Park Güell
Architekt Antonio Gaudí patří k Barceloně neodmyslitelně stejně jako Oscar Niemeyer k městu Brasílii.
A Park Güell je jeho nejambicióznější projekt. Přestože vlastně skončil fiaskem, proměnil se časem v nejoblíbenější architektovu památku. Park Güell tvoří klidnou oázu v rušném velkoměstě; je to místo, které skýtá návštěvníkovi nejen mnoho krás přírody a potěšení ze svérázné architektury, kde vše pulzuje, vlní se a inspirace barvami a strukturami přírody je zřejmá na každém kroku. Co na tom, že původní plán, který počítal na tomto pustém a nehostinném svahu hory se zahradním městem, tedy se 60 domy, trhem a náměstím, pro nezájem občanů o koupi parcel, nevyšel. Máme tu přece skvostný park, který se po rocích zanedbávání a pustnutí vrátil v 80. letech opět ke svému lesku a od roku 1984 patří na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Přelidněno tu ale není, přestože je prozatím vstup zdarma. Nebo proto, že výstup z „města“ k parku je poněkud svízelný? I když…
Bydleli jsme hned vedle jednoho z bočních vstupů parku a k cestě z „města“ k nám se dají využít velmi netradiční a atraktivní pouliční jezdící schody, které začínají „dole“ na ulici Avigunda de l’Hospital mezi dvěma stanicemi metra. My využívali k pohybu po městě tu vpravo z pohledu od kopce – Vallcarca. A Vallcarca se jmenuje i celá čtvrť, kde jsme byli po 10 dní doma. První dny jsme poctivě chodili pěšky, abychom se v Barceloně zorientovali, později jsme pro zrychlení pohybu cestovali metrem.
Miloš do našeho cestovního deníku napsal: Architektura parku je nádherná. Přesto nezažíváme tak intenzívní pocity povznesení, výjimečnosti a intimního přiblížení kráse, jako v předchozích dnech. Tyto pocity jsou narušovány velkým množstvím lidí obklopujících každý objekt, pouličními prodavači nevkusných cetek a hráči na nejrůznější nástroje, včetně australského didžeridu. Snažíme se oprostit od těchto vlivů, ale jde to těžce. Snad se to nebude opakovat u dalších pověstných památek.
Dodala bych upřímně, že to tak fakt bylo, ale u jiných objektů se to už bohudík neopakovalo. Pravděpodobně je v parku pouliční prodej včetně hudebních produkcí zakázán, a tak jsou tito „umělci“ velmi mobilní a neustále mění své působiště. Výrobky vystavují na zemi na bílé plachetce, aby ji mohli jedním pohybem sbalit a rozvinout zase o kus dál.
Klid jsme zažili jen v budově Muzea Gaudí, kde je vstup zpoplatněn. V přízemí je vystaven nábytek z Gaudím vyprojektovaných domů a v patře řada architektových osobních předmětů, včetně jeho postele a klekátka na modlení. Byl velmi zbožný a skromný, až asketický. V protikladu ke svému „rozevlátému“ dílu plnému fantastických detailů a pestrobarevných keramických obkladů. V tomto domě Gaudí žil v letech 1906-1925. Pak se na pár týdnů, než tragicky zemřel, přestěhoval do domku u staveniště chrámu Sagrada Familia.
Pohled na park, dříve nehostinnou stráň; uprostřed vidíte bílou budovu. Je to Casa Trias, krásná a tajemná vila ve stylu eklektismu postavená v roce 1905. Tajemná proto, že dodnes funguje jako rodiná rezidence. Bydlí v ní potomci barcelonského právníka M. Triase, a jde tak o jedinou stavbu, která slouží svému původnímu účelu.
Vilu Casa Trias projektoval katalánský architekt Juli Battlevell a veřejnosti je zcela uzavřena
Plán Parku Güell
Cassa Larrard. Tento dům jako jediný stál i před stavbou Parku Güell. Pod dohledem Gaudího prošel rekonstrukcí a přestěhoval se do něho Mistrův mecenáš Eusebi Güell, jež zde žil až do konce svého života 1918, dnes v domě sídlí škola. Vidíte, tam nahoře vykukuje Casa Trias z předchozí fotky
Dům Casa-Museu Gaudí, byl postaven jako vzorový v roce 1903-1905. navrhl ho nejoblíbenější Gaudího spolupracovník Francesc Berenguer. Protože architekturu nedostudoval, pod jeho projekty se vždy podepisoval někdo jiný, zde sám Gaudí. Dům nikdo nechtěl, a tak si ho Gaudi koupil a bydlel zde se svou neteří a otcem, které oba přežil. Po Gaudího smrti, hned v roce 1926, dům odkoupil italský manželský pár a byl obydlen až do roku 1960, poté ho zakoupila nadace Amigos de Gaudí a od roku 1963 slouží jako Mistrovo muzeum.
Hráč na australský lidový nástroj Didgeridoo – Didžeridó v Sále sta sloupů
Jeden ze dvou “šmoulích” domečků u hlavního vstupu do Parku Güell na Carrer Olot, foceno zevnitř). Park má vchodů několik a původně jich mělo být sedm, jako v antických Thébách. Je vzrušující objevovat symboliku architektury A. Gaudího. V domečku na fotce je prodejna suvenýrů, druhý se právě opravoval a byl zahalen. V něm se nalézá zázemí správy parku.
Projdeme branou mezi vstupními pavilony a zaujme nás klasické keramické obložení obvodovýách zdí. Mezi nimi stoupá monumentální schodiště ke sloupové síni. Schodišti vévodí krásná barevná socha jakéhosi chameleóna nebo snad draka.V ústřední části jsou též umístěny dvě fontány reprezentující dvě historické části Katalánska.
Je tu mumraj…
Socha ještěra, která se stala záhy symbolem parku. Každý se musí u ní vyfotit, jinak to nejde.
Nádhera, kterou každý ocení
Na horním konci schodiště je umístěna lavička. Snad má být v létě ve stínu a v zimě na slunci. Neověřeno.
A už jsme v Síni sta sloupů, jak se nazývá. Je jich ale pouze 86, některé jsou vynechány a vnější řady jsou nakloněny směrem dovnitř, aby vydržely tlak stropní klenby. Nesou totiž mohutnou střechu – centrální náměstí, které má rozlohu okolo 3000 m2. Síň zdobí bezpočet symbolů mytologie a náboženství celého světa a tyto mozaiky vytvořil Gaudího spolupracovník Josep Maria Jujol.
Symboly… Sloupy ale mají i jinou praktickou funkci. Celý areál trpěl nedostatkem vody a Gaudí zde dokázal vytvořit obrovský rezervoár dešťové vody. Odtud je rozváděna dále, případně slouží pro zavlažování vegetace v extrémně suchých dnech. Jak se tam ta voda dostane??? To byste neuhodli! Náměstíčko – fórum není vydlážděné, je prašné, a prší-li, voda se vsakuje do písku. Důmyslným systémem potrubí je poté vedena vnitřkem některých sloupů do zásobníku, jenž se ukrývá za sochou ještěra.
Model vstupní části areálu, pro vaši představu. Je ale poněkud schématický a některé detaily tam chybí. Pokud jste nespokojeni, budete muset ono místo pravděpodobně navštívit. Neuděláte chybu, když do Barcelony zajedete zjara jako my. Ještě chybí dodat, že Síň sta sloupů měla v zahradním městě sloužit jako tržiště. Prázdná ale působí dojmem antického chrámu.
Pokračování zítra
[…] dni jsme navštívili nedaleký Park Güell, protože jsme se chtěli nejprve maličko rozkoukat, zvyknout si na cizí řeč a tep […]