Bře 022021
 

Středa 24.2.2021 – Slunce vítej!

Už si troufám i na tříhodinovou jedenáctku! Jsem dobrá! Ve středu před týdnem jsem měla pracovní volno, tak jsem vyrazila do známých končin, kam se čas od času ráda vracím. Moje momentálně nejkrásnější trasa ze Skutče do Chrasti: lesy, louky, řeka a mnoho tajemných a skrytých míst, která je příjemné hledat a nacházet. Proto jsem se na stejná místa během týdne ještě 2x vrátila a co se dalo s odvahou prošmejdila.

jeden klik a jste na mapy.cz

Přiznám se, že na podzim jsem tuto trasu několikrát prošla aniž bych měla potřebu poznávat. Nebyla jsem v dobrém rozmaru, brala to spíš sportovně a jediné těšení bylo na COOP Tuty v Chrasti, kde jsem si koupila něco dobrýho a na lavičce na náměstí jsem si, čekaje na autobus, procítěně té lahůdky dopřávala.

Ale dnes to bylo něco docela jiného. Slunce mě naplnilo blažeností a když jsem kousek od domova na okraji lesa spatřila svého prvního letošního motýla – žluťáska, už se to štěstí skoro nedalo unést. Vyfotit jsem ho ale nestihla, byl velmi třepotavý a čilý. O kus dál mě zastavily podivné ptačí zvuky. Jakési skřehotání nebo co. Zdvihla jsem hlavu a nespatřila nikoho jiného než typicky zbarveného strakapouda. Přeletoval jako obvykle z větve na větev, pošplhával, chvíli zkoumal, ale neklepal!! Co to je za anomálii, safra. Neklepá a skřehotá. Jdu dál, protože tohle tady nevyřeším.

Jako obvykle jsem prošla po vrstevnici les ze Skutíčka do Vrbaťáku, přešla silnici a zase se vnořila do lesa. Podél chatařské kolonie jsem sešla do údolí a po chvíli chůze neznačeným terénem jsem narazila na modrou turistickou. V ten moment mi volal Vilda a já se zastavila, konverzovala a přitom se dívala kolem sebe. No, a to bylo štěstí, protože jsem díky holým stromům spatřila v dálce něco, co mi léta unikalo. Nenápadnou chatičku u řeky, ztracenou v porostu. Jdu se na ní podívat, cestou necestou, cíle dosaženo.

Kousek od kostela sv. Jana Křtitele v Podskalí na mě zdáli “mává svými větvi líska”. Keře jsou žluté, všude samá jehněda připravena na jarní vítr. A co bylo dál? To nejlepší mě ještě čekalo.

Na mapy.cz se nedávno objevila u náhonu chacholického mlýna značku pomníku, bez fotografie, jen s označením Stavební kámen. Procházela jsem po druhé straně řeky a tak nějak jsem to riskla a neprostupným porostem jsem sešla k řece a nemusela jsem ani dlouho hledat. Hurá, je tam! Od roku 1906, kdy se na Žejbru něco stavělo. Odhaduji to na blízký jez a zpevnění břehu řeky. Náhon a brod tam byl určitě už dříve. Ještě se sem vrátím, ale tentokrát budu na tom správným břehu!

Cesta pokračuje dál… chatová oblast, Horecký rybník, alej Velká a Malá Lipka, zámecký park a už jsme v Chrasti.

  2 Responses to “Motýl 2021, jehnědy a zpívající strakapoud!”

  1. Není na konci té aleje Velká Lipka kaplička?
    Tam jsem se před pár lety taky na kole zatoulal a prohlédl si i zámeckou zahradu.

Leave a Reply to Saul Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient