.. a klidně až do toho babího.
Jsem opět “na chvíli” doma a musím konstatovat, že kapacita tohoto léta není ještě vyčerpána. Čekají nás Maštale, Hranice a myslivecká chata Hubert s kančím a sladkým zelím, a poté, dá-li dobré počasí, Novohradské hory. Holt, co se osvědčilo, na to sázíme dál. Tam všude už jsme letos nejméně jednou byli! A kde ještě? No přece na poklidném zámku v Hoješíně, a také jsem poprvé omočila své tělo včetně otevřených očí v chorvatské slané vodě a poznala několik krásných lokalit v okolí městečka Gradac. Konkrétně dva hřbitovy a jedno velmi velmi pro mne přitažlivé místo uprostřed olivových strání, kde snad? žije místní umělec spjatý nedílně s tímto prostředím. To bylo nečekané překvapení a já jsem byla nadšena. To byl sakra bonus!
Jen to nestíhám sem dávat, kdo mi ale fandí, tak ať mi zachová svou přízeň, já se sem budu zase pravidelně vracet. Až bude po všem. Mám hodně fotek a vysadím je sem pro vaši inspiraci.
Proč letos tak cestuju? Inu, nějak se to tak semlelo a navíc je naše ulice pěkně blbá. Žijí tu samí milovníci chlastu a hlasité hudby. Prostě debilové, co to s nimi nejde po dobrém a ani po zlém. Nemají na světě nic, jen tohle, a je potřeba na sebe patřičně upozornit když to jinak nejde. Jsme borci, jsme tady, umíme se vožrat a vohulit rádio! A nikdo (tím myslím městskou policii) nám nepomůže. Stěžovali jsme si mnoho let, ale výsledek je nula. Orgány nás nemají rádi, protože jim přiděláváme nepříjemnou práci. Vysvětlovat něco cikánům a dalším nepřizpůsobivým není nic co by člověka nadchlo. Znám to. Nebojím se ozvat a být i sprostá, ale mentalita této vrstvy obyvatel je stále stejná. Třeba je chvíli klid, ale za pár dní ten hluk začne znovu a každý den se stupňuje. Co je jim do sousedského soužití. Nejlepší je souseda pořádně nasrat. – Loni se nám cikán před brankou in natura vysral, svoji romeoprdel si vytřel fakturou za reprobednu a tím tuto tezi potvrdil. … A tak letos v létě raději mizím a zase se vracím, abych pracovala jak blázen a vykoupila ty krásné dny strávené MIMO. Přestěhovat se zatím není reálné. I když jsme už jeden sympatický domeček na prodej objevili. Jenže je až v “Novohradkách” a na takovou razantní změnu prostředí nemáme koule. Příliš riskantní podnik.
Také mi přišlo do cesty pár krásných setkání s nevšedními lidmi. Hodnými, slušnými, příjemnými, usměvavými, ochotnými nezištně pomoci, a také s těmi, kteří umí poděkovat a pochválit. Už jich valem ubývá, a tak je fajn si ty chvíle užít, protože vyvažují ta SsB.
Několik jich vyjmenuji, ale těch příjemných lidí bylo víc… Školské sestry sv. Františka v Hoješíně, sestra Gratia, včelař pan Pavel Šafránek (třetí Šafránek za 3 měsíce, velmi neobvyklé), pan Karel Beneš ze sv. Kamene, a některá setkání nás ještě čekají – pan Milan Koželuh milovník Novohradských hor (to ještě letos) a také GIZ milovník Maštalí (to necháváme náhodě).
Asi teď nezvládnu víc, ale vložím tentokrát několik osobních fotek, pokusím se těmi soubory prohrábnout :). Tak AHOJ! A mějte se. Myslím na Honzu a na Lišku. Těm přeju to nejlepší. Hodně štěstí, zdraví a hlavně ať ani jeden z nich neztrácí naději a víru v sebe. Neznají se, ale já znám oba.
