkou občanů do své obce jsem stihla 2x Chrast. Podruhé jsem vyšla později a operativně jsem si zkrátila trasu, abych nezmeškala poslední autobus domů. Dnes už se zase může, ale zatím jsem rozvolnění nevyužila. Ale i v mezidobí jsem každý den vyrážela do přírody. Jímala jsem březovou mízu a jímám dodnes, ale sezóna pomalu a jistě končí. Mám již jen jeden strom a chodím přes den. Ale jen díky špatnému počasí. Míza už není tak průzračná, snadno kvasí a drobný hmyz jeví velkou snahu dostat se do sběrné nádoby. A někdy se mu to i podaří a mrcá se na hladině tak dlouho, než ho stéblem osvobodím. To je asi radosti!
Předposlední i poslední Chrast před stopkou se mi vyvedla. Bylo slušné počasí a viděla jsem poprvé za ohradou jelena a ovci, konečně omrkla jeskyňku a liduprázdnou chatovou oblast u Vrbaťáku a objevila nabídku odložených knih v obci Skála – pravda, trochu zatuchlých, které okupoval podezřelý brouk, zřejmě přinesený spolu s nimi z chalupy, kde se likvidovala pozůstalost. Radost jsem si udělala 2x kávičkou v zámecké restauraci v Chrasti. Bez zákusku. Na věnečky jsem natrefila pouze jednou a této nabídky jsem nevyužila. Konstatuji, že obsluha měla pravdu. Lákala mě silně, že už třeba nikdy nebudou. A nebyly! Ale já si je, když na to přijde, mohu vytvořit doma, umím to. Teda doufám, že jsem to nezapomněla…
Přecházím přes louku do lesa, jsou zde vyvrácené a přelomené borovice a momentálně se tu nic neděje. I tašky s šiškama, které jsem dokumentovala cca před měsícem, jsou stále na svém místě Traverzuji zalesněný svah vedousí souběžně se silnicí na Vrbaťák. Někdy to vezmu spodem, bude to dobrodružné! Jeskyňka Drápka, která zřejmě sloužila v dávných dobách havířům-průzkumníkům jako schovávačka před deštěm. Nebo se tu skrýval loupežník…. Jó to už dnes nikdo neví… Les je volný a ve svahu pod cestou zřetelně vyvstává jindy skrytý posed umístěný ve velmi prudkém terénu. Je také patřičně vysoký a řekla bych i nebezpečný. Poprvé jdu až k němu, ale původního úmyslu navštívit ho se vzdávám. Je hodně jetý a riskovat??.. tak na to nemám koule.. Chatová oblast Vrbatův Kostelec skrývá 40 chatiček namlácených na sebe. Líbí se mi ten styl “co dům dal” Pohled na zahrádku Přes smrčky nakukuji do soukromé zóny Žádný luxus to není.. Tahle ale vím komu patří, jediná z toho chumlu Láká mne to podívat se na verandu Pohled doleva se schodů Tak tahle veranda s červenými křesílky se mi líbí a skýtá dokonce soukromí a výhled do údolí na to hejno chat Jsem dole u Žejbra a pokračuji volně lesem směrem ke Chrasti Hraniční kámen. Žeby biskupského panství? Nejde to vyluštit- Do Chrasti jen malý kousek, už jsem u Horeckého rybníka a hle! Pytlomat! Je to asi nějaká móda, máme 2 i u nás. Tady to funguje, potkávám dvě ženy s plnými pytli. tak zase příště..

Objevuji skvost! Otfrid Hanstein: Ostrov minulosti. Tedy skvostné jsou ilustrace. Jsou do knihy vlepené a samé hrůzy! Ta kniha měla i věnování! Velmi výchovná kniha. V tom duchu jsou i další výjevy. Asi je oskenuji a zveřejním. Moc se mi totiž líbí. A nakonec jedna prosba. Nechci říkat hádanka, protože neznám odpověď ale doufám, že někdo z vás jo! Tenhle brouk si to špacíroval po knihách a určitě byl přinesen z domu i s nimi. Není to nějaký domácí škůdce? Takhle samozřejmě velký nebyl, měl tak kolem centimetru, spíš víc o něco, výrazným znakem bych označila jeho podlouhlost, výrazná žilnatina křidýlek a koukaly mu ze zadku takové dva cancoury. Ale toho jsem si všimla až nyní. Tak dík, jestli ho někdo z vás identifikuje…
Bude to nějaká pošvatka. Nymfy pošvatek žijí ve vodě a vyžadují ji čistou, takže dobrý kraj!
Rowdy, kouknu na to a moc děkuji. Jsi opravdu všestranný muž. A jediný, kdo se mi ozval. Zadala jsem to na více frontách a nikdo nic až ty. Tak pošvatka čistotná! No zaplaťpánbů že to nebyla nějaká štěnice nebo jiná potvora co vymetá špinavý kouty našich domovů!!!