domy spatřené na naší vycházce
Z naší vycházky.
V roce 1850 byly zbourány v Barceloně hradební zdi a v nové čtvrtil l´Enxample („rozšíření“) vznikly nejkrásnější secesní architektonické památky. Místní secesi se říká modernismus a v době na přelomu 19. a 20. století dochází v Barceloně k nebývalému rozkvětu architektury. Město v té době zaznamenalo prudký nárůst obyvatelstva, trh s nemovitostmi prosperoval, majetní občané žili v blahobytu a jejich společenské postavení vyžadovalo mít krásný dům – palác (španělsky Casa).
Secese se snažila napodobit přírodu, odmítala přímé linie a dědictví antiky a v Barceloně si volnost v architektuře – modernismus představoval každý z architektů jinak. Spojoval je obdiv k přírodě, ale inspiraci hledali i v bohatém kulturním dědictví Španělska, hlavně v jeho gotických a islámských stavbách. Často „pouze“ obměňovali to, co před nimi vytvořili jiní, ale i přes jistý eklektismus se snažili o „nový výraz“ ve spojení starého s moderním. Využívali neopracované materiály – neomítnuté cihly a tepané železo, ke slovu se dostaly ocelové konstrukce a znovu se navraceli ke keramickým kachličkám a sklu, které zdobily zcela novým způsobem. A důležitý byl také velký návrat uměleckého řemesla a dovedností řemeslníků.
Hlavní představitelé modernistické architektury byli většinou katalánští vlastenci, jelikož v té době vlastenectví kvetlo a svými projekty tak umělci mohli obnovenou katalánskou identitu vyjádřit. Mezi všemi architekty té doby vynikal nápaditý, pro někoho nepřijatelný, pro jiného božský, Antoni Gaudí (1852-1926). Životem skromný až asketický, nábožensky usebraný, samotář, introvert ponořený do sebe a své víry, ale jeho architektura je zcela uvolněná a bez hranic. Nejen překrásná, ale i účelná., dodnes neztratila nic ze své přitažlivéosti. Osobní asketismus je nahrazen gejzírem nápadů, nespoutalnými tvary, pohádkovými dekoracemi a barevnými mozaikami. Vše domýšlí do posledního detailu, ale je spíše umělec než precizní konstruktér a jeho vize ztvárňují do konečné technické podoby jeho spolupracovníci, zejména Francesc Berenguer ( když v roce 1914 zemřel, Antoni Gaudí prý prohlásil: “Přišel jsem o svou pravou ruku“.)
Několik snímků z naší středeční vycházky, spíše informativní a lehce poznávací město a souvislosti. Do nejznámějších domů zde uvedených – Casa Batlló a La Pedrera, jsme se později vrátili na prohlídku. A nejen do těchto uvedených.

Jedna ze 115 červených “pečetí” vsazených do chodníku u 115 modernistických staveb Barcelony, které jsou součástí architektonického okruhu Cesta modernismu – Ruta del modernisme. Nelze za jeden pobyt obsáhnout…

Největší koncentrace modernistických staveb se nachází v domovních blocích čtvrti Eixample, již zmíněné, na obou stranách ulice Passeig de Grácia a jižně od ulice Avigunda Diagonal. Tato oblast se nazývá “Zlatý čtverec”a je památkově chráněná.

Passeig de Grácia. Vedle kulatého “roháče” v popředí vidíle Gaudího Casa Batlló, dále Casa Amatller a vzadu, o dva domy dál, krajková věžička Casa Lleó Morrera.

Casa Amatller, měšťanský dům secesního architekta Puiga i Cadafalcha

Detail ústředního balkonu na průčelí Casa Amatller z umělecky tepaného železa s prosvítající keramikou

Casa Lleó Morrera s nadlehčenou krajkovou čepičkou, inspirace v gotice. Architekt Lluís Domenech i Montaner (vzpomínáte? Hospital de la Santa Creu i Sant Pau)

Casa Lleó Morrera – různá inspirace v jednom ladném provedení, řemeslnicky dokonalá práce, zde v kameni

Casa Batlló – Gaudího mistrovské dílo evokující podmořský svět nebo snad šupinatého ještěra, jak to kdo vidí.

La Pedrera, také máme nafoceno vše, vstupné je sice drahé, ale v památce můžete strávit neomezeně času a nikdo vás nepeskuje za focení.

La Pedrera, zatím jen malý detail s komínem… s jedním z mnoha komínů typických pro všechny jeho občanské stavby

Casa Terrades je bytový dům od secesního architekta Puiga i Cadafalcha. Byl postaven v letech 1903 – 1905 úpravou tří starších domů. Leží také ve čtvrti Eixample.

Palau Baró de Quadras – je dobré se předem připravit na každý klenot architektury. Do mnohých se dá zdarma vstoupit, třeba jen do vstupní části objektu, ale i ta drobnost stojí za to. Jak venku, ještě více zevnitř je kladen důraz na reprezentaci, krásu, zdobnost a dokonalé řemeslné zpracování.

Palau Baró de Quadras, nedokonalé fotografie z vstupní části v přízemí s vrátným, který nechá turisty pokochat se kašnou, schodištěm, kachlíky a dalšími artefakty

Lactuku jsme záhy objevili naproti zatím nedokončenému Gaudího Chrámu Svaté rodiny. Nebyl to pouze vegetariánský bufet, měli zde i lahůdky pro masaře a také něco sladkého. Za jednotnou cenu jste si mohli naložit cokoli. Měli zde snad všechno na světě, obrazně, a čerstvé. Byli jsme nadšeni jídlem stejně jako architekturou. Restauraci – bufet jsme navštěvovali jak jen to šlo. Jinak jsme si vařili doma sami a jednou jsme se nechali zlákat do klasické restaurace. Ale nám vyhovoval nejvíc tenhle bufet se vším možným…
Ahoj Zuzi:-))
dík za krásný věci z Barcelony a příslušnou osvětu:-))
Sám bych to těžko dával dohromady :-))
Měl jsem štěstí a kdysi (1985 ?) díky dokumentu promítaném ve filmovém klubu při FEL ČVUT jsem narazil na Gaudiho. Od té doby ho sleduju a nelituju:-))
Od tý doby mám rád a nevaděj mi křivý zdi:-)))))
Tak dík za opětovné připomenutí :-))
lada:-))
Lado, děkuji, děkuji za zájem, dá mi to spoustu práce, i radosti, probírat se znovu tím kvantem fotek. Snad tím udělám někomu radost, nadchnu ho, říkám si, a když mi ještě uděláš zpětnou vazbu, to je povzbuzení veliké!! Dík.
[…] Batlló č.p. 43., celkový pohled v předchozím textuDům byl postaven již v letech 1875-1877 a jeho autorem byl architekt Emili Sala Cortés, jeden z […]