Čvc 102016
 

hudba! zpěv! a umění!

 

V posledním čase trávím volné chvíle, ba i celé dny, v Hranicích na Moravě, Moravské Třebové a Litomyšli. Všechna tato města jsou lákavá, ale na kulturu a umění vede Litomyšl.

3. července, v neděli ráno jsem se prostě sebrala a na blind do Litomyšle vyrazila. Autobusem s přestupem v Proseči. Už ta jízda mne nadchla, autobusem jsem se nedopravovala hodně dlouho.. a Litomyšl  – ta potěší vždy a stále se tu něco děje.

První moje cesta vedla na Smetanovo náměstí do Íčka, kde jsem se zorientavala a rozmyslela si kam půjdu a co všechno chci vidět. Ocitla jsem se v první chvíli v pořádném chaosu a stresu. Tolik nabídek se hlásilo o slovo a já fakt nevěděla čemu mám dát přednost. Chtěla jsem vidět všechny výstavy a podívat se do nově otevřeného kostela Nalezení sv. Kříže na zámeckém návrší a vůbec do celého zrekonstruovaného piaristického areálu, jehož součástí je i revitalizovaná budova Regionálního muzea v Litomyšli (dříve piaristické gymnázium) podle projektu architekta Josefa Pleskota.

Ano, tam všude jsem chtěla jít a to ještě nebylo všechno. Dnes totiž končila Smetanova Litomyšl a v Klášterních zahradách se odpoledne bude koncertovat bez vstupenek. A to si nenechám ujít, i když ty skupiny vůbec neznám. Dámské vokální trio Prime Time Voice a Cigánski Diabli. Takže nejdřív kostel a v jeho interiéru dvě výstavy (Tvář a Andělé na návrší), poté zámecký pivovar a výstava Tohle není poezie (Zhroucení citů), přesun do Klášterních zahrad, kde bude zmrzlina, káva a další autobus tentokrát s rourou (instalace Lukáše Rittsteina vzbuzující údiv a rozpaky návštěvníků). Dále oddech a malé občerstvení v parčíku u autobusáku a Billy a opět do “Zahrad” zaujmout místo a čekat na koncert.

NE VŠECHNO SE PODAŘILO. Však čekajíce na koncert a pročítajíce litomyšlské nabídky z Íčka napadlo mě, že se sem ve čtvrtek vrátím! Totiž každý první čtvrtek v měsíci je vstup do vybraných muzeí a galerií zdarma. A to se počítá!

Jdem na to!

IMG_9521

Galerie ve dvoře, Váchalova 168. V Litomyšli rostou nové galerie jako houby po dešti.

Set013from_IMG_9522_panorama

Zámecké návrší – zrekonstruovaný piaristický komplex. Vlevo kolej, kde nyní sídlí Fakulta restaurování Upa (University Pardubice), na ní navazující kostel Nalezení sv. Kříže s věžemi nezvykle nakoso a barokní budova bývalých piaristických škol, nyní Regionální muzeum. Z tohoto pohledu zůstává Zámecké návrší tradiční, ale zabočíte-li podél muzea po schodech směrem k ul. Josefa Váchala, uvidíte architektonický zásah architekta Josefa Pleskota nejen do budovy, ale i do přilehlého okolí s muzeem souvisejícím.

Set033from_IMG_9528

Interiér piaristického kostela Nalezení sv. Kříže. Kostel byl vystavěný v letech 1714 až 1722 italským stavitelem Giovannim Battistou Alliprandim a po jeho smrti v r. 1720 dokončen Františkem Maxmiliánem Kaňkou. Revitalizace, léta zapomenutého a zdevastovaného kostela, v letech 2011-2014, je zdařilým dílem architekta Marka Štěpána.

V kostele byla právě zkouška na odpolední mši, a tak se mohlo jen vystoupit na nově otevřenou vyhlídku v mezivěží na průčelí kostela.

