Dub 172024
 

Veselice. Odcházení. A cesta do Benátek.

Vyvalte sudy, narodil se nám Bedříšek! Je to letos samá Litomyšl, ale tuhle akci si ujít nenecháme. Máme 2. března 2024 a na zámeckém návrší se slaví 200 let od narození našeho národního velikána Bedřicha Smetany. Narodil se zde, v zámeckém pivovaře, sládkovi Františku Smetanovi a jeho ženě! A všichni víme, co Bedříšek za svůj život dokázal. Proto se dnes před tím pivovarem a zámkem slaví.

Dorazili jsme i my. Ale moc nás tu ještě není. Počasí zatím nic moc, ale hned se zapojujeme. Dáváme si na nádvoří prdelačku a pak ovar. Ale taky nic moc. Prdelačka je zvláštní, nějaká bio nebo co (řídká a doplněná krájeným salámem??!) a ovar byl bez slibované okurčičky (prý je nedodali), tuhý a hned stydnul (ale za to může počasí). Prohlašuji, že my si doma děláme ovar o hodně lepší. Máme už svou osvědčenou metodu (papiňák s pařákem). K poslechu a možná i k tanci hraje lidové duo Šviháci. Docela to řve, a do toho občas uvaděč, ale to k tomu patří. Lidová veselice.

Pokračování zítra. Je nevlídno, odložili jsme Novohradky a tak trčím doma. A nikde se necourám. — Jsem tu! Pokračuji a chci ten litomyšlský den dokončit. Ještě dnes.

Čekáme na jedenáctou, chceme se zúčastnit komentované prohlídky pivovaru, ale není nám to dopřáno. Neohlásili jsme se předem. Jeden kouzelný zážitek ale mám. V pivovarské aule s kavárnou se potulovala masa lidí sem a tam a zaujal mne jeden inteligentně a charismaticky vyhlížející muž s nějakými lejstry a ostře zeleným svetrem. Vytipovala jsem si ho jako architekta a možného průvodce. Zeptala jsem se ho jestli je šance že se prohlídky zúčastnit a on to nevyloučil. Ano, byl to on, co se v jedenáct postavil do čela zástupu a hovořil a odpočítával. Nedostalo se na nás, necpali jsme se dopředu. Další šanci prý dostaneme v jednu, ale M. byl rozladěn a odmítl déle čekat. Tak přes to holt vlak nejede. Navrhla jsem mu prohlídku piaristického kostela a poté vycházku. To už vzal.

Kostel na Zámeckém návrší povstal před cca 10 lety z popela a je úžasný svojí symbiózou původní a moderní architektury. Již jsme ho kdysi-tehdy navštívili, a dnes se sem ráda podívám znovu. A představím miláčkovi. Dole je to zadara, ale nejlepší je připlatit si a skouknout vnitřní ochozy s výstavou (historie chrámu a piaristů, sakrální umění), vystoupit na terasu hlídanou svatými a rozhlédnout se z výšky kolem dokola. To stojí zato!

Nejprve několik záběrů z interiéru kostela. Jen výběr, prosím. Abyste měli co obdivovat až tu budete i vy. Fotky si rozklikněte.

Na prostřední fotce, pod lávkou, nejasně vidíte/nevidíte skleněný hranol s odraznou plochou, navržený sklářem Václavem Ciglerem (! skleněný kříž na Novém kostele). Hranol je zavěšený nad zrcadlovou plochou v místě křížení chrámové lodi a transeptu a při příznivých podmínkách v interiéru vytváří velmi sytou a prostornou duhu.

Autorem rekonstrukce kostela je Marek Štěpán (*1967) s Vandou Štěpánovou. V příčné lodi kostela vytvořili novou ocelovou lávku a stavbu doplnili o dřevěné spirálové schodiště, které vede na střešní terasu z níž je impozantní pohled na Litomyšl. Zajímavým momentem je i stručná historie chrámu na kovových plaketách vsazených do kamenné dlažby hlavní lodi. —— Dole stačí, Pojďme nahoru, na vnitřní ochozy a na terasu.

Prošli jsme jen jednu část ochozů, tu vlevo, s výstavou sakrálního umění, představení historie piaristů a chrámu a pohled na život Ježíše Krista. Na fotce vidíte odvrácenou část výstavních panelů. Po ocelové lávce kráčíte dál a jestli budete tak “nepřipraveni” jako já, stane se jakýsi zázrak zjevení. Z tlumené úzké prostory se za lávkou ocitnete v expozici Zmrtvýchvstání. Prostor se rázem rozzáří, zvětší, jakoby se více nadechnete a rozzáříte se i vy, rozepnete se. Je to naprosto hmatatelné a udivující. Pokud to byl záměr architekta těchto prostor, tak na mě to funguje. Chvíle štěstí a klidu, rozjímání bez myšlenek… Fotky vám to neřeknou, to musíte zažít “naživo”.

Červená věž je jediným viditelným pozůstatkem pozdně gotického opevnění litomyšlského Horního města. Byla postavena na přelomu 15. a 16. století. Své jméno má podle zbarvení lámané opuky ze které  je vystavěna.  V současnosti je věž součástí areálu Fakulty restaurování Univerzity Pardubice a je v ní umístěno Muzeum restaurování a historických technologií.

Rozepsala jsem se. A to ještě zdaleka den nekončí. Odešli jsme ze Zámeckého návrší k autobusáku, přezula jsem si boty a vyrazili jsme na netradiční procházku. Po silnici. A den skončil v úplné eufórii. Pro mě. Na rozdíl od miláčka. Cesta do Benátek ho zdeptala.

Výlet rozepíšu dnes, možná dokončím, možná zítra

Odkazy:

https://www.lidovky.cz/relax/design/litomysl-je-mesto-ktere-neusnulo-na-vavrinech.A141112_163855_ln-bydleni_toh

https://www.zamecke-navrsi.cz

  3 Responses to “Litomyšl letos počtvrté.. a úplně jinak! Aktualizace 18.4.24”

  1. Ocelová lávka v barokním kostele – no proč ne?

    • Já to beru, něco mi někdy někde vadí, ale tenhle kostel se mi po odvážných úpravách líbí. Není to pravověrné baroko, ale vůbec mi to v tomhle případě nevadí. Staré se snoubí s novým a vznikla nová kvalita. Je to jednoduché, a v tom to je. Netluče se to.

  2. Stále slibuji, ale skutek utek. Po oba dny jsme trénovali kondičku dlouhými pochody. Včera jsme ušli cca 20 km v dešti a vrátili se domů zlití a zničení. Navíc propocení. To je kombinace… Dnes jsme to pokoušeli znova. Ale už jsme se jen tak potáceli kolem Slatiňan. Potáceli a posedávali na slunci. Od lavičky k lavičce cca 12 km. A teď místo blogu píšu proslovy. A Em šel do hajan. Včera se večer ještě holedbal kolik toho dneska pokoří a nic. Byl rád že se dokulil do postele.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient