Léčba Barcelonou – den 3. – 25. března 2013

Z Francie do Španělska: Perpignan – Figueres – Barcelona

 Perpignan je nejjižněji položené velké město kontinentální Francie, nachází se na jihozápadě země, 14 km od Středozemního moře. Město má 150 000 obyvatel a je správním centrem departementu Pyrénées-Orientales.

Ale my jsme z Perpignanu neviděli vůbec nic. Za tmy, ve 22 hod. jsme se ubytovali na okraji města poblíž dálnice (poznávací znamení tohoto hotelového řetězce) opět v hotelu Premiere Classe  Po předchozích zkušenostech jsme byli příjemně překvapeni, že recepční mluvil anglicky.

Hotelové „kajuty“ byly o něco střídmější a tím pádem i lacinější než včera, ale základ pro dobré vyspání nechyběl. Soukromi, čistota, připojení k internetu, prefabrikovaný toaletní kout s WC, umyvadlem a sprchou, nanejvýš pohodlná matrace a bílé povlečení z bavlněného saténu. A samozřejmě i možnost snídaně formou jednoduššího švédského stolu, na což jsme se vždy oba těšili, cestou tam i zpět.

Po probuzení v Perpignanu nevěříme vlastním očím. Kolem hotelu rostou palmy, na modré obloze září sluníčko a poprvé zažíváme příjemnou jarní teplotu (už jen na svetr nebo mikinu). Do Barcelony nám zbývá pouhých 300 km, proto se rozhodujeme pro návštěvu muzea Salvadora Dalího ve Figueres (Figueres – jeho rodiště i místo úmrtí), které máme při cestě cestě.

Vyjíždíme kolem  10. hodiny a v 11 jsme na místě. Podařilo se nám hladce najít muzeum (nepřehlédnutelné svým tmavorůžovým „hermelínovým“ pláštěm, na střeše s vejci) i parkoviště a neprodleně zahajujeme prohlídku, která vlastně začíná už na malém intimním náměstíčku, odkud se do muzea vstupuje.  Motáme se tedy úvodem po place a okukujeme Mistrova díla, kterých je tu všude kolem jak naseto. Hlavní pozornost budí cyklicky se opakující sochy Mojžíše na podestě z traktorových pneumatik, výšky „ad libitum“.

Architektura budovy, vystavené exponáty i jejich uspřádání nás zcela ohromily a uvedly do stavu permanentního transu, permanentního okouzlení. Prožili jsme zde pět hodin s neustále vytřeštěnými zraky a přihlouplým úsměvem, fakt. Udělali jsme dobře, že jsme se dopředu na takovou „agresivní“ lavinu umění nepřipravili, nechali se překvapit a „pohltit“ tím, čeho jsme byli svědky.  Veřejné muzejní služby jsou zde jako všude jinde ve Španělsku (tedy, co jsme poznali v Barceloně). Vstupné dražší, ale dokonalý servis. Nikdo vás nevyhání – můžete zde pobývat jak dlouho chcete, fotit můžete co chcete, ale bez blesku, pokud umíte světovou řeč, můžete vyfasovat audioprůvodce.

Budovu bývalého městského divadla, která za španělské občanské války vyhořela a stala se ruinou, přeměnil Dalí v jakousi divadelní fantazii, a samotný dům, i všechno, co se v něm nachází, se stalo exponátem. Pro veřejnost se muzeum otevřelo již v roce 1974, na jeho smrt se nečekalo. Mistr si to ošéfoval sám, a bylo to dobré rozhodnutí. V posledních letech svého života bydlel Dalí ve věži zvané Galatea, jež je součástí  tohoto muzea (je to ta s vejci), a 23. ledna 1989 zde zemřel na srdeční selhání. Dle jeho přání bylo následně jeho tělo nabalzamováno a několik dní vystavováno v muzeu.

Poté bylo pohřbeno tamtéž, jeho hrobka se nachází v místnosti č. 7, v podlaze (doufám, máme to z první ruky, ale na www se informace rozcházejí, mluví se i o vstupním atriu s divadelním sálem). Dalí odkázal veškeré své dílo španělskému státu a ve Figueres je největší sbírka jeho uměleckých děl na světě. O to cennější, že i galerie je jeho dílem.

Otvíráme skleněné vstupní dveře s umělecky řešeným „zlatým“ madlem a vstupujeme. Kupujeme vstupenky a vcházíme do přízemního centrálního patia, jehož půlka je otevřena nebi a druhá je zastřešena skleněnou kopulí. Uzavíráme se do Mistrova světa a všude nás obklopuje jeho vášeň pro vše neobvyklé, výstřední, pro zlato, pro luxus, Orient a také pro svou životní múzu a manželku Galu, o 10 let starší Rusku, původem z Kazaně.  Byl jí fascinován a všechno jí vždy odpustil (nevěry). Nemohl bez ní žít. Všude je jí plno. Vystupuje tu nejen jako jeho modelka na surrealistických obrazech, ale podpisem „Gala-Salvador“ na mnohých z nich Mistr stvrzuje , že nebyla pouze múzou, ale i „spolutvůrkyní“.

Patio v přízemí pro mne zůstává nejfantastičtějším místem muzea, a téměř stále se kolem něho točíme, když procházíme labyrintem 22 místností a prostor, kde se setkáváme se vším možným. Umění do vás pere ze všech stran a není úniku.

Klidný kout nacházíme později v patře, v klasickém španělském patiu, které tvoří k té explozi surrealismu patřičný kontrast. Je to úleva, přátelé.

Skutečně se můžete se zde setkat se vším. Rejstřík Mistra je velmi pestrý, ale není pravdou, jak jsem si dříve myslela, že to byl pouze umělec – exhibionista. V žádném případě ne. A přesvědčily mne o tom nejen neutuchající gejzíry jeho nejbujnějších nápadů, které uskutečnil ve svých objektech a architektuře muzea, ale hlavně cykly jeho komorních kreseb s donkichotskými a židovskými náměty. Tuto část jeho tvorby jsem neznala, a byla jsem jí podmaněna stejně jako jeho bytostným surrealismem.

V muzeu ale nejsou k vidění jen Dalího díla, ale třeba i obraz svatého Pavla od El Greca nebo obraz Hřbitov Modesta Urgella, protože Dalí byl i sběratel s úctou ke středověkým malířům. A také výstavy věnované jiným surrealistům.

V 16 hod odjíždíme z Figueres. Po krátké době přejíždíme španělské hranice a pokračujeme malebnou, hornatou, směrem k Barceloně spíše kopcovitou krajinou, půvabnými vesničkami  a městečky s krásně upravenými kruhovými objezdy.  Tísnivá atmosféra ze včerejška je pryč, jako když mávne kouzelnickou hůlkou.  V 19 hod přijíždíme po mírném bloudění a kličkování úzkými uličkami k “našemu” apartmá. Bydlíme na strašlivém kopci, ale je sem zato odevšad vidět a vedou k nám šíleně dlouhé městské jezdící schody. Že by jediné na světě??Ano, protože bydlíme hned vedle parku Güell.  Ještě zaparkovat v garáži a pak už auto vytáhneme až v den odjezdu. Být zde řidičem je o hubu. Jednak k nám vede uzoučká ulice v úhlu 45 stupňů a možná i víc, a jednak se zde jezdí snad osmdesátkou… Šílená kombinace…

Dobrou zprávou je, že Nadace Gala-Salvador Dalí spravuje i další 3 Dalího muzea – ve Figueres je ještě muzeum Dalí-Jewels (sbírka devětatřiceti šperků ze zlata a vzácných kamenů a dvacet sedm kreseb a maleb na papíře, návrhy šperků v letech 1941 a 1970), a pak existují dva objekty, kde Dalí žil, tvořil a bydlel. Oba v blízkosti Figueres. K Púbolu: Gala – vl. jménem Helena Diakanoff zemřela 10. června 1982 a byla pohřbena ve španělském Púbolu, kde měl Dalí luxusní zámek, který jí kdysi daroval, aby tu měla svoje soukromí.

Odkazy:

Dalí a Gala;  nadace Gala-Dalí; Figueres muzeum-divadlo Dalí