zuzi, začni.. a potom se uvidí
Takhle vypadala moje lišta 19. ledna a dnes je narvaná 2x tolik. Odkládám, zapomínám, nakouknu a jdu dál.
Dnes je ale načase se jí kouknout na zoubek, co skrývá důležitého. Už ji nechci víc nafukovat, má dost!
Sochařské Brno – Vydejte se po stopách brněnských soch. Jejich historii či význam můžete nově prozkoumat on-line. GISová mapa (geografický informační systém) na webu aktuálně eviduje okolo sedmi set objektů zhruba od osmnáctého století až po současnost. Pokud byste náhodou narazili na objekt, který není v mapě zahrnut, ozvěte se a pracovníci Odboru kultury jej do registru zařadí,“ vyzývá radní pro oblast kultury Marek Fišer. Další možností, jak se o sochách jihomoravské metropole dozvědět víc, je on-line sochařské stezka Sochy pro Brno.
Máme Brno rádi a před několika lety jsme tam pravidelně na přelomu zimy a jara jezdili. Snad se k tomu rituálu vrátíme??? Vždy jsme se potěšili (BRNO! návštěvy a reflexe).
A co tu máme dál, lištičko? Cože?, zase Brno?!
Skrytý historický unikát! Brno začal s průzkumem více než půl kilometru dlouhého zakopaného Vídeňského viaduktu skrytého pod násypem od konce 19. století ! A pozor!! Může se proměnit na moderní promenádu. No, tak na to si počkám, to si musím projít! A zase je pro co žít!!!
Vídeňský viadukt nechala postavit v roce 1838 společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda jako součást trati mezi Brnem a Vídní. „Vlastní zděný viadukt se 72 oblouky byl jednokolejný a dlouhý celkem 637 metrů. Navazoval na něj pětiobloukový most přes Svratku, který je dodnes zachován. Z původního viaduktu se zachovalo pouze několik nevelkých úseků, protože při rozšiřování kolejiště v 90. letech 19. století byl z větší části zasypán a je skryt v mohutném náspu,” Více čtěte v Brněnské drbně
A další okýnko! Vybírám kulturní záležitosti, ale mám tu i jednu kočku, skoro jsem na ni zapomněla! Ale tu až příště, dnes umění atp..
Jan Antonín Venuto (1746–kolem 1830) a jeho skvělé veduty! Neznala jsem ho, ale dočetla jsem se, že tento neprávem opomíjený kreslíř, malíř a grafik, kněz působící v Kroměříži, Jimramově a Hradci Králové (sídelní kanovník při chrámu sv. Ducha), zemřel v Chrasti u Chrudimi a je zde pochován na hřbitově u kostela sv. Martina – na vedutě výše vyčnívá zcela vpravo – stejně jako celá řada dalších osobností, z nichž pro mne znamená nejvíc hradecký biskup Jan Leopold rytíř Hay. Výstava nás nadchla, protože zde bylo vystaveno nebývalé množství vedut ze Skutečska, z míst které miluju (Nové Hrady, Rychmburk, Slatiňany, Chrast, Chrudim aj…). Všechno jsem nafotila, ale dopadlo to uboze… Až jsem náhodou narazila na tento unikátní web, kde jsem objevila Venutovy veduty v docela jiné kvalitě. Jsem nadšena a když mám chuť na nějakou lahůdku, jdu tam! A nikdy nejsem zklamána. A tak si také najděte svoji vedutu, z místa které máte rádi. Snad uspějete!
Umělci nesoutěží. Finalisté Chalupeckého ceny podruhé odmítli vyhlášení laureáta. Tak zní titulek článku na aktualně.cz. Snažím se nevynechat a poctivě každý rok sleduji na tomto příkladu progres (ten výraz letos zcela ovládl biatlonové názvosloví televizních komentátorů, jen škoda, že ten progres není český!) moderního umění. Je to čím dál víc bizarní záležitost pro úzkou skupinu zasvěcených… snobů. Předloni a loni jsem nevynechala přenos na artu a musím přiznat, že abych obdivovala, musela bych se do toho všeho ponořit. A něco nastudovat. Třeba funkci umění ve společnosti. Jsem tak nějak mimo. Naštěstí ještě obrazy nezrušili, i umělci musí z něčeho žít (zaznamenala jsem že s obrazy si začal i František Skála). Loni jsme stihli výstavu Antonína Střížka v Galerii Kubík Litomyšl, jinak myslím nic. Předloni v Kubíku Zorka Ságlová (15.)
Zákupy jsme navštívili na podzim 2019 a nehostinné trosky hospodářského dvora nás nenechaly lhostejnými. Musel zemřít medvěd a spadnout kus zdi, aby se něco dělo, ale už je to prý na dobré cestě, napsal ve čtvrtek (koncem ledna 2021) na sociální síť Vladimír Tregl, kastelán státního zámku v Zákupech na Českolipsku. Nadšení, které projevil, se týkalo rozlehlého a chátrajícího hospodářského dvora, náležejícího k zámku, o který se stará. Neokouzlil mě ani tak zámek jako jeho exteriér, tedy zbytky té krásy co se rozpadá – kamenná terasa s fontánkami a hospodářský dvůr. Tak snad se tam ještě někdy vrátíme a okoukneme zámek v novém kabátě. I když… kdoví jak po koronáči..
Václav Hájek, teoretik vizuální kultury, vytvořil pro ČT Artzónu skvělou věc – cyklus Slabikář vizuální kultury. Zde úvodní rozhovor s VH a Slabikář vizuální kultury. (texty nejsou překomplikované a dlouhé, protože Václav Hájek je údajně líný)
Hledáte lampičku na stůl, která by zaujala místo ve vaší domácí pracovně nebo v dětském pokojíčku? Lampička Paladone v působivém provedení bez problémů posvítí na jakýkoliv stůl. .. Něco mně to připomíná, vám taky?
středa, 17. března 2021, 15:30 – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) získal v pozůstalostním řízení byt 1 + 1 v Hradci Králové – a v něm se ukrýval doslova poklad – hodnotná umělecká díla a hudební nástroje. Úřad předměty nejprve nabídne muzeím, pokud nebudou mít zájem, půjdou díla do aukce. Zde více. Zajímalo by mě, kdo v tom bytě bydlel, Hradečáci, netušíte?? Neznámý dožil ve svém bytě obklopen poklady které měl rád, a co bude s nimi dál, to už je přece jedno…
Chcete investovat? Galerie Kodl nabízí v online aukci krásné obrazy Malá ukázka:
František Kaván: Hájenka na Trhové Kamenici – olej na lepence z let 1925 až 1930 
Jaroslav Šetelík: Pražské panorama. Olej na lepence z roku 1901 
Otakar Kubín: Kytice šeříků. Dílo z 50. let 20. století 
Václav Jansa: Topoly. Olej na plátně z roku 1904
Jansovy Topoly jsou parádní, ale já skupuji jen Chitussiho 🙂
Jojo, Topoly jsou krásné, ano, ano, ale ty se holt držíš svých zásad… já zase nekupuji nic, mám byt úplně holej, mám to tak ráda. M. jde ještě dál. Bojuju s ním o každou poličku… né že bych jich tu měla hafo, zatím jen jednu, ale i o tu druhou bojuju jak lev…