Park Güell, Gaudí, mecenáš hrabě Eusebi Güell Bacigalupi a náš bejvák
Před několika dny (25.6.2013) přišel GOOGLE se skvělým doodle logem připomínajícím 161. narozeniny katalánského architekta Antonia Gaudího… vše co zde vidíte, jsme navštívili. Na první pozici je znázorněn vstup do Parku Güell. Tak se tam podíváme. Mrkněte níže, uvidíte jeden ze dvou pavilonů u vstupu do parku (druhý zrovna opravovali) – tak si najděte detail loga – piniovou šišku a střechu jakoby nastříkanou cukrovou polevou…

Zadní část fóra-terasy s kavárnou, kde se mohou návštěvníci osvěžit, je tvořena řadou sloupů vyrobených z místního kamene, které jsou zakončené velkými květináči. Kamenné sloupy jsou použity po celém parku, vytváří viadukty nebo vyvýšené stezky pro pěší s arkádami.

Viadukty, sloupy, terasy, vyvýšené promenády, kryté stezky, arkády…jedno z mnoha zákoutí… blíží se déšť a najednou se park pomalu vyprázdnil. My bydlíme hned vedle parku, tak nespěcháme a ostatně, před deštěm se dá zde snadno ukrýt.

“Síň sta sloupů” v dórském stylu měla být původně tržištěm pro obyvatele. Střechu sloupové síně tvoří tzv. fórum, velkolepé prostranství serpentinovitě lemované nekonečnou lavičkou, budící zdání hada. Prvek katalánské mozaiky ze střepů skla, kachlí apod. se nazývá trencadis (lzde použito na lavičce, vykukuje nahoře)
Nejoriginálnější park Barcelony se rozprostírá na svahu hory Carmel ve čtvrti Vallcarca, ležící mezi čtvrtí Eixample a vrchem Tibidado a má rozlohu 17,8 ha. Antonio Gaudí ho vytvořil mezi lety 1900 a 1914 na zcela nehostinném území. Dostal volnou ruku a na pomoc si povolal nejvýznamnější soudobé umělce a architekty (ne vše tedy vytvořil sám).
Zakázku na projekt zahradního města podle anglického vzoru zadal architektu Gaudímu průmyslník Eusebi Güell (1846-1915). Původně se počítalo s malým zahradním městem se 60 domy, trhem a fórem, ale tento plán nebyl nikdy zcela dokončen pro nezájem zámožných občanů o koupi stavebních parcel.

Dům, kde bydlel Gaudí (jeho architektem byl Francesc Berenguer – Gaudího “pravá ruka”) se svým otcem a neteří (oba zemřeli dříve než on). Dnes Gaudího muzeum, kde jsou vystaveny zejména artefakty nábytku z jím navržených domů ( Casa Batlló, Casa Calvet aj.). Ale to není vše.
Vznikl pouze park s architektonickými atrakcemi, domy byly postaveny jen dva (nepočítaje v to dva “pohádkové” vstupní pavilony). Bydleli v nich, jaká náhoda, Eusebi Güell (až do své smrti v roce 1918) a Antoni Gaudí, v jehož domě se nyní nachází velmi příjemné a hlavně neunavující museum věnované tomuto katalánskému architektovi. Gaudí obýval domek mezi lety 1906 až 1926. Güellova smrt znamenala pro něho velkou ztrátu. Güell nebyl jen Gaudího mecenášem a obdivovatelem, ale stal se též jeho přítelem. V době po jeho smrti již Gaudí nepřijímal žádné zakázky, neboť se plně soustředil na stavbu chrámu la Sagrada Familia, kam se krátce před svou tragickou smrtí (srazila ho tramvaj) přestěhoval do domečku, kde měl svou pracovnu.
Plánek parku Güell – vlevo v kroužku vidíte 3 kříže, to je nejvyšší část parku – Kalvárie, a vlevo od ní jsou naznačeny ve výseči 4 obdélníčky, 4 domy. V tom nejbližším Kalvárii jsme bydleli a na Kalvárii viděli tak trochu z okna. Ale hlavně jsme slyšeli pouliční muzikanty. Nejvíce toho jednoho, co trsal každý den pod Kalvárií na kovovou kytaru jižanský rock. Snídali jsme na terase a kolem desáté zahajoval. Postupně jsme si na něho zvykli a na jeho riffy jsme oba každé ráno napjatě čekali. Teprve potom, co spustil, jsme si oddechli… Už hraje, svět je v pořádku…

Pohledy z terasy domu, vpravo část okupovaného domu – squatu na naší ulici Avinguda del Coll del Portell; je to něco významného asi jako naše Ladronka

Přiblížený Gaudího chrám Svaté rodiny- Sagrada Familia; stále se staví, ale my měli štěstí. Hlavní loď je zaklenuta!
Ještě pár záběrů interiéru našeho apartmánu u Parku Güell:
Více o parku Güell zítra nebo nejpozději v pondělí