Myslivecké rarity v lesích kolem Jimramova

a invazní rostliny spatřené.

Co tomu říkáte? Já jsem tedy ještě vyhřívanou mysliveckou kazatelnu za celý svůj život neviděla. Je to naprostý luxus. A možná se tam dá na kamínkách uvařit káva nebo ohřát párek. To pro mne zůstává tajemstvím. Každopádně je to krásná myslivecká oáza a dřevo složené pod kazatelnou jen tak nedojde. Zásobička je to festovní.

Další rarita mi doslova vyrazila dech. Určitě znáte ty zatravněné ploché střechy, které si u svých sídel pořizují milovníci všeho bio. Tak na takovou zelenou střechu jsem narazila v jimramovském lese. Koukám koukám a zjišťuji, že je to kouzlo nechtěného, ale právě to se mi na tom nejvíc líbí. Nikdo se o nic nesnažil a najednou tu byla! Trvalo to jistě mnoho let, ale právě to je důkaz toho, že když přírodě dáme volnou ruku ledačím nás překvapí. Jako tady. Na vlnkovanou střechu roky padalo jehličí, až se zkompostovalo a uchytila se tam semínka běžné invazní rostliny netýkavky malokvěté. A je to!

Cestou nás provázela i další invazní rostlina. Netýkavka žláznatá. Je to kamarádka té žluté malokvěté, jenže je daleko mohutnější, statnější a její velké květy jsou tmavě růžové. Potkávali jsme ji v lese podél cest a hlavně na březích lesních potoků a v přilehlých mokřinách. Byla to růžová džungle, která úspěšně vytlačila původní vegetaci.

A ještě pár fotek z našeho prvního zastavení v lese za Jimramovem. Pokusila jsem se vyfotit kámen s vrstvičkami slídy. Jiné jsme snad cestou do Dalečína neviděli. Samý kámen a samá slída. Kameny se leskly ale nedokázala jsem ty pablesky kloudně vyfotit, abyste se také pokochali jako my.

Cestou jsme si zpívali tu naši od Váši: Lokomotivám se motají kola, Lokomotivám se motají kola, Lokomotivám se motají kola. Kola se motají lokomotivám. Znáte ji?

Zítra máme tajný plán a tak se pravděpodobně k blogu nedostanu. Až v sobotu a bude po dlouhém čase trochu architektury. Ahoj!