Metoda procvičení mozku

a její konkrétní důsledkyAsi před týdnem jsem náhodně četla ve starém Instinktu ( občasný zlozvyk číst u jídla a popadnout co je poruce) článek o procvičování mozku. Na závěr, jak to tak už bývá, byly rady jednoduše shrnuty do “desatera”, aby se v tom člověk neplácal a měl to nalinkováno jasně čistě a direktivně. Jedno z doporučení bylo, aby člověk měnil své stereotypy, třeba chodil do práce jinou cestou nebo si přerovnal doma šuplíky a třeba přestavěl nábytek; tomu jsem rozuměla. Sama pociťuji často nutkání vybočit ze zajeté koleje, i v drobnostech, jemně, když člověk nemá prostě koule na větší změnu (mimochodem konečně jsem si udělala čas na Ryšavého knihu Vrač, dlouho jsem se jí bránila, protože jsem měla obavy zda bude pro mě stejně přitažlivá jako jeho excelentní “Sibiř”, mám to obyčejně tak nastaveno, stejně to u mne bylo i s prózami H. Murakamiho – čekací doba na Kafku na pobřeží byla u mne několik let… ale o Vrači se zmiňuji proto, že na úvodních stranách se zabývá, tedy naráží  na stejné věci –  problém životní změny a její načasování…). Proč se o tom zmiňuji…. Hmm, představte si, že jsem se stala závislou na reality šou Farma. Nemohu říci, že bych se z principu nedívala na seriály, reality šou a různé soutěže a já nevím co ještě. Nemám na televizi čas a musím se přiznat ani náladu. Nejen na ty vyjmenované věci, ale nedívám se ani na ty krásné staré evropské filmy na dvojce. Dnes dávají Bradburyho – “451 stupňů” a já NIC. Mám momentálně období změny,a jak to tak vypadá intelektuálního klidu. Pohltila mne aktuálně reality šou mého života a na moc velké “nadstavby” nemám náladu. Dnes jsem řešila naprosto praktické věci a odpoledne jsem otrhala veškerý rybíz a až do půl deváté vyráběla na zahradě marmenádu. Mám toho plný kecky, ale je hotovo, je toho asi 25 sklenic, ze 7 litrů šťávy. Měla jsem kliku, že přišla návštěva a ochotný pán se sám chopil té yslutečné kliky a vytočil mi surovinu, jinak bych ten maratón nestihla. A podobné jsem to měla i v předchozích dnech. Práce je lepší než nicnedělání, ale večer je člověk rád, že se svalí a buď usne nebo vyhledá lhostejně pasivní zábavu. Já jsem před několika dny takto výjimečně shlédla první díl Farmy na Nově. A bylo zaděláno. Téma je mi blízké a přiznám se, že v téhle šou by mi  nevadilo exhibovat ani osobně. Vidím, tedy,  to nezastírám, že je to vpodstatě pěkná kravina, štáb to natahuje jako kšandy a dělá z toho pěknou kovbojku, a ty “chytré řeči”  soutěžících… co je mi to ale všechno platno… Přijde večer a už u toho sedím. Nevynechala jsem zatím ani jeden díl.  Zkrátka jsem se chytla drápkem a stala jsem se závislou. A proč ne… safra. Taková změna v životním stereotypu je dobrá na oživení mozkových pochodů, jak jsem si vzpomněla na ten text ze starého Instinktu a hned poznatek aplikovala na svoji novou zábavu.