IMG_9553.CR2

Světec na balustrádě je sv. Prokop

Set043from_IMG_9531_panorama

Panorama se zámkem

Set083from_IMG_9543

Světcem, který se nevešel do panoramatu, je sv. Václav

Set093from_IMG_9546

Pohled z vyhlídky na rajský dvůr piaristické koleje

Set103from_IMG_9549

Pohled z vyhlídky na Toulovcovo náměstí, kostel Rozeslání sv. Apoštolů, v pozadí radniční věž se zelenou kopulí na Smetanově náměstí

IMG_9563

Jsem zpět na malém náměstíčku – piazzettě. Kolem moderní přístavby piaristické koleje vejdeme do Klášterních zahrad. Krásný městský park, který otevírá úchvatný pohled na město, vznikl v roce 2000 podle projektu Zdeňka Sendlera, Radko Květa a Václava Babky. V parku nalezneme sochy od Olbrama a Jasana Zoubkových a Židli od Magdaleny Jetelové.

IMG_9560

V moderní přístavbě probíhá výstava grafiky Vladimíra Komárka. Plakát padá, pán vycházející ze dveří mi ho rád přidržel.

IMG_9562

A jsme tady – Klášterní zahrady. Prostírají se mezi dvěma kostely. Nalezení sv. Kříže a Povýšení sv. Kříže. Ještě se nic neděje, jen se TO chystá a ladí.

IMG_9557

Autobus VOLVO postavený kolem roury způsobil v Litomyšli poprask. Svědčí o tom i tři stovky podpisů pod peticí s názvem „Jen město co nemá vkus, vystavuje autobus!“ Autorem díla v Klášterních zahradách je Lukáš Rittstein, jehož dílo reprezentovalo Českou republiku na EXPO 2015 v Miláně i EXPO 2010 v Šanghaji. Pán ohmatává jeden ze dvou menhirů, které jsou součástí instalace.

Já to celé vidím jako úsměvný humbuk, nijak mne to umělecky ani pocitově nevzrušuje, jen vzbuzuje touhu to pořádně proukoumat a podívat se na videa uvnitř autobusu. To si ale musím chvíli počkat. Otevírá se až ve 12.00 hodin.IMG_9556

IMG_9555

Lukáš Rittstein Tour 2010, menhiry Zpátky do kamene 2012.

IMG_9554

Autor nazval toto dílo „antropologickým putovním monumentem“.
„Přestože výhled ze sedadel je velkolepý, řízení je cestujícím skryto. Smysl a cíl našeho dočasného výletu na planetu Zemi je neznámý,“ uvedl Lukáš Rittstein k dílu, které bylo dosud vystaveno pouze na střeše galerie DOX Praha a v Neue Albertina Galerie v Drážďanech v konfrontaci se starými antickými sbírkami.

IMG_9561

Už sedím uvnitř a průvodkyně oznamuje že videa Barbory Šlapetové „Náčelník nepřistupuj blíž zve astronauta Leroye Chiaa k výměně zkušeností z létání do nebe.“ nefungují. Na díle se podílel jako kurátor i Lukášův otec – známý výtvarník Michael Rittstein. Bohužel bez toho videa je ta socha teda poloviční….

IMG_9567

Dalším mým kulturním počinem byla návštěva výstavy Tohle není poezie (Zhroucení citů), Poprvé je vystavena část soukromé sbírky olomouckého právníka a investora Roberta Runtáka jako hlavní bod letošní Smetanovy výtvarné Litomyšle, která již od roku 2005 doprovází zdejší festival klasické hudby.

Výběr zaměřený na figurální motivy sbírky je rozdělen tématicky do tří celků, místností, z nichž každá je symbolizována příslušnou hudbou, umocňující emotivní zážitek. Byla jsem na výstavě zcela sama, a tak jsem se mohla nerušeně kochat. Bylo na co se dívat, a tak jsem se spontánně rozhodla, že se sem ještě jednou – ve čtvrtek – vrátím. Zatím se mrkněte na 3 fotky, každá je z jiné sekce.  Nahoře: Michal Cimala „Apollon a Dafne”

IMG_9572

Druhá sekce, socha Michala Gabriela (muž s gepardem) se dívá na obraz.

IMG_9589

Ukázka z první sekce, kam se dostanete po linii 3, 2, 1.

Popisky budou zde postupně zítra….

IMG_9559

Po prvotním nadšení klavíry ve veřejném prostoru ignoruju. Kromě jedné výjimky v Hranicích jsem neslyšela hrát HUDBU. Hlavně maminky se tu tetelí radostí nad svými malými potomky provozujícími tu pokleslé umění. Souhlasím s obyvateli Hranic na Moravě, kteří si stěžovali na neustálé hudební emise zejména Pro Elišku v tisíci a jedné variaci. Klavír přestěhovali před radnici, kde snad nikdo nebydlí. V Litomyšli jsou klavíry dokonce dva. Jeden ve vstupním zámeckém “podloubí” a druhý na autobusovém nádraží. Tam se zvláště vyjímá. Posedávají kolem něho různí lúzři a poblíž pospával u koše na odpadky na chodníku bezdomovec. Mrtvý snad nebyl. Kulturní paradoxy.

IMG_9558

Havlovské reminiscence nemají konce. Adorace tohoto člověka už má charakter zneužívání a devalvace jeho jména. Nevím, ale třeba takováto chudá lavička je levnější variantou Šípkova projektu Lavičky Václava Havla, pro města do 20.000 obyvatel.

Je to trochu jinak. Autorských laviček naleznete po městě víc a nazývají se Lázeňské lavičky (Litomyšl jsou “Lázně ducha”) a je to také projekt – ta havlovská, slovutná, na prominentním stanovišti před zámkem, na kterou se skoro ostýchám usednout svým obyčejným zadkem – a nejsem možná sama, je jen jednou z nich. Na ostatní se můžete podívat zde

Set123from_IMG_9599

V Kláštěrních zahradách piaristického řádu sedím a čekám na hudební produkci. Fotografuji věže kostela nalezení sv. Kříže. Pokud se zajímáte o detaily – počet piaristů v řádu atd.., jejich žádost o navrácení majetku v Litomyšli, včetně tohoto kostela, na internetu odpověď naleznete.

IMG_9596

Vokální trio Prime Time Voice – Dana Šimíčková , Taťána Roskovcová a Marta Marinová
” Jsme jazzová vokální kapela, která se díky jednolitému aranžérskému rukopisu nemusí ve výběru písní omezovat na jediný žánr.
V repertoáru máme (nejen) filmové a (nejen) swingové (a nejen) hity – některé písně se dle našeho mínění totiž hity teprve stanou…..
A u toho my rozhodně chceme být! “

Rozhodně je příjemné poslouchat jazzovou trojici šaramantních dam a jejich standardy či světové evergreeny, jak bych tak řekla. Je to takové milé ale důrazné kavárenské ševelení, ve vší úctě ke všem vynikajícím zúčastněným,  pro tu nejvyšší a nejnáročnější společnost.

IMG_9607

Cigánski Diabli – slovenská kapela existující od roku 1991 mne překvapuje svým nasazením a ďábelským tempem. Hrají také různé standardy, ale divočejší. Bizet – předehra Carmen, Montiho Čardáš a další kousky si už nepamatuji. Jsou divocí a strhující. Pozornost na sebe poutá cimbalista Ernest Šarközi, primáš Štefan Banyák a zejména violoncelistka a zpěvačka Silvia Šarköziová.

IMG_9617

Silvia Šarköziová je manželkou cimbalisty

IMG_9606

Primáš Štefan Banyák nejraději jí morčacie prsia Gordon Blue v zemiakovom cestíčku, s hranolkami a tatárskou omáčkou, Silvia Šarköziová parené buchty a špagety Carbonara a kontrabasista Róbert Fehér má rád francúzskou a čínskou kuchyňu. To jsem se dočetla mimo jíiné na jejich stránkách.

IMG_9618

Ernest Šarközi v akci

  Violoncellistka Silvia Šarköziová je dáma s nepřehlédnutelným charisma. Před začátkem koncertu se prošla v černé minisukni a růžových prokrajovaných kozačkách s křídly a vysokým podpatkem areálem a rozhodně nikoho z nás nenechala na pochybách, že se zde neprochází jen tak někdo! Doprovázel jí manžel a také jeho perzóna tento fakt potvrzovala. Ještě jsme nevěděli, kdo to je, ale tak nějak tušili, že jsou to ti cikánští ďáblové. Dlužno říci, že na takovou okázalou prezentaci Silvia Šarköziová rozhodně koule má!

 

 

 

  14 Responses to “Litomyšl na poslední chvíli”

  1. Litomyšl je moc zajímavé město. Kéž bych tam vždy měla tolik času, kolik bych chtěla a ne, kolik mi někdo přidělí…
    Až už se budeš v Hranicích nudit, k čemuž dochází dost brzy (soudě dle sebe), vřele doporučuji výlet do Lipníku. Úžasné městečko se spoustou zajímavostí, kultury a “stále se něco děje”.
    Např. http://slavnestavby.cz/?i=12674/v-lipniku-je-kapesni-tugendhat

    • Ahoj Báro, děkuji za tip. Už dvakrát jsem se pokusila přejít tím zalesněným hřebenem z Hranic do Lipníku. Poctivě z Drahotušského letiště do Hranic a pak po modré atd… Poprvé jsem to nedala a vrátila se pěšky zpět podél Bečvy. Podruhé jsem to dokázala (schválně jsem vynechala Helfštýn a sešla dolů) a vrátila se vlakem do Drahotuší. Lipníkem jsem zatím jen prošla a ten barák si ohlídám, díky za tip. Nejlepší by bylo dojet do Lipníka vlakem a projít si ho a pak jít pěšky zpět. Opačně bych na to zkoumání neměla sílu, byla jsem na konci už unavená, vedro a lejtka opálená do půlky :).

    • Báro, nemáš tam nějaké konexe??? To by byla bomba se do té vily podívat!!

  2. Ahoj Zuzi,
    Litomyšl jsem pro sebe objevil teprve před několika lety a byl to fakt Objev.
    Jedno z nejhezčích moravských měst myslím a jezdím tam každej rok i letos to už mám za sebou.
    Autobus mne sice trochu vyděsil:-),ale náladu na procházku městem nevzal.
    A když už je řeč o Lipníku,nezapomeň na návštěvu místního zámku se střešní zahradou.
    Malej,ale zajímavej.
    http://info.mesto-lipnik.cz/cz/infocentrum/pamatky/zamek-zamecky-park-stresni-zahrada/

    • Ahoj Saule, já to mám malý kousek, nejvíc tam jezdím o prázdninách když jsme na chatičce v Roudné. Takže letos Litomyšl nebyla naposledy. Ale 2x za týden,jako teď, to jsem se opravdu utrhla ze řetězu. Ještě nemám zpracované fotky z té čtvrteční návštěvy… přiště bych ráda okoukla Nový kostel a znovu se podívala do Portmonea. Tak uvidíme. Ale Litomyšl patří odjakživa do Čech, Moravě ji fakt nedáme. Jsem ráda, že se ti tam líbí, mně taky. Díky za zahradu, to se fakt těším. Brzy se do Lipníka zase vypravím…

  3. Jé,no vidíš…jasně že do Čech.
    Já jsem si ji v hlavě kdysi tak nějak srovnával s Kroměříží,kterou mám taky moc rád,tak mi tam ta Morava nějak zůstala zafixovaná i když do té Litomyšle jezdím někdy na kole z České Třebové.

    • Saule, jestli máš nějakou dobrou vazbu na ČT, tak určitě znáš Peteho a Kytku, Faltovi. Já si nedovedu představit, že by Peteho někdo neznal, je to taková osobitá figurka. Nádražák, ale voják každým coulem.

  4. Nemám.
    Já jsem z Olomouce a jelikož tam už mám okolí x krát projeté i prošlé,tak rozšiřuji okruh o stanice na rychlíkových trasách,odkud vyjíždím s kolem zase někam dál.

    • Aha! Olomouc. Ta pro nás znamená Kotrbovu dálniční sochu. Když ji míjíme, vždycky jí máváme a víme, že do Hranic už to máme blízko :). Minule, když jsme se vracel domů, viděli jsme jí 3x, protože jsme si v Hranicích něco podstatného zapomněli, už nevíme ale ani jeden co. Vraceli jsme se od Globusu…

      • Jeee, já té soše taky vždycky mávám. Ale vy jste lepší. Ač kolem ní frčím 6x týdně, nikdy jsem si nedala tu práce dostat se k ní zezadu, jako jste to udělali vy *klobouk dolů* 🙂

        • Báro, dnes 2x :), vlastně 4x dali jsme i tu druhou, Beránka. Koukali jsme dnes na to, že se tam dá dojít možná i od pumpy poblíž, musíme to vyzkoušet.

  5. […] jsme skrz Klášterní zahrady, dověděla jsem se, že Zoubkovy sochy u bazénku představují jeho rodinu a pokračovali ke […]

Leave a Reply to Saul Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient