Vlasta Vostřebalová Fischerová: Mezi sociálním uměním a magickým realismemNejeli jsme na tuto výstavu do Brna naslepo. Přestože jsem jméno Vlasta Vostřebalová Fischerová nikdy neslyšela a s jejími obrazy a kresbami se nikdy nesetkala, dvě recence v tisku mne přesvědčily, že stojí zato do Brna kvůli „Vlastě“ zajet.
Vlasta se synem
Jsem ráda, že jsem tuto výstavu mohla vidět. Vždy mne zajímá osobnost umělce rovnocenně s jeho dílem.
Vlasta Vostřebalová (1898 Boskovice na Moravě – 1963 Praha), její život a skutky, mne tentokrát zaujaly více než její obrazy a kresby.
Vlasta byla velmi odvážná žena a opravdová žena, která se neschovávala za záda nikoho jiného. Protože a přestože zůstala záhy po porodu osamělá s malým chlapcem, dokázala toho paradoxně v tomto období stesku a vyrovnávání se s rozchodem se svým osudovým mužem (germanistou a překladatelem Otokarem Fischerem) a rozpadem manželství, nesmírně mnoho. Mateřství a rodičovství ji nepřekáželo, neomezovalo a nevymlouvala se na něho. V roce 1939 přestala malovat a prakticky nic, s nepatrnou výjimkou, se od té doby z jejího díla nezachovalo.
Historičky umění vytěžily z jejího díla i života maximum a připravily výstavu sice skromnou na počet obrazů, ale celistvou, ve smyslu seznámení s osobností ženy – umělkyně. Potěšilo pár řádek konkrétních informací ke každému obrazu.
Prach a broky byly vystříleny hned v prvním největším sále, kde visely nejen na stěnách, ale i ve volném prostoru (experimentální instalace – ocelová lanka) největší „pecky“ z jejího díla.
Kateřinky, zlý sen (1926), NG Praha
Letná roku 1922 (1926)
Záběr z první místnosti
Také první místnost
V dalších místnostech bylo obrazů poskrovnu, více kreseb, rozčleněno podle námětu. Ale umělecké hodnoty pláten z první místnosti už nedosahovaly. Jakoby tu ženu její rozčarování z manželství a bolest z nevěry manžela vyprovokovalo právě v té době k výrazným činům a citově vypjaté umělecké aktivitě.
Utonulá, pokud si dobře vzpomínám (detail)
Tohle dílko je nazváno Bezová větévka, ale bez to v žádném případě není
Ano, snad ještě více než obrazy mne zaujala její vila v Praze Motole, kterou si sama navrhla, včetně nábytku i detailního plánku osázení zahrady a nakreslila technické výkresy. Ta vila prý stále existuje!!
Vila v Motole, kterou si autorka navrhla a v letech 1929-30 vybudovala
Vila, pohled ze zahrady
V poslední místnosti, inspirované filmem, bylo konečně možno usednout před bílou zeď a sledovat v opakující se smyčce sérii fotografií z „Vlastina“ života a současně se i zaposlouchat do četby intimních, ve smyslu osobních, dopisů adresovaných jejímu muži – Otokarovi.
Na doplnění textu cituji z Literárek Evu Janáčkovou
Za ta léta, co jsem strávila detektivním bádáním o jejím životě, je pro mě i velkým ženským vzorem. Vlasta je ženou, která se vydala sama do Paříže a nadto těhotná. Měla obrovskou odvahu a své mateřství necítila jako něco, co by ji uzavřelo uměleckou realizaci. To až posmrtně bylo mylně tradováno, že svou tvorbu utlumila kvůli péči o dítě. Ale ona byla nejvíce aktivní právě v období, kdy se rozváděla a kdy její syn měl pouze dva roky. Navrhla si vlastní dům s veškerým nábytkem i zahradou. Po smrti svého otce pečovala o jeho uměleckou sbírku. Ani během války nezahálela, vrhla se na nový jazyk – angličtinu, když chtěla se synem emigrovat do Anglie. To vše zamýšlela či realizovala zcela sama jako žena-umělkyně bez toho, aby se schovala za záda svého partnera. A to je jistě i dnes nadmíru inspirativní.
Více obrazů a kreseb najdete na webu MGB, ZDE
Vlasta Vostřebalová Fischerová: Mezi sociálním uměním a magickým realismem
22/11/2013 – 23/2/2014
- Kurátor: Petr Ingerle
- Autor: Martina Pachmanová, Michala Frank Barnová
Mě ta výstava a žena taky zaujala – psal o ní i někdo jiný na blogu nedávno, ale nemůžu si vzpomenout, kdo.
Tak Otokar Fischer, vida vida!
Také jsem si řekla vida vida :), a výstava bude od května v Praze. Také jsem četla o té výstavě, myslím dokonce, že jsem blog naklikla u tebe vlevo… 🙂