Pocení, socha Kryštofa Kolumba, Parc de la Ciutadella, Tržnice, vítězný oblouk a další šperky Barcelony
Osmý den schází nám… protože jsem ho celý proležela. Nějaký španělský bacil mě bacil, naštěstí intenzivní celodenní a celonoční pocení zabralo a další den jsme opatrně vyšli do ulic na malou a nenáročnou procházku. A šlo to! Nemoc ustupovala a ustupovala, až ustoupila docela.
Devátý den jsme odešli z domu ve 12 hod, a posléze odjeli metrem ze stanice Vallcarca, která je nejblíže našemu apartmá.
V metru
Multikulturní prostředí ve vagónu metra
Vystoupili jsme na stanici Drassanes, a záhy ofotili ze všech stran Monument a Colom – sochu Kryštofa Kolumba na vysokém sloupu. Ta je umístěna ve středu náměstí Placa Portal de la Pau.
Ke Kolumbově soše na majestátním soklu se dostanete půjdete-li z hlavního barcelonského náměstí Plaça de Catalunya známou ulicí Las Ramblas, dlouhou 1,2 km. Právě u této sochy na nábřeží moře ulice končí.
Kolumbův památník byl odhalen na náměstí Brány míru (Placa Portal de la Pau) v roce 1888, u příležitosti světové výstavy v Barceloně. Korintský sloup opásaný kotvou je vysoký 40 m, sám Kolumbus pak 7,2 m. Na soklu, jeho základně a mezi pilíři je mnoho soch, plastických medailonů a basreliéfů, které popisovat není v mých silách a ani to není až tak podstatné.
Sloup je dutý a výtahem lze se dopravit až pod Kolumba, kde se na vyhlídkové plošině můžete pokochat pohledem na moře, kam ostatně ukazuje svým gestem i sám Kolumbus. Jakékoli jiné spekulace o směru jeho pohledu se nepotvrdily. A nepotvrdilo se ani, že Kolumbus pochází z Katalánska. Zde se historikové rozcházejí.
Poté jsme se vydali na procházku po malebném nábřeží moře, lemovaném palmami a platany k parku Parc de la Ciutadella. Šli jsme co noha nohu mine a obdivovali jachty, vojenskou loď i bleší trh, zkrátka vše, co jsme míjeli cestou. Potkávali jsme poklidně se promenující se Katalánce i cizince. Splývali v jednu masu spokojených a zpomalených lidí. Část z nich si užívala jarního sluníčka a opalovala se na lavičkách nebo v leže na dřevěných molech.
Pohled na přístaviště. Nebudete tomu věřit, ale poprvé vidím moře. Nijak to se mnou nehnulo.
Barcelona, moře, v pozadí „maják“ – sloup lanovky na barcelonský kopec Montjuic
Les stožárů
Korzo na sluncem zalitém nábřeží
Jsou to jen náhodné snímky. Moc se tu nekocháme, nýbrž míříme dál a dál po nábřeží do parku. Ale nespěcháme, ještě nejsem fit
Barcelona – nábřeží, socha hrdiny, kterého nelze dodatečně identifikovat. Připomíná Napoleona, ale je to jen zdání. Napoleon to není.
Racek mořský – našla jsem si ptáka v atlase!
Justiční palác, architekt Enric Sagnier i Villavecchia (1858 – 1931) – jeho dílem je i slavný chrám na vrcholku hory Tibidabo.
Sagnier se na tomto projektu podílel společně s Josepem Domènechem i Estapà. Pro Sagniera jednoznačně jedna z nejdůležitějších staveb v kariéře. Pro Barcelonu šlo o jednu z prvních budov monumentálních rozměrů. Další budou teprve přibývat. Jako justiční palác slouží dodnes.
DUANA DEL PORT DE BARCELONA (postavena v letech 1896 – 1902) , budova staré celnice, také dílo architekta Sangiera , stejně jako předchozí justiční palác. Ty modré stany, to je bleší trh
Bleší trh
Miluji sortiment blešího trhu
Vybere si opravdu každý!
Prodavači se tváří nasupeně, když fotím jejich stánky s rozličným zbožím. Přesto fotím.
Palmy nám už zevšedněly…
El Cap de Barcelona (1991-1992) – surrealistická plastika vytvořená americkým pop-artovým umělcem Royem Lichtensteinem pro Letní olympijské hry 1992 konané v Barceloně. Míjíme ji cestou po nábřeží. Má rozměry: 19,5 m x 14 m x 18 cm
Rozměry: 19,5 m x 14 m x 18 cm
podpis autora Roye Lichtensteina
Alespoň zvenku jsme si prohlédli kostel Santa Maria del Mar (přišli jsme mimo návštěvní hodiny) a úzkými uličkami čtvrti El Born jsme kolem tržnice (v rekontrukci) dorazili do výše uvedeného parku.
Úzké uličky Starého města (Gotická čtvrť), nacházejícího se blízko turistické tepny Las Ramblas
Tržnice Boquería – nedaleko Las Ramblas je situovaná i největší tržnice ve Španělsku – tržnice Boquería. Bohužel v době naší návštěvy nepřístupná (rekonstrukce)
Malebné stříšky tržnice s kopulí a vyhlídkou
Jsme zde, ale je zavřeno.
Kostel Santa Maria del Mar v barcelonské čtvrti La Ribera je nádhernou ukázkou čisté katalánské gotiky. Stavba trvala pouze 55 let (započato 1329).
U vchodu do kostela sochy sv. Petra a Pavla, nad nimi rozeta z 15. století, kterou prý proniká do katedrály nejvíce světla.
Detail vrat s ozdobným kováním
Interiér kostela je bez výzdoby. Byla poškozena během občanské války. Zničeny byly i kůrové lavice a umělecká díla v prostoru kněžiště. Mnozí znalci se vyjádřili v tom smyslu, že kdyby nebylo Katedrály, považovali by tento kostel za hlavní svatyni města.
Chtěli jsme si především užít volného odpoledne na sluníčku a v přírodě, což se nám podařilo. Pískovými cestičkami Parcu de la Ciutadella, v alejích palem, korzovali stovky lidí, kteří sem vyrazili za stejným cílem. Největší atrakcí parku je jezírko, po němž se lze projet na loďce a do nějž ústí výstavná fontána s řadou vodotrysků. Uvolněnou atmosféru parku dotvářeli návštěvníci opalující se na travnatých plochách parku. Park byl místem konání světové výstavy v roce 1888. Má 17 hektarů plochy umístěné v bývalé vojenské citadele. A naleznete zde i budovu katalánského parlamentu.
Cestou k parku vidíme na balkóně domu podivnou figurínu…
Pěkné!
Sto let starý Parc de la Ciutadella, jenž je nejvýznamnějším a nejpopulárnějším kouskem přírody v srdci Barcelony, je plný katalánské symboliky a nejrůznějších atrakcí, k nimž patří i ZOO a projížďky po umělém jezírku Estany. V roce 1888 se zde konala Všeobecná světová výstava, k vidění je ale i řada zajímavých děl z období modernismu.
Castell dels Tres Dragons – stavba ve středověkém stylu, podle návrhu Domenecha i Montanera ( Hospital de la Santa Creu i de Sant Pau). Je zde umístěno muzeum zoologie a geologie
V pozadí Castell dels Tres Dragons, v popředí skrytí prodavači cetek
Parc de la Ciutadella
Parc de la Ciutadella, mamut naznačuje, že ZOO bude nedaleko..
Úchvatná Cascada (Vodopád), na jejímž návrhu spolupracoval Gaudí. Byla to jeho jedna z prvních zakázek.
Cascada
A ještě jednou Cascada v Parcu de la Ciutadella
Po východu z parku jeho severní stranou se před námi objevil vítězný oblouk, který byl symbolickou vstupní bránou ke zmíněné světové výstavě. Navrhnul jej architekt Vilaseca. Toto monumentální dílo je postaveno z cihel v duchu tehdy módního španělsko-arabského stylu. Zde jsme byli nejblíže rovněž další dominantě Barcelony – třetímu nejvyššímu mrakodrapu ve městě jménem Torre Akbar (144 m). Navrhnul jej Jean Nouvel v roce 2005 ze skla a oceli. Večer je ozářen 4500 diodami.
A jsme venku z parku, v pozadí snímku vidíte Arc de Triomf. Tam míříme.
V rámci příprav na všeobecnou výstavu 1888, bylo třeba, jak se radní domnívali, postavit odpovídající příjezdovou bránu do města. Její stavbou byl pověřen bez konkurzu architekt Josep Vilaseca (1848-1910).
Vilaseca nalezl inspiraci v islámském umění na území Španělska a namísto kamenného oblouku vystavěl oblouk z cihel. Vedle oblouku chtěl postavit ještě věže, ale to mu neprošlo.
Na výzdobě se podílela řada katalánských umělců.
A hle, jsme kousek od mrakodrapu Tore Akbar, tam se ale vypravíme jindy.
Od vítězného oblouku jsme zamířili ke Katedrále, která však byla zavřená. Vyfotili jsme alespoň spojovací nadzemní chodbu mezi katedrálou a sousední budovou, záběr nechybějící v žádném průvodci.
Katedrála
Katedrála
Katedrála
Od Katedrály jsme zamířili k Palau Güell, který však právě zavírali. Takže zítra znovu a dříve. Metrem ze stanice Liceu jsme dojeli na stanici Lesseps, nakoupili a po jezdících schodech dorazili domů. Unavena, ale s velkou nadějí, že nemoc si dala říci a odtáhla.
Další den se můžete těšit na Casa Mila – známá pod přezdívkou kamenolom – architekta Gaudího.
Je to pěkné. Na obrázcích nevidím tebe a miláčka.
Máme tuším společnou fotku z Barcelony jen jednu, s komíny Casa Batlló, nějak jsme to podcenili…
Aspoň je důvod k návratu.