a jakoby na dálku vytušila….. co mi chybí (a není to jen Liška)
MNM … ano, Mává Nám Mária. Mária od Lišky, Liška a Mária byly kolegyně. Pracovali spolu a přátelili se.
Ten dopis (mejl) je krásný a troufám si myslet, že přivítáte když ho zde zveřejním. Není jen pro mne, ale ten konec, to přání.., je tak případný, že mě z toho až mrazí a je mi v duchu do pláče. Ocitla jsem se v situaci, kdy se mi bude lomit život. Nechci, ale už není návratu. Chce někdo jiný.
A tak ten milý dopis:
Milá Zuzi,
bola som 2 týždne v zahraničí, takže som nebola poriadne v emaile, a dokonca som Tvoj email našla v spame!
Keď som odoslala správu na Tvojom blogu, uvedomila som si, že tykám…asi to bol pocit blízkosti cez Lišku, ktorá bola veľmi bezprostredná a pri čitaní jej bloku som mala s Vami všetkými dôverný pocit. Snáď to nevadí.
Som rada, že Ti nakoniec napísala, a niektorí z bloku stihli pohreb. Pri pri čítaní som Vám bola vďačná, tak som si povedala, ze aj keby moja správa bola nadbytočná, za pokys to stojí. Fascinuje ma koľko podpory mala v rôznych formách, rôzneho druhu a od dosť ľudí. Lebo investovala do vzťahov.
S kamarátmi, čo sme ju poznali a sprevádzali do posledných chvíľ, ale boli sme v zahraničí si ešte urobíme malý rozlúčkový rituál.
Liška odišla skutočne v kruhu najbližších, v tichu, a v láskavej péči v hospici Štrasburk. Stihla som ju navštíviť deň pred smrťou, už spokojne a hlboko spala.
Liška je stále v mojom srdci, jej skromnosť a nezmerná tvorivá inšpirácia a hravosť..
Hovorievala som jej s vtipom: “Čo by bol môj život bez Teba, Hedu!” 😉
Zuzi, pozdravujem aj Báru.
Opatrujme seba a svoje vzťahy!
Mávam
Mária
Zuzi, děkuju, že sis troufla si myslet, že přivítáme Tvé zveřejnění dopisu od Márie, které samozřejmě patří velký dík, za pokus to opravdu stálo.
Tahle informace o klidném odchodu v kruhu nejbližších je pro mě důležitá – jsem rád, že na to nebyla sama. Prošel jsem si totiž v posledních dvou letech odchody dvou osob z rodiny, které tu možnost neměly, okamžitě mi to v hlavě vyjelo jako první otázka, když jsem se o Lišce dozvěděl. Doufal jsem v ty, které několikrát zmínila jako pomocníky při cestách na vyšetření a terapie. Tak díky této zprávě mám lepší pocit, než byl ten první.
Zuzi, Mário, děkuji.
Dobré ráno… Barčo a Jirko, také vám děkuji.
..jdu přes les do Luže do léčebny si dát něco dobrého v cukrárně.
Zuzi, když jsem byla na dovolené, hodně jsem vzpomínala na Lišku… na krásných místech – u moře, na lodi na moři, při krásných horských vyhlídkách do krajiny, v tamnějších kostelíkách …..nemohla jsem se s tím srovnat, měla jsem slzy v očích…..přemýšlela jsem co se stalo, za komplikaci v nemocnici….v jejím posledním komentáři na jejím blogu bylo tolik síly a naděje……ted teprve jsem “klidnější” a smířenější….
píšu to až ted, předtím mi to nešlo o tom “mluvit” a psát “nahlas”
Takže za mě velké Děkuju za tuhle zprávu.
Barčo, díky, zatím, – ozvu se v klidu.
Barčo, ano, jsme na tom obdobně. Vůbec jsem nepochybovala, že Liška nemoc překoná. Byla tak statečná a trpělivá a nevzdávala to. Myslím teď na ty dlouhodobé neustálé bolesti. To by málokdo dokázal. A nebýt Márii, nakukovala bych netrpělivě co chvíli na Liščin blog doteď… a Máriin druhý dopis jak píše o Lišce a vůbec… jsem ráda, že jsem se odhodlala ho zveřejnit. Moc děkuji za vaše ohlasy.
Já pochybovala. Poprvní když psala u sebe článek o sešívačce a o tom, jak jí mladý doktor místo profesora nedokázal nic říct, něco blekotal a pak utekl.
Podle mě utekl proto, že nedokázal říct, co věděl.
A potom definitivně po jedné zprávě na messengeru. Z níž bylo jasné, že se to šíří a to hodně rychle.
Pak ten její spot o tom, že bude zas dávat na blog, mě v tom kontextu překvapil, říkala jsem si, že jsem se zas jednou pletla dobrým způsobem…
Ale pak už na další zprávy neodpověděla.
A poslední už ani nečetla.
Když jsem volala Saulovi, že si myslím, že… Už to tak bylo.
Ahoj Ruliso, díky moc za další střípek do mozaiky Liščina odchodu..
Po té první diagnéze před 2 (?) lety jsem ještě věřil, že se z toho Liška nějak vyseká.
A taky jo!
I ty bolesti potom by se časem vyřešily.
Ale po tomto sdělení z 10.6. se už dalo věřit jen v zázrak:
https://liska.blokuje.cz/jina-dimenze
Liška možná v zázraky věřila, ale taky nebyla hloupá a už dlouho musela vědět, že to všechno do té “jiné dimenze ” prostě směřuje.
Já jsem to zlý nějak podvědomě vědomě vypouštěla a odháněla od sebe a věřila že to Liška zvládne. Tak jsem si to jak odkazuješ znovu přečetla a zpětně si to uvědomila. Měla jsem v hlavě že jde Liška na ozařování a že se z toho dostane. Nepřipouštěla jsem si, že by to bylo jinak.
Ona ještě někde v diskusi potom pustila, že ten nádor je na hrudní kosti, dál už bylo jasné, že má i metastázy…
Když se tak dlouho neozývala, taky jsem měl strach.
Ale z toho, že je třeba po nějaké amputaci.
A i to se klidně mohlo stát.
Někdy je ten (relativně) “rychlý” konec ten nejlepší.
Prosím, nechte už tohle téma…
Bylo toho víc, ale není třeba to tu všechno vyjmenovávat, myslím.
Dík, teď jsem přijela, odkaz zatím neviděla.
Ano, Přehazuji výhybku a odteď… truchlí každý sám.
I když jsem Lišku neznala osobně, troufám si tvrdit, že díky jejímu blogu jsem o ní věděla víc, než o mnohých svých dobrých známých a byla mi i bližší než někteří z nich. Ještě pořád si na ni každou chvíli vzpomenu. Dík za zprávu, ze které je patrné, že odešla pokojně. Myslím i na její maminku, pro kterou je to určitě moc těžké.
Hano, díky za upřímnost. Lišce by Tvůj komentář udělal radost. Myslím si, i podle ohlasů, že Liščiných utajených fanoušků bylo hodně. Její blog byl výjimečný svou kreativitou a upřímností, stejně jako byla nápaditá a šikovná sama Liška. Ale to bych se stále opakovala. A všichni to, víme. Díky.
Liščina maminka… smutné pomyšlení. Na fotkách z rozloučení od Saula jsem jí hledala… a představovala jsem si, že je to možná ta vyšší paní s šedým mikádem, rozšířené kalhoty, obrácená k fotografovi bokem. Je taková vzpřímená a vypadá ušlechtile. Ale kdoví.. U nás je zvykem, že pozůstalí mají svoji pietní místnost a místo kde mohou dlít venku oddělené od smutečních hostů…
Liščina maminka tam opravdu (už) nebyla, stála tam jen chviličku s úplně prvními smutečními hosty, a než jsme vyzvedli kytku z květinářství před hřbitovem, zašla dovnitř. Pak už se jen loučila po obřadu. Když budeš chtít vidět, jak vypadá, koukni u Lišky na FB, nebo mi napiš na e-mail, pošlu ti její fotku.
OK, smazáno :).. Na FB jsem maminku neobjevila, jen r. 2016 parte tatínka a jeho fotku. Liška nějaké jeho rysy má! mejl pro fotku maminky zuzi58@seznam.cz, děkuji. z.
https://scontent.fprg4-1.fna.fbcdn.net/v/t31.18172-8/14305266_333240793686430_7163497155933314374_o.jpg?_nc_cat=103&ccb=1-7&_nc_sid=730e14&_nc_ohc=TZGkMFT8u1MAX9Vo1qM&_nc_ht=scontent.fprg4-1.fna&oh=00_AfCFjCE11hjn0EpkIuIGnO6iKT69PXiqU707jW0CcQqRvw&oe=653A1D3E
Ruliso, moc dík, ta fotka je super a “holky” jsou si fakt podobný. Jak z jednoho vejce. Je fajn, jak píšeš, že se daly dohromady a je fajn, že jsme se těmi komentáři dověděli i něco navíc. Včera jsem ještě šla zpět v Liščině blogu a je to tak, jak jsem psala, to zlý jsem hned vypouštěla a jak říkal Saul— roztleskávačka jak vyšitá… ale zdá se že to, nefunguje jak říkal gurudušek. Liška bojovala ze všech sil a ještě o tom dokázala osobitě psát a kreslit. Tohle nesmí zapadnout.
Lišcinu maminku bys hned poznala, Zuzi.
Zvláštní, že i když jsem ji na pohřbu neviděl poprvé, až tam jsem si uvědomil, jak jsou si moc podobné.
Tak to se na tu fotku těším!
Já hlavně doufám, že ten svůj napjatý vztah ještě stihly povolit.
Obě jsou (Liška bohužel byla) velmi silné osobnosti.
Ta síla z Liščiny maminky i přes její věk a slzy nad ztrátou dcery přímo sršely.
A i kdyby to nedopadlo, tak byly spolu a pomáhaly si!!
A to je základní smysl života, vztahů a cesty někam výš, ve kterou Liška jednoznačně věřila už dlouho před svou nemocí.
Takže i v tomto cajk:-)
Saule, děkuji za tvá takřka prorocká slova sloužící k povzbuzení, útěše a jisté pokoře. Skoro ti závidím, že jsi/jste měli možnost Liščinu maminku takhle vidět. Liška psala o mamince jen okrajově, spíš o tatínkovi, ale jisté náznaky a občasná možnost nahlédnout do rodinných vztahů tvoje slova potvrzují. Žily spolu vlastně od tatínkovy smrti 2016, jak jsem našla parte na Liščině FB. Toto letí.
Nějak se to poslední dny opakuje… Mária: Opatrujme seba a svoje vzťahy!,
..a teď ty: … byly spolu a pomáhaly si!! A to je základní smysl života, vztahů a cesty někam výš, ve kterou Liška jednoznačně věřila už dlouho před svou nemocí.
A před několika dny tu seděl kamarád Jirka, a jak se to u nás teď vztahově se..e vyvolal ve mně vzpomínku na novoroční Baldu (https://rozvedena.blokuje.cz/novy-rok-2013-na-balde) a reverendova slova: …..Taky se mi stále vrací příjemné vzpomínky na vánoce a hlavně na krásný začátek roku na Baldě. Stále myslím na to poselství, abychom byli jeden pro druhého i pro společnost oporou v tom dnešním rozkolísaném světě. A taky abychom dovedli přijmout boží dary (ať už je tím míněno cokoliv) až přijdou.
Před chvílí jsem se vzbudila, jsem po včerejšku “totálgrogy”. Po dlouhé době 18 km a ještě několik zvláštních setkání na trase, to se mi dlouho nestalo. Podivín se psem, družný cyklista a nakonec kamarád hrobař, který mi podal jisté vysvětlení… chtěla jsem už dnes zablogovat, ale mám práci a to “spaní” mi to odsunulo… tak dobrou
Z toho, co mi říkala Liška v lednu, když jsem se viděly osobně naposledy to s maminkou srovnaly. Resp. Liška se s maminkou srovnala. A už předtím, když jsme u nich přespali s přítelem (vezl na pooperační zákrok svého syna) padla od Lišky taková zmínka, jako že v pohodě. Vypily jsme s maminkou vespolek několik piv, flašku vína a flašku Jamesona.
Takto já se srovnat s maminkou, tak už žádnou nemám, Ru:-)))
“Podivín se psem, družný cyklista a nakonec kamarád hrobař”
Tak do toho, Zuzi.
Ať se má Liška v nebi čím bavit.
Nebo my v pekle pozemském 😀
Jo, strašně se na to těším až to vrhnu na blog, něco tak absurdního jsem dlouho nezažila a povedlo se! Na ty domácí průsery jsem ani nepomyslela a snad se na to díky tomu rozptýlení dokážu podívat i s nadhledem. Dnes jsme strávili den v Moravské Třebové, díky že jsem vypadla z domu… ,mají tam novej Kaufland a protože jsem tam byla nejdřív sama a za 4 hodiny i s m. pozorovala jsem že tam asi mají už taky svýho patrona, jako vy v olomouckým Globusu toho snědýho chlapíka. Nikdy tam v průběhu několika let nechyběl a posledně mě překvapil, že se tam už slušně adaptoval a uchýlil se k tomu pultu s bramboráky vedle zdravý výživy a byl jedna ruka s tím co je tam smažil. Nějak nám chlapec povyrostl. Dřív seděl jak putička a kdenictunic a naposledy byl už velmi bujarý! Tak v tom Kauflandu mají 2 Vietnamky středního věku, sedí tam u vchodu, jsou vymalovaný a nastrojený, mají mobily a sledují kdo vchází a vychází. Tak uvidíme příště. Ten novej Kaufland je hodně vypečenej. Lidi ho zatím nějak neberou. Po poledni jsem tam byla skoro sama, jen se tam líně potulovali ti manipulanti apod… a napodobovali práci a samý šílený slevy. Šiška sekané 1/2 kg únebo 400g? za deset, brynza za 17, květák za 8, apod… A při druhé návštěvě to nikdo neskoupil, furt to tam trčelo. Tak jsem tomu pomohla :)).
Dnes nic, padla na mě únava, jdu do hajan, vyspat se z toho všeho. Podivín, cyklista a hrobař se odsouvá na zítra. Zítra nic nemusím, tak se budu hýčkat. Pár osamělých dní a nocí není k zahození. Toho všeho už mám nad hlavu